Dnes se tato čtyřiapadesátiletá usměvavá politička a bývalá skautka věnuje Ústeckému kraji, a s redakcí ParlamentníListy.cz se podělila o své zážitky, postoje a názory.

Volební kampaň je v plném proudu. Jaký z ní máte pocit a jak Vás přijímají lidé? Co od Vás, podle prozatímní zkušenosti, nejvíce očekávají?

Je třeba říct, v prvé řadě, že nejvíc jsou lidé znechuceni, což slyšíme neustále. Oni už snad ani skoro nic neočekávají. Jsme to spíše my, kdo se je snaží povzbudit a vysvětlit jim, že s dosavadní politikou nemáme skutečně nic společného, a že jedinou cestou, jak mohou něco změnit, je jít k volbám a volit strany, které tu nevládly. Prostě volit nové, neparlamentní strany.

Prý jste dostala mailem nepravdivou informaci, že ústecká hejtmanka Jana Vaňhová (ČSSD) rezignovala. Čí myslíte, že to byla ve skutečnosti práce? Setkáváte se i s jinými unfair kroky v rámci své kampaně?

Takových kroků je celá řada. Naposledy pan Janeček (Karel Janeček, iniciativa Vyměňte politiky – pozn red), který šíří letáky, v nichž uvádí, že Suverenita měla něco společného s vládnoucí garniturou, což není pravda. Suverenita nikdy v této zemi zatím nerozhodovala o ničem.

Pokud jde o rezignaci paní hejtmanky, byla jsem jedna z mnoha, kdo ten mail obdržel, takže to je jen jeden z dalších unfair kroků, které se dějí. Proto jsem také počkala, až se k tomu ona sama vyjádří.

V Ústeckém kraji dnes soupeříte se svým bývalým předsedou z ČSSD, Jiřím Paroubkem. Jaký je to pocit? Máte z něj obavy, nebo Vás to naopak pošťuchuje k větší dynamice?

Jiří Paroubek naštěstí nikdy nebyl můj stranický předseda. Odešla jsem ze strany krátce před jeho nástupem do této funkce. A jeho kandidaturu dnes… prostě neřeším. Když si přečtu letáky o tom, jaká on že je velká levice… Já jsem Jiřího Paroubka zažila od počátku v ČSSD. Vzpomínám si, jak brojil proti přeběhlíkům, a přitom sám byl přeběhlíkem. On na magistrátu podržel pravicovou vládu. A pak se stal prvním náměstkem, finančním náměstkem primátora Pavla Béma. Všechny zakázky, které procházely rukama Pavla Béma, musely mít jeho podpis. Právě on byl přece prvním náměstkem právě přes finance.

Takže člověk, který posléze řval o přeběhlících, byl tím, kdo pravicové vedení podporoval. Paroubek je pro mne člověk, který dělá to, co se zrovna hodí jemu, a poněkud zapomíná na to, co říkal před půl rokem, před rokem, i dříve.

Jak dnes vůbec vzpomínáte na ČSSD? Co Vám ta strana dala a co vzala?

Do ČSSD jsem vstupovala proto, že naše rodina, tedy prarodiče, byli sociální demokraté. Dala mi to, že jsem se naučila dělat politickou práci, ale také jsem zjistila, že jsou v ní jedni „tažní“ a jiní „chovní“. A ti chovní se dokážou výborně domluvit a pak zaujmout včas ta správná místa těch, kteří to před tím odpracovali. A to nemám ráda.

Bohužel jsem viděla například Standu Grosse, který velmi pečlivě kontroloval, koho kam „šoupnout“, kdo jemu bude pomáhat, kdo ho takzvaně podrží. Když jsem ale od počátku říkala, že Standa Gross není pro stranu to pravé, tak ti, kdo dnes vykřikují, jak to s ním bylo špatné, mi tehdy dělali ve straně hodně zle. Naopak, řvali po mně, co si to dovoluji, skvělého Staníka takhle kritizovat.

