Co se to děje s britskou Konzervativní stranou? Premiérka zvolená řadovým členstvem strany je po několika týdnech svržena vzpourou poslanců a nahrazena kandidátem vybraným poslaneckou dohodou proti vůli členstva. Poslanecký klub byl rozeštván na několik řevnivých skupinek, konzervativní komentátoři už lamentovali nad „harakiri“ strany, volalo se po návratu nedávno poslaneckou většinou svrženého Borise Johnsona. Některé volební průzkumy dávaly Labour až 39% náskok, kdyby se teď pořádaly volby. Je Rushi Sunak tím jednotícím prvkem, který může stranu zachránit?

Děje se s ní to, co s většinou evropských konzervativních stran. Totiž to, že dávno přestaly být konzervativní a posunuly se k progresivnímu liberalismu. Totéž se stalo křesťanským demokratům v Německu a v Itálii, republikánům ve Francii – a třeba i ODS u nás. Tradičně konzervativní politici pak byli nuceni zakládat strany „konzervativnější než konzervativní“, jimž se začalo přezdívat „populistické“ nebo „extremistické“. U italské Fratelli, donekonečna opakující, že se hlásí ke klasickému konzervatismu Rogera Scrutona, dokonce nějaký imbecilní novinář vymyslel přezdívku „postfašitická“, kterou stejně imbecilně opakuje kdekdo včetně třeba i jinak inteligentních Lidovek.

V Británii ta „liberalizace“ konzervatismu začala za Camerona, když musel vládnout v koalici s Liberály. A už to tam zůstalo, nejen u Mayové, ale i u Johnsona. Ten sice dotáhl do konce brexit, ale nesplnil mandát, k němuž získal tak velkou většinu i od zcela nových voličů ex-Labour. Ti od brexitu čekali zastavení neevropské imigrace a odpojení od globalistických projektů. Za Johnsona imigrace vzrostla mnohanásobně a její státní podpora podle údajů Migration Watch stojí daňové poplatníky 4 miliony liber denně, zatímco více než polovina domácností se s rostoucí inflací a cenami energií blíží hranici insolvence. Loni přišlo legálně 480 tisíc, ilegálně se přesně neví, ale odhaduje se to okolo 50 tisíc. Johnson taky nadšeně podpořil všechny ty Green Dealy a uhlíkové neutrality, které daly inflaci do pohybu.   

Jenže on byl svržen ne kvůli vadné politice, nýbrž kvůli večírkům pořádaným v premiérské rezidenci za covidového lockdownu, kdy podobné akce byly občanům zakázány.

Taky proto, že o tom lhal. A ještě taky proto, že neodvolal politika, který na nějaké konferenci ošahával chlapy. Z hlediska obecné politiky a ekonomie jsou to prkotiny. Liz Trussová pak byla zvolena zdlouhavým vylučovacím procesem hlasování řadového členstva, které jednoznačně zamítlo Sunaka.

Ta padla proč, vlastně?

Zkusím to trochu zjednodušeně. V asi dobré vůli nastavit klasickou konzervativní politiku thatcherovského stylu navrhla snížit daně z příjmu osob. Jenže si zapomněla předem spočítat, kde na to vezme, aniž by musela provést drastické škrty ve výdajích. Na to zareagovaly finanční trhy poklesem libry a hodnot akcií. Takže svůj návrh zrušila, vyhodila ministra financí a nasadila za něj jiného, který by to napravil, a ten naopak daně zvýšil firmám, což trhy zase na chvíli uklidnilo. Jenže to už padaly v sondážích preference Konzervativní strany, v jednom průzkumu až na 14 % proti labouristickým 53 %, a komentáře už lamentovaly nad tím harakiri Konzervativní strany.

