Pane předsedo, tento týden je hodně rušno. Ve středu čeká sněmovnu hlasování o důvěře vládě, kde vystoupí i prezident Zeman a vládu podpoří. Může to Andreji Babišovi pomoci k získání důvěry?

Vystoupení prezidenta republiky bych nepodceňoval. Má to vliv. Někteří poslanci, kteří jsou tam více volebních období, to nemusejí brát úplně vážně, ale máme víc než ústavní většinu absolutně nových poslanců a na ty vystoupení prezidenta republiky vliv mít může. Vůbec bych tedy jeho vystoupení nepodceňoval, není to jen symbolická věc.

Poslanci hlasují podle svého vědomí a svědomí. Důvěrya vládě dopadnout může i nemusí. Kdybychom to brali čistě stranicky podle vyjádření předsedů jednotlivých stran, pak by to evidentně nedopadlo. Na druhou stranu je důležité, že před sebou máme čtyřleté období, které podle vládního prohlášení má určité priority a některé z oněch priorit nejsou jen prioritami hnutí ANO. Ochota vládě vyslovit důvěru je samozřejmě minimální, pokud jde o politické stranictví, ale potřeba občanů, aby zde byla vláda s důvěrou, je velká. Dlouhý boj mezi politiky a občany by nemusel skončit dobře. Pro politiky. Každý si to musí uvědomit.

Premiér Babiš a celá vláda dále návrh programového prohlášení upravili, zapracovali další návrhy včetně tripartity. Může i díky tomu důvěru získat napoprvé?

Krok, který Andrej Babiš zvolil, určitě považuji za správný. Je pravda, že česká ústava nenutí předsedu vlády a vládu jako celek. To není žádná psaná povinnost, ale jde o ústavní zvyklost, že vláda při žádosti o důvěru předkládá vládní prohlášení. Andrej Babiš nejprve předložil návrh tohoto prohlášení, dal politickým stranám šanci, aby se k němu vyjádřily. My jsme šanci využili a předložili své návrhy. KSČM má zájem do politiky dlouhodobě vstupovat a uplatnit své ústavní právo podílet se na správě státu.

Jestli chtějí ostatní být jen v opozici a kritizovat, je to jejich svobodné rozhodnutí. Jde ale také o jejich výsměch velké většině voličů. Něco takového KSČM riskovat nechce. Už po volbách jsme řekli, že jsme ochotni vládu tolerovat, že jsme ochotni s ní spolupracovat, ale do vlády vzhledem k tomu, jak rozdílně nahlížíme zejména na zahraničněpolitickou a ještě víc rozdílně na bezpečnostní orientaci státu, vstupovat nemůžeme.

Přestože prezidentské volby v prvním kole začínají za pár dní, ostrá fáze kampaně běží de facto jen zhruba týden, předtím to vypadalo, že se vůbec nic neděje. Před pěti lety to bylo zcela odlišné. Proč?

Je to tím, že ve společnosti jsou dvě základní tendence a uznávají to i velcí odpůrci Miloše Zemana. Tedy že skutečný spor o prezidentský post nastane po druhém mandátu Miloše Zemana. Myslím, že to napsal dokonce i Jiří X. Doležal, kterého jinak příliš v jeho úvahách neberu vážně. Snad jen jako konopného ombudsmana. I když to napíše i on, ve společnosti to tak skutečně je zakořeněno.

Zadruhé to je dáno i tím, kdo kandiduje. Ve skutečnosti jsou tam pouze dva politici a všichni ostatní kandidáti vůbec nevědí, co je politika. Politika je profese. Jen Miloš Zeman a Mirek Topolánek jsou skuteční politici. U Topolánka snad chybí trochu sebereflexe, aby si uvědomil, že lidé nezapomněli, jak vládl a jak se ODS stala symbolem korupce v České republice. U těch ostatních mám i z jejich osobních vyjádření dojem, že vůbec nevědí, jaké jsou pravomoci prezidenta republiky. Kdyby si aspoň předtím, než si nechali podepsat petiční archy, přečetli dva články Ústavy ČR o tom, co je vyhrazená pravomoc prezidenta republiky a co je pravomoc, kterou nakládá při spolupodpisu s předsedou vlády, přece by v některých svých veřejných vyjádřeních nemohli říkat věci, které jsou přímo v rozporu s ústavou.

O čem to vypovídá?

Je to neúcta k úřadu, když si ti lidé zároveň říkají, že oni by byli ti praví na postu prezidenta republiky. Ve skutečnosti má v našem parlamentním systému prezident své pevné zakotvení, má vliv na celou řadu důležitých věcí jako jmenování předsedy vlády, možné rozpuštění Poslanecké sněmovny apod. Nerozumím tomu, že lidé, kteří chtějí vykonávat nejvyšší politickou funkci v zemi, tyto základní věci vůbec neznají.