Česká republika a svět zažívá nebývalou situaci. Nejčastější přirovnání míří k takzvané španělské chřipce. Je to srovnání vhodné?

Je určitě obtížné srovnávat tyto dvě dramatické historické události. Neporovnatelný je například kontext – první světová válka, rozvrat sociálních struktur, mnohde hlad, strádání, které se jen pomalu dařilo po skončení nejrozsáhlejšího konfliktu řešit. A dnes, po sto letech? Žádný fatální válečný konflikt, v klíčových zemích rozvinutá společnost, sociální stát, štědře dotované zdravotnictví a tak dále, a přesto malý neviditelný predátor zásadně ovlivní chod celého světa. Jako bychom nebyli schopni včas zareagovat, než nalezneme funkční vakcínu, v šibeničním termínu ji sice vyrobíme, ale mezitím virus zmutuje. Pochopitelně v tom hraje velkou roli dnešní propojení světa, rychlá doprava všemi směry, jde o negativní odvrácenou tvář globalizace. Nesmíme zapomenout na Čínskou lidovou republiku, odkud se koronavirus rozšířil do celého světa, její nešťastnou informační politiku vycházející z povahy komunistického totalitního režimu a ohrožující nejen její vlastní populaci, ale vlastně lidstvo na celém světě.

Mají něco obě události společné?

Obě pandemie anebo epidemie mají společnou snad pouze reakci státu a obyvatelstva na bezprostřední ohrožení: redukci sociálních kontaktů, hygienická opatření, případně izolaci. Dnes navíc celou situaci v podstatě řešíme v přímém přenosu, není důležitějších mediálních výstupů než informace o řešení situace. Dá se říct, i přes hekatomby mrtvých, že španělská chřipka během první světové války, ale i po ní, do značné míry zanikla ve všeobecném chaosu a řešení mnoha dalších kruciálních problémů. Dnes jsme ovšem limitováni negativním přístupem Čínské lidové republiky ke společnému pátrání po pacientovi „nula“.