Poslanci odhlasovali její rezignaci – Sunak propagoval úspornější fiskální politiku. Za to mu ve snaze o sjednocení a smíření poslaneckých frakcí většina poslanců dala ve finále přednost před navracejícím se Johnsonem, třebaže průzkumy ukazovaly, že návrat Johnsona si přála většina řadových konzervativců. Celonárodní průzkumy ukazovaly, že za Johnsona by proti labouristům konzervativci prohrávali „jen“ o 26 křesel, zatímco za Sunaka by to bylo 104. Sunak byl poslaneckým klubem de facto vnucen nejen řadovému členstvu strany, ale voličům obecně.

Takže teď jaké šance Sunak má, že udrží jednotu strany, konzervativní vládu, a že vyřeší ekonomickou a finační krizi?

O tom bychom zatím jen spekulovali, se zvědavostí, jak si poradí s deficitem 40 miliard liber, inflací nad 10 %, cenami energií a chudnutím populace, jejíž více než polovina se blíží hranici insolvence. Taky zda konečně začne řešit imigraci, která je jednou z největších starostí britských občanů a obrovskou zátěží na státní pokladnu. Nemluvě o jiných problémech, které s ní souvisejí, jako zrovna nedávné pouliční rvačky muslimů s hinduisty. Think-tank Migration Watch připomíná, že konzervativní vláda stále nevypracovala spolehlivě fungující systém kontroly imigrace. Nedávným absurdním dodatkem k řešení imigrace je třeba státní příspěvek 4300 liber měsíčně hotelům na ubytování na jednoho imigranta. To je jedenapůlkrát víc než plat zdravotní sestry. 

Takže si raději všimneme několika pozoruhodných komentářů. Některé to vnímají jako aroganci poslanecké elity pohrdající řadovým členstvem a voličstvem. Několik si všímá, že Sunak je poměrně aktivně napojen na davoské Světové ekonomické fórum propagující ten dnes už notoricky nechvalný Velký Reset. Tomu mimochodem fandil i Johnson, pod trochu jiným titulem Build Back Better. Nigel Farage – bývalý europoslanec, „otec brexitu“ a zakladatel jedné takové strany „konzervativnější než Konzervativní“ alias „populistické“ – to označil za „globalistický puč“ a Konzervativní stranu za „mrtvolu pohrdající svými členy a vládnoucí klikařením elit“. Poslance klasifikoval jako „ty nejegocentričtější sobce, jaké jsem kdy potkal, nejsou v politice pro svá přesvědčení, ani pro to, co by mohli udělat pro svou zemi, jsou tam jen pro své hnusné titěrné kariéry“. Tak tohle je jedna věc, kterou Sunakovi asi vytknout nepůjde, dohromady se svu ženou jsou dvakrát bohatší než král Karel. Čili kvůli prachům do politiky jistě nešel. O to víc by se mohlo věřit jeho napojení na Davos. Docela zábavné je, že zatímco někteří poslanci vyslovili obavy, že jako boháč nebude chápat problémy obyčejných lidí, jeden ze skalních konzervativců ho nazval socialistou.

Ve svém prvním projevu se Sunak snažil chlácholit občany, že „plně chápe jejich současné těžkosti“ a vnímá „hlubokou ekonomickou krizi“, k níž přistupuje „s pokorou a soucitem“, slibem „integrity, profesionality a odpovědnosti“ a odhodláním „napravit nedávné chyby“, k dosažení „stability a důvěry“. A má co napravovat. „Naše společnost je v ruinách, protože naši politici všech hlavních stran ji zruinovali,“ píše v Daily Mailu Peter Hitchens. „Zaútočili na rodinu, dovolili BBC vést válku proti vlastenectví, náboženství a moralitě. Podpořili zadlužování. Zneschopnili policii a soudnictví. Otevřeli dokořán naše hranice. Rozjeli stupidní války. Vypůjčovali a vypůjčovali, bez úvahy, jak se to splatí, s žádnými jinými cíli než vlastní kariéru. Prosperita není možná bez morálky, a náš dlouhý pomalý úpadek to potvrzuje. Dalo to hodně práce přivést jednu z nejskvělejších civilizací tam, kde jsme.“