Začněme zprávou, která vyvolala velkou vlnu nevole. Kritika se snesla na hlavu prezidenta Zemana kvůli udělení milosti pro šéfa Lán Baláka. Jak vy si vysvětlujete toto prezidentovo rozhodnutí?

Já pana Baláka neznám. Hypoteticky tak mohu připustit i možnost, že je obětí proradných intrik a démonizace. Hlavě státu však přece nechybí ani skvěle placené okolí, jež by to mělo umět prokázat. Zatím jsem to nezaznamenal ani v zárodku. Vy ano?

Zdražování potravin, pohonných hmot, energií… to vše v posledních týdnech zažíváme nebývalou měrou. Co by podle vás měla vláda udělat, aby lidem co nejvíc pomohla? A když to srovnáme s ostatními státy EU, jak si naše vláda v těchto věcech vede?

Vede si katastrofálně. Ještě hůř, než skoro v celé EU. Inflace nabírá raketové tempo. Dílo zkázy tím zdaleka nekončí. Většinu oškube o třetinu i polovinu jmění. Leckoho srazí zpátky o celé generace. Cituji špičkové ekonomy, a ne žádné „konspirační“ magory. Takový propadák nemá obdoby. Po celý novověk, odečtou-li se roky velkých válek.

Teď to chce vládu krizového štábu. Expertů jednajících včas a kvalifikovaně. Vládnou nám maňásci PR agentur. Neřeší ani obludnou destrukci. Umí jen vyčpělá zaklínadla. Úlitby cizím principálům. Groteskní výmluvy a nejapné pomluvy. Výhrůžky každému, kdo hlesne pravdu. Obětí vlastní propagandy je tak i vláda. Děravé vzdělání většiny ministrů tomu nasazuje korunu. „Genderově vyváženě“, jak jinak.

Lidé čekají jinou politiku. Zkrocení nehorázné lichvy a parazitní spekulace. Energetická drahota padá na jejich konto. Proudu i plynu není o nic méně než dřív. Jen stát, neřízený cizí mocí, zajistí i obživu těm, koho doba vyhazuje z kola. „Pětikolka“ to má za nepřístojnou svatokrádež. Víc škody než užitku to neslo i dřív. Teď nás to tlačí do drsných kalamit. Zaskočí i kvanta otrlých duší.

Svaz pekařů a cukrářů varuje před rostoucí cenou pšenice, která kvůli situaci na Ukrajině vzrostla až na dvojnásobek. Svaz doporučil omezit její vývoz z ČR. Přišlo varování, že by se jinak cena běžného chleba mohla dostat až na 60 korun. Ministerstvo zemědělství ale prý nepovažuje regulaci vnitřního trhu za dobré řešení, neboť by prý mohla fungovat jako opatření všech členských států proti sobě navzájem. Co na to říct?

Pravdu má Svaz pekařů a cukrářů. Jinde by se jí řídilo i ministerstvo zemědělství. To naše to tak nevidí. Místo záruk, že bude jídla dost a za přijatelné ceny, šíří duchaprázdné selanky. Evropská unie míří jinudy. Tady má navrch „právo“ silnějšího. Mělo ho i v dobách, kdy byl potravin nadbytek. Tím víc to platí za dnešní drahoty. A dvojnásob regálů, v nichž může brzy leccos chybět. Na obilninách závisí i živočišná produkce. Hlavně však dostatek chleba, pečiva či těstovin. Tam, kde teď bude hluboko do kapsy, jich bude potřeba ještě víc.

Česká produkce obilovin se naštěstí nepropadla tak hanebně, jako výroba masa, zeleniny, brambor i jiných artiklů. Svou zemi dokáže uživit i dnes. Zarazit vývoz pšenice – a možná i jiných obilnin – je povelem národní bezpečnosti. Sluší se nahradit i ušlý výnos. Co třeba hnojivy, které stát vybojuje za méně, než je to v silách zemědělských podniků? Proč by jim nemohl za cenu, zbavenou obézních marží, zajistit i pohonné hmoty? Zbavit je německé burzovní přirážky, násobící tarify za českou elektřinu? Tam, kde to vláda dokáže, nemusí chleba stát 60 korun ani zítra. Vládu, která to neumí, čeká ulička hanby. Nebude jí co závidět.

Někteří zemědělci mluví o hrozbě potravinové chudoby pro část obyvatel, zejména pro důchodce a nízkopříjmové skupiny a varují také před zvýšením potravinové závislosti na cizích zemích. Výzvu vládě na toto téma sepsal například Klub 2019 a podepsal ji i režisér Zdeněk Troška. Jak to tedy s naší potravinovou soběstačností v současné době vypadá? A jak lidem vysvětlit, proč dovážíme jablka a brambory často přes celou Evropu, když tyto plodiny celkem bez problémů vypěstujeme i u nás?

Výzvě dal tvář i Ivan Vyskočil. Další z umělců, jimž nechybí charakter. Akci podpořilo i naše sdružení Kudy z krize. Chtěli jsme rozptýlit i podezření, že jde o podnik sobecké lobby. Potravinová soběstačnost je na historickém minimu. Od třetiny do poloviny činí i u položek, ve kterých už byla stoprocentní. Trhu s tím, bez čeho nepřežijeme, vládne cizí kapitál. Za stejné či vyšší ceny, než u sebe doma, nás uráží i „druhou jakostí“. Vděčíme za to krasoduchům „tržní transformace“. To oni zbořili i naši agrárně-potravinovou vertikálu. Od zpracování přes distribuci až po moderní maloobchod.

Klidně až od Atlantiku k nám tak vandrují i brambory. Často horší než ty, co dávaly práci české Vysočině. Dnes stojí leckdy víc než pomeranče. Jídlo nám importuje sto tisíc kamionů ročně. Tisíce kilometrů, jež k nám urazí, lemuje mamutí „uhlíková stopa“. Jako hrob mlčí i Gréta, nebohé rukojmí „zelených“ demagogů. Český sadař udá jablka jen kolem 7 Kč za kilo. Západní řetězce z nich utrží pětkrát i sedmkrát víc. Nás, Čechy, tím oberou dvojmo. Jako kupující i jako výrobce. Necháme si to líbit i teď? Za situace, hrozící už i kručícími žaludky?

Podniky, s nimiž hraje cizina power-play, to nezvrátí. Zbyla z nich jen atomizovaná tříšť. Obnova potravinové suverenity je jen v silách státu. Jedině ten dokáže vystavět znovu vertikálu, kterou jsme už měli. Tak, aby dala zelenou rentabilní domácí produkci. A uhájila ji vůči nekalé konkurenci, vyhnané prášky vyšších dotací, než jakými Brusel skrblí vůči našim podnikům. Aby tím vrátila konkurenční převahu jim. Nabídce kvalitních potravin za ceny, oproštěné od renty cizích koncernů. Oč víc ji vytlačí z celé vertikály – od výkupu a zpracování až po maloobchod – tím dál vyjde naproti kupní síle českých rodin.