Člen Rady České televize Zdeněk Šarapatka tvrdí, že se schyluje k útoku na Českou televizi. Kdyby se stalo, že Sněmovna dvakrát neschválí zprávu o činnosti a hospodaření televize, bude odvolána Rada ČT a také generální ředitel Petr Dvořák. „Otevírá se tak cesta k úplnému ovládnutí reálně jediného svobodného a veřejnoprávního média v zemi majitelem politického hnutí, Hradem, bolševiky a ruskou propagandou. Zuřivě tu vystupují zejména komunisté a nácci,“ napsal Šarapatka na Facebooku. Jde o reálnou obavu? A stojí konflikt v ČT skutečně takto?

Pokud jakýkoli člen Rady České televize tvrdí cokoli o útoku na ČT, tak se jedná – lehce řečeno – o zavádějící a nedůvěryhodné tvrzení. Navíc má toto tvrzení všechny znaky sebezáchovy vlastního pracovního místa – řekl to přece člen Rady ČT, čímž je ve střetu zájmů. Ale není to jen střet zájmů, nýbrž také odpovědnost celé Rady za činnost ČT, která není dlouhodobě v pořádku, především v kategorii zpravodajských a publicistických pořadů. Problém je v tom, že ČT již dávno není důvěryhodným médiem v oblastech politického zpravodajství a zpravodajství o mezinárodních vztazích a bezpečnostní situaci ve světě. Na to existuje nespočet přímých důkazů, které dokonce sama ČT uchovává na svém webu a ve svých archivech. Na analytických stránkách EXANPRO, jejichž jsem provozovatelem, je rozpracováno několik případů o nespolehlivosti ČT v mediálním zpravodajství (viz poslední rozebraný případ).

Abych byl konkrétnější, tak nastíním některá pochybení ČT. V České televizi se několikrát opakovalo obvinění Ruska z porušování druhé minské dohody (tzv. Minsk II.). Jenže ČT zamlčela podstatný obsah této dohody. Jeden z 11 klíčových bodů dohody hovoří o tom, že z celého území Ukrajiny musí být staženi jak vojáci zahraničních pravidelných ozbrojených sil, tak takzvaní kontraktoři zahraničních soukromých bezpečnostních agentur (polovojenské složky). Avšak západní země v čele s USA naopak zahájily posilování své vojenské a „polovojenské“ přítomnosti na Ukrajině s cílem budovat nové ukrajinské síly a ovlivňovat jejich činnost, což trvá dodnes (více k záležitosti zde).

ČT ale svá pochybení v informování o této záležitosti dál kupila: Hned dva měsíce po podepsání dohody zahájili Američané ze 173. výsadkové brigády výcvik ukrajinských sil na území Ukrajiny. Zahájení výcviku ale mělo pachuť hitlerovského fašismu. Výcvik, kterého se účastnil i nechvalně proslulý útvar „Azov“, byl totiž „slavnostně“ zahájen na výročí narození Adolfa Hitlera (20. dubna 2015). Ani tento fakt Česká televize nezmínila a jen stroze a bez uvedení data následující den konstatovala, že byl zahájen výcvik (blíže zde). Přitom to mohlo být obsahem některého z publicistických pořadů, třeba s otázkou, zda na Ukrajině existují skupiny se sklonem k fašismu a neonacismu a zda Západ tento jev podporuje.

Česká televize vedla v případě východní Ukrajiny horké debaty o tom, zdali se ze strany Ruska jedná o invazi, agresi či okupaci. Avšak v případě přiznané svévolné přítomnosti amerických vojáků na území Sýrie, kterých je tam i s bezpečnostními kontraktory mnohem více, než USA přiznávají, se žádné takové debaty na obrazovkách ČT nevedou. Proč? Tohle přece není vyvážené zpravodajství, ale předpojatost a jednostranný výklad situace čili tendenčnost.

Zaměstnanec ČT Václav Moravec již několikrát ve svých pořadech „Otázky Václava Moravce“ a „Fokus“ vydával pouhé domněnky za fakta (rozpracovaný případ například zde).

Zvláštní kauzou je známý zásah ČT do projevu prezidenta, který nebyl dosud Radou ČT dořešen, ale jen zahrán do autu. Zásah byl tak přesně provedený, že Rada měla tehdy dospět k závěru, že se jednalo o cílený úmysl, a položit stěžejní otázku, kdo tento úmysl inicioval. Jinými slovy zkoumat, zda úpravu výroku provedl svévolně sám editor, anebo zda ji provedl na něčí pokyn. Ale protože sám editor k tomu neměl žádný důvod, zůstává zde nedošetřené podezření a závažné pochybení jak ze strany vedení ČT, tak Rady ČT.  