Nuže, mám-li mluvit o tom, co mi ČSSD vzala, tak jsou to iluze. Ta strana se navíc nedá reformovat zevnitř. Na jejích vyšších místech jsou dnes už jenom ti, kdo si to nějakým způsobem „ukšeftovali“. Ať už uplácením svých straníků místy v dozorčích radách, nebo jiným ekonomickým navázáním. Vnitřní reforma tam proto prostě není možná.

Vraťme se k nadcházejícím volbám. Je současná paní hejtmanka nebezpečným soupeřem?

Své soupeře nevnímám jako bezpečné nebo nebezpečné. Zrovna u ní mám ale pocit, že svou práci se snaží dělat slušně, a že nepatří k té špičce, o níž jsem teď mluvila. Já bych to ale přece jen dělala jinak.

Je pochopitelné, že v prezidentském křesle chcete vidět jen Janu Bobošíkovou. Přesto, kdybyste měla v druhém kole volit mezi Fischerem a Zemanem - komu byste dala přednost?

Já jsem osobně přesvědčená, že nebude druhé kolo, a pokud bude, tak v něm bude Jana Bobošíková a já ji samozřejmě budu volit. Počkejme si, jak se to vyvine doopravdy.

Kdo ze soupeřů v kraji je podle Vás nejlépe připraven na volební klání?

Ve sportu jsem si vždy říkala, že mým úkolem je vyhrát před každým a nad každým a nebudu sledovat, kdo je silnější, a kdo slabší. Ono je to i ošidné. Hledám spíš svoje problémy, svoje chyby a snažím se je co nejrychleji a nejlépe opravit, abych mohla lidem nabídnout nejen svou poctivou práci, ale i dobrý program.

Změnily se priority, které chcete prosazovat v kraji poté, co jste začala intenzivněji komunikovat s lidmi? Ukázali Vám lidé další možnosti, které byste mohla v kraji prosazovat? Nebo je máte stanovené správně?

Vzhledem k tomu, že s lidmi komunikujeme pořád, nejen během volební kampaně, máme priority kraje myslím dobře postavené. My víme, že hlavní prioritou v kraji jsou problémy s nepřizpůsobivými. A my také víme, JAK to řešit. Hned za tím následují nezaměstnanost, zdravotnictví, školství…, to jsou priority, které v kraji dobře známe a od lidí, s nimiž neustále komunikujeme, máme i velmi dobrou zpětnou vazbu. Skutečně to není otázka dvou - tří měsíců volební kampaně.

Jste připravena převzít funkci hejtmanky?

Tak, kdyby to vyšlo, samozřejmě, že jsem připravená. Znám ten kraj a už jsem také pracovala v řadě zajímavých, leč náročných funkcí, takže ano, jsem na to připravena. Asi bych nepatřila k těm, kdo by z toho byl vyděšený (směje se).

Přesto si ale myslím, že úlohou nové strany je být spíše v opozici. Jestliže projdeme v Ústeckém kraji, a já věřím, že ano, budeme se snažit být výraznou opozicí straně, která vyhraje a bude vládnout. Nemám ráda, když jeden vyhraje a někdo jiný vládne. Jsem přesvědčena, že bych dokázala podpořit vítěze voleb, aby ukázal, co umí, prostě proto, že dostal větší důvěru. Na druhé straně bych ho ale z opozice hodně důsledně kontrolovala a snažila se o průhlednost a slušnost v zájmu kraje.

Byla jste skautkou. Ovlivňuje Vás to nějak i dnes? Pomáhá Vám i dnes ten skautský duch?

Myslím, že ano. Skauting mě naučil vážit si přátelství a věřit lidem. Vím, že se to dnes nenosí, zejména v politice je to strašně složité, ale já lidem přesto věřím. Možná proto mám kolem sebe skvělý tým kvalitních lidí, kteří se mnou kandidují, a kterým věřím. Jsou to morálně silní lidé, kteří neočekávají od politiky, že je bude živit, ale naopak, že to budou oni, kdo se bude snažit o prosperitu v kraji. Od dětství jsem také velmi vnímala skautský pozdrav „Buď připraven“, na nějž jsme odpovídali „Vždy připraven“. A já myslím, že i v tomto duchu připravena jsem.

Děkujeme za rozhovor.