Minulé pondělí nečekaně zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Jak na něj budete vzpomínat? Co ztrácí česká politická scéna jeho odchodem?

Nevím, jak na něj budou vzpomínat jiní, já na něj budu vzpomínat jako na zajímavého, mně sympatického člověka a politika z „terénu“ – terénu, který je problematičtější než 80 % zbytku země. Politika, který si na nic nehrál, tím méně na vševědu či honoraci. Nadpoloviční většina jeho názorů a postojů mi byla blízká, s řadou názorů a postojů jsem nesouhlasil, ale to nebylo důvodem ho neakceptovat a neuznávat jeho lidskou i politickou autoritu. Byl jsem rád, že byl zvolen za předsedu mnou kritizovaného Senátu – v porovnání s jinou variantou a ambicemi jiných zájemců o tuto vysokou ústavní pozici a nyní mohu říci jen – čest jeho památce… jsou tací, o kterých to nikdy neřeknu.

Europoslanec Jan Zahradil napomenul místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku. Ten deklaroval svůj zájem o křeslo předsedy Senátu hned v pondělí. Bylo to nevhodné?

Nevhodné?! I supové, mrchožrouti s malinkými ptačími mozečky krouží několik dlouhých hodin nad uhynulým tvorem, než se snesou k zemi a začnou se mezi sebou rvát a klovat…

Další současný europoslanec, Alexandr Vondra, na kongresu ODS prohlásil, že v Moravskoslezském kraji by mohla vzniknout základna americké armády, což by pomohlo ekonomické situaci tohoto kraje. Znamenalo by to podle něj přípravu na dobu, kdy díky zeleným plánům EU klesne těžba uhlí natolik, že se v tomto odvětví bude propouštět. Vondra v tom navíc vidí další záruku naší bezpečnosti. Jaký je to nápad?

Je to – a to jsem ještě velice korektní – blbý nápad. Pokud by na něm pan poslanec a exministr obrany trval, budu nucen ho považovat za vlastizrádce. Pokud jde o argumentaci – oba argumenty pana Vondry považuji za ubohé a urážlivé pro každého, kdo nezapomněl na naše historické zkušenosti a kdo má všech pět pohromadě.

Pokud našim občanům má přinést ekonomickou prosperitu umístění cizích vojáků na našem výsostném území, pak je to jen potvrzení toho, že ODS a její přední reprezentanti nemají ani ekonomicky, ani bezpečnostně na to, aby jim v dohledné době byla znovu svěřena péče o naši zemi a její občany.

K samotnému návrhu „umístění základny armády USA“. Jen podotknu… nedávno jsem četl celkem sebevědomé prohlášení pana Putina, že bezpečnost EU bude záviset na Rusku… chtěl bych tedy za sebe naprosto jasně říci, že stejně tak, jako nestojím o to, aby mne a mé blízké chránila jen „Moskva“, tak stejně nestojím o to, aby mne chránil jen „Washington“, „Brusel“ nebo „Peking“… pro mír na světě, obecně, je nutné zklidnit emoce, zklidnit určité skupiny šílenců a zastavit eskalaci napětí v mezinárodních vztazích. Lidstvo se má přednostně zabývat společnými zájmy – odstraněním chudoby, ekologickou problematikou, přípravou na důsledky klimatických změn včetně hrozícího stěhování národů, připraveností čelit i takovým hrozbám, jaké může představovat aktuální epidemie koronaviru, což je jen jeden z mnoha, o kterých ani nevíme… nikoliv tomu, jak se navzájem co nejefektivněji pozabíjet.

Zastávám také jednoznačný postoj, že mne má chránit především moje vlastní občanská vůle bránit se jakémukoliv bezpráví, bránit se umenšování mých základních lidských práv – třeba práva na svobodu projevu, práva na svobodu slova. Motivací je pak vztah k vlastní zemi a k vlastním povinnostem vůči ní… k tomu, abych své povinnosti mohl se ctí splnit, k tomu je potřeba být vybaven potřebnými vědomostmi, dovednostmi a návyky (k tomu patří i schopnost se podřídit vedení/velení jiné osoby) – a samozřejmě vědomosti a dovednosti mých blízkých, přátel, všech mých spoluobčanů – protože pravdou je skutečně to, že v jednotě je síla… a to si každý škůdce, agresor spočítá.

Jednoznačně trvám na tom, že občany ČR má na našem území chránit a bránit NAŠE armáda včetně Aktivní zálohy AČR, náš IZS, naše snad jednoho dne přece jen institucializovaná Národní domobrana. Jako občan mám právo požadovat, abychom měli k dispozici ucelený systém civilní ochrany a obrany, stejně tak jako bych se neměl obávat soukromých bezpečnostních služeb. A samozřejmě očekávám, že se eventuálnímu bezpráví bude bránit oněch 300 000 osob svými legálně drženými zbraněmi – těch, kteří jsou v nemilosti bruselských sociálních inženýrů...

