Za jak závažné považujete současné problémy Spojených států ve vztahu s Čínou? Jak nebezpečné jsou spory mezi nimi?

Na rovinu nepovažuji je za zásadně nebezpečné. Zatím to jsou skutečně pouze tanečky, které mají určitým způsobem modulovat politické a především ekonomické vztahy mezi Čínou a Spojenými státy. A také určitým způsobem vyvíjet tlak na státy, které s Čínou spolupracují ať už po stránce politické, po stránce vojenské anebo po stránce ekonomické.

S průběhem pandemie koronaviru sílila kritika Ameriky v čínských a ruských médiích. Dokáže čínská a ruská propaganda z těchto problémů profitovat?

Samozřejmě. Profituje z nich v tom smyslu, že cokoliv se děje mému protivníkovi a oslabuje ho, je pro mě jen dobře. To je logika mezinárodních vztahů, které platí vždy a všude, a měla by se jí držet mimo jiné i Česká republika, která vypadá, že jejímu politickému vedení jsou tyto základní zásady mezinárodních vztahů naprosto ukradené. Ano, samozřejmě využívají toho stejně tak, jako využívají média ve Spojených státech jakýchkoliv problémů Číny anebo Ruska, ať už tedy skutečných nebo domnělých.

Zmínil jste, že česká politická reprezentace se tváří, že jí jsou tyto mezinárodní záležitosti ukradené. Proč to tak vypadá a proč by to tak nemělo být?

Čínská politická reprezentace vládne zemi, která má jeden a půl miliardy obyvatel. Má obrovskou ekonomiku, která stojí na velmi solidních základech a samozřejmě hodně orientovanou na vývoz. Ale na druhou stranu ekonomiku schopnou v případě, že vývoz bude nějakým způsobem zásadně omezen, reagovat tak, že nedojde ke zhroucení státu, nedojde k zásadnímu ohrožení základních programů, ať už sociálních nebo zdravotních, bezpečnostních, vojenských, obranných a tak dále.

Na rozdíl od Spojených států, které jsou skutečně zásadním způsobem orientované na provázanost mezinárodních vztahů, a které moderují skutečně jakousi svoji vazbovou dominanci ve světě prostřednictvím zajímavých nástrojů, o kterých bych za normálních okolností, kdyby se nejednalo o spojence, hovořil jako o metodách hybridní války.

Spojené státy využívají těchto metod k tomu, aby modulovaly svoje vazby na ostatní státy, které bohatě využívají. Čína se samozřejmě o něco podobného pokouší také, viz její koncept nové Hedvábné stezky, ale zatím se jí to moc nedaří, protože právě kvůli působení Spojených států v této oblasti došlo k útlumu procesu, který Čína rozjela. Takže Čína není tak příliš vázána na velmi úzké vazby a interní kontrolu zemí, které má v rámci svého dominia, a snaží se spíše se zeměmi vycházet na úrovni politické a ekonomické než na úrovni tajných smluv, přímého působení propagandy, čínských filmů, čínských médií tak, jak je tomu konkrétně u nás.

Stále se mluví o tom, jak Rusko a Čína ovlivňuji lidi v České republice, ale když se podíváte, tak 80 procent zpráv, které vidíte, jsou zprávy, které jsou přebírány ze Spojených států, Británie, Německa, ale z Číny a z Ruska je zpráv minimum. To znamená, že působení u nás je rozhodně podstatně menší z této strany než působení právě ze strany západních partnerů. A to je vlastně způsob, jak velcí západní partneři ovlivňují politiku a ekonomiku menších zemí, jako je Česká republika. A proč je třeba nesmysl hovořit o tom, že zásadním způsobem u nás něco ovlivňuje Rusko nebo Čína, protože ten vliv je podstatně menší a je velmi významně omezen právě na základě toho, že zprávy nejsou přebírány, informace nejsou používány a podobně – ačkoliv mohou být skutečně pozitivní a přínosné pro Českou republiku.