Jaký je hlavní smysl připomínání konce druhé světové války, i když to letošní 75. výročí v čase trvající pandemie možná téměř zanikne?

Smysl to má veliký. Připomínáme si konec největší války v lidských dějinách a porážku Hitlerovy Třetí říše, která tuto válku svou agresivní politikou rozpoutala a usilovala o genocidu celých národů. Židovský holokaust budiž odstrašujícím příkladem, na který svět nesmí zapomenout. Ve hře bylo udržení našeho státu v původních hranicích. Bez vojenského vítězství spojenců a bez akcí odboje doma i v zahraničí, včetně oprávněné likvidace říšského protektora Heydricha, bychom po konci války ani nestáli na straně vítězů, ani neobnovili integritu republiky.

Letos se pietní akce kvůli karanténě nekonají v tradičním rozsahu. Je to škoda. 75 let je asi poslední „kulaté“ výročí, kterého se mohou účastnit očití svědci z řad odboje. Senioři jsou doma a mladší jim nemohou veřejně poděkovat. Za pár let už tu svědci nebudou. Jasně – vědci budou dál psát knihy a studovat v archivech, státníci budou pořádat pietní shromáždění, ale bude chybět hlas těch, kteří hrůzy války i hrdinství odboje zažili na vlastní kůži. Dějinné události budou víc vzdálenou, abstraktní historií.

To otevírá prostor k jejich další interpretaci, která nemusí brát ohled na paměť přeživších. Povede-li to – třeba na základě studia nově otevřených archivů – k hlubšímu poznání historie, nebude to na škodu. Ale samozřejmě to může vést i k tomu, že se historie – tak jako mnohokrát v minulosti – stane služkou k prosazování dílčích politických a ideových cílů. V takovém případě je na místě ostražitost.

Téma viny za nacismus a druhou světovou válku je v Německu stále živé a díky čilým kontaktům se to občas přenese i na nás. Na jednu stranu v Německu vládne až maniakální strach z čehokoliv, co by byť jen sebemenším náznakem nacismus připomínalo (říct o někom, že je „rechtsextremist“ je tam na rozdíl od nás skutečně vyčlenění ze slušné společnosti a můžeme to vidět i na panické hrůze z AfD), na druhou stranu i dnes vidíme tendence, že Německo má sklony u svých menších sousedů vynucovat to, co je podle nich správné (naposledy v otázkách klimatu). Co to znamená pro nás jako bezprostřední sousedy této země?

Gretu, a ještě víc píárovou hysterii kolem ní, opakovaně kritizuji, ale s Hitlerem bych to nesrovnával. Greta přišla ze Švédska, ne z Německa. Není ani pravda, že by na nás teď nějak zvlášť tlačila Merkelová, to spíš Macron a Timmermans.

Pravdou je, že Německo – na rozdíl od Ruska – udělalo v celonárodní reflexi viny za nacismus a válku obrovský kus zodpovědné práce. Tohle opravdu kritizovat nechci. Německo je náš největší soused, a buďme rádi, že je to mírumilovná, přátelská země, kam můžeme jezdit studovat, pracovat nebo odpočívat. Ale pravdou také je, že daní za reflexi je hypertrofie politické korektnosti v německé veřejné debatě. Lidé mluví jinak veřejně a jinak doma. Nárůst politických preferencí AfD i panická hrůza z ní je přímým důsledkem.