Pokud mluvím o ozbrojených a bezpečnostních silách – pak si přeji, aby to byly kvalitně personálně, znalostně, technologicky a ekonomicky přijatelně vybavené složky – aby alespoň třetina z nich byla bojově vycvičena k obraně vlasti a vybavena nikoliv v podstatě jen pro expediční mise NATO v zahraničí – jako jakýsi pomocný sbor pro ochranu sféry zájmů především USA (jednak proto, že v rámci NATO USA velí už jen svou 75% ekonomickou angažovaností, a jednak proto, že ne všichni Evropané jsou tak „aktivní“ jako my, pokud jde o fyzickou účast v těchto „misích“). Přeji si armádu schopnou účinné OBRANY VLASTNÍ ZEMĚ a našich občanů pro okamžiky závažných vojenských regionálních krizí (pokud bude krize světová, pak ani naše účast v NATO nebude mít kvůli velmi vysokým teplotám v ohnisku destrukce či slučování atomových jader valného významu a dlouhého trvání).

Tím nijak nepopírám naši spoluúčast na kolektivní obraně, jen poukazuji na zcela opomíjený článek 3 Washingtonské úmluvy… který jako by byl pro naše politiky napsán neviditelným inkoustem. Naši bezpečnost nijak nezajistí cizí vojenské jednotky. Tu zajistí znovuobnovení našeho domácího obranného průmyslu s důrazem na zachování a rozvoj navzdory státu stále ještě přežívajícího ojedinělého know-how (viz tradice, ať už první republiky, nebo poválečného zbrojního průmyslu – ještě v roce 1987 se na Slovensku vyrábělo přes 2 500 BVP/rok… například) a rozvoj vědy, výzkumu a vývoje v oblasti obrany a bezpečnosti včetně „umělé“ inteligence, robotických systémů atd., obnovení strategických podniků (podniků zvláštního určení) a vytvoření podmínek k tomu, aby byl zbrojní průmysl schopen soběstačně zajistit i válečnou výrobu (záložní výrobní kapacity – zakonzervované stroje, kvalifikovaně připravení lidé, dostatek skladového materiálu, suroviny – státní hmotné rezervy). Naši bezpečnost zajistí obecná, co nejvyšší vzdělanost populace, významné investice do vzdělanosti pro budoucnost – včetně branné/krizové připravenosti.

Budou to i nevyhnutelné masivní investice do všech oblastí souvisejících s kybernetickou bezpečností (a nebojím se konstatovat, že do této oblasti by mělo být investováno stejně tolik, jako do fyzické obrany a bezpečnosti) – včetně vzdělanosti a přípravy pedagogů schopných takové vzdělání poskytovat. Naši bezpečnost nám zajistí mimo jiné i například potravinová soběstačnost – obnova alespoň části zlikvidované zemědělské výroby spojená s obnovou venkova, stejně jako soběstačnost v oblasti energie, tedy jaderná energetika. O nesmyslu 2 % HDP jako oficiálního zásadního parametru obranyschopnosti jsem se vyjadřoval již několikrát – už jen z hlediska schopnosti reálně plánovat jde tato mantra proti tomuto navýsost nutnému předpokladu plánovitého rozvoje schopností.

Politická reprezentace by se měla shodnout na tom, že jedině smysluplné je zákonem stanovit přesné absolutní částky, které nebudou závislé na ekonomickém stavu země (dosaženém HDP), ale budou ze státního rozpočtu uvolňovány rok po roce minimálně v horizontu příštích deseti let. A utrácení peněz za technologicky špičkové technologie ještě vůbec neznamená, že se země bude schopna a ochotna bránit… bylo by též velmi záslužné si vyjasnit, co vše se do nákladů na zbrojení bude započítávat. Pan Vondra trvá na tom, že existence americké letecké základny v Ostravě by ukázala, že naše členství v Alianci bereme vážně. Pokud se podívám na naši reálnou podporu NATO a USA – i cestou nákupů – při našich ekonomických a lidských možnostech, při možnostech panem Havlem zdecimované armády a obranného průmyslu – pak je to na velmi kyselý úsměv.

Pane Vondro, Česká republika nemusí v NATO nic dokazovat, Česká republika už za angažovanost (to je na jinou diskusi) pro NATO již násobně zaplatila krví svých synů!!! TO JE STÁLE MÁLO?!? Pro koho – pro naše spojence, nebo pro ty, co se potřebují ještě více zavrtat do mocných zadnic?