Těch prohřešků je celá řada, ale již dříve jsem několikrát zmínil, že obzvláště zarážející je, proč tyto prohřešky neřešil a neřeší ani jeden ze tří odpovědných orgánů: vedení ČT, Rada ČT a Poslanecká sněmovna. Pokud vedení ČT nejedná, tak by měla jednat Rada ČT. Jestliže ani Rada ČT nejedná, tak by se do toho měla rozhodně vložit Poslanecká sněmovna, která členy Rady ČT volí a odvolává. Otázkou je, zda nyní poslanci sledují ten správný cíl a jeho řádné naplnění. 

Premiér Andrej Babiš vyzval své poslance k tomu, aby výroční zprávu ČT schválili. Vysloužil si za to silnou kritiku dokonce i z řad vlastních voličů. Byl to od Babiše správný krok? Přispěl Babiš k podpoření důvěry v práci České televize?

Andrej Babiš je povrchní politik. On se svou vládou státní instituce náležitě neřídí. Snaží se, aby to tak navenek vypadalo, ale ve skutečnosti mu jde hlavně o to, aby jednal v souladu se záměrem západních mocností, a tím byl stále v jakémsi kurzu – viz podpora vyslání českých vojáků do Pobaltí jako eskalace napětí ve prospěch USA s porušením článku 1 Severoatlantické smlouvy, veřejná podpora neoprávněných úderů USA proti Sýrii, vyhoštění ruských diplomatů kvůli pochybné kauze „Skripal“ atd. Jeho jednání je v naprostém souladu s tendenčním zpravodajstvím České televize, která rovněž straní západním mocnostem. Vlivné osobnosti ze západních zemí, které vedou a ovlivňují tažení proti Východu reprezentovanému Ruskem a Čínou tohle vše sledují. Pokud by se mělo něco na poli České televize měnit, nemuselo by to být v souladu s nastaveným západním trendem, kam patří i ovlivňování veřejného mínění české veřejnosti právě Českou televizí. A český premiér moc dobře ví, že tohle by byla v jeho vztahu k Západu a nastavenému trendu jeho prohra – sice malá, ale stále prohra. Je proto logické, že se bude snažit o zachování současného stavu a nic neměnit, i kdyby to mělo být k veřejnému prospěchu.

Ohledně špatného řízení státních institucí ze strany české vlády je názorným příkladem vztah vlády a českých zpravodajských služeb. Andrej Babiš ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ nechtěně odhalil, že on ani vláda nevědí, kdo tyto služby řídí. V knize tvrdil, jak se ministr vnitra (v resortu má ÚZSI) nedokáže domluvit s ministrem obrany (v resortu má Vojenské zpravodajství) a navrhoval, aby všechny služby byly podřízeny přímo vládě. Jenže problém je v tom, že už déle než 20 let je to ze zákona právě vláda, která jako jeden celek ukládá úkoly zpravodajským službám a která za jejich činnost také odpovídá a koordinuje ji (podrobněji zde).
 
Pokud jsem řekl, že premiér Babiš je povrchní politik, tak to neznamená, že v parlamentních politických subjektech existuje někdo lepší. V politice je to tak, že v ní nepůsobí ti nejlepší a nejschopnější jedinci, ale jen ti, co se do ní přihlásili, aby dělali kariéru často bez ohledu na české občany a národní zájmy. Vztah Babiše s ostatními politiky vystihuje souhrnné hodnocení nazvané „Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb všichni politici na národní úrovni jsou Babišové“ (hodnocení je dostupné zde).  

Poslanec Jiří Valenta z KSČM se domnívá, že zpravodajství ČT je tendenční. Ve Sněmovně si stěžoval, že jeho komunisté jsou ve veřejnoprávním médiu upozaďováni, disproporčně mnoho prostoru tam má naopak mít TOP 09. Valenta navrhl obměnit management televize. Jde o opodstatněné námitky? Anebo jen Valenta svými záměry potvrzuje to, před čím varuje Šarapatka?

A to je prostor právě pro poslance, aby jasně stanovili, jaká data má obsahovat Výroční zpráva o hospodaření ČT, Výroční zpráva o činnosti ČT a co má být obsahem různých příloh a zpracovávaných doplňků. Každoročně je zpracováván dokument s názvem „Analýza diskuzních pořadů a zpravodajsko-publicistických rozhovorů“. Tam je sice náznak jakéhosi rozboru jednotlivých hostů v pořadech ČT, ale je to hodně neúplné. Proč si tedy poslanci už dávno nestanovili, že požadují podrobnou statistiku o účasti všech hostů ve všech pořadech a k tomu celkový souhrn od nejvyšší účasti po tu nejnižší, aby z toho mohli vyvozovat podložené závěry a následně přijímat opatření k nápravě?