Hlavním tématem české politické debaty posledních dvou týdnů byla kauza Vrbětice. Proč byla podle vás zveřejněna zrovna nyní, až sedm let poté?

To nevím a věrohodné vysvětlení tohoto zpoždění nám vláda dluží. A protože nám nabídla nedůvěryhodný komentář k tomu všemu, můžeme pouze spekulovat, zda prudké zhoršení vztahů mezi námi a Ruskem náhodou nesouvisí s chutí vyřadit ruskou firmu ze soutěže o dostavbu české jaderné energetiky, proč zrovna teď, když na Ukrajině stoupá napětí, proč to všechno v době, kdy se mluví o dodávkách ruské vakcíny do Čech. Těch otázek se nabízí celá řada, protože odstup sedmi let a zčista jasna teď – to je prostě divné.

Myslíte, že kdyby byl americkým prezidentem Trump, kauza Vrbětice by nenastala, jak se domnívá exprezident Klaus?

Považuji to za velmi pravděpodobné. Trumpova zahraniční politika k Rusku byla racionální, on viděl hlavního soupeře v Číně. Předpokládám, že by si prudké zhoršení vztahů s Ruskem nepřál, že by se obával, aby Rusko k Číně nedotlačil. Bidenova zahraniční politika se po čtyřech letech vrací k obamovsko-clintonovskému formátu, ve kterém Američané skrze stupňování napětí na Ukrajině vyhrotili vztahy s Ruskem. Zdá se mi, že to tady máme zpátky. To, že v téhle hře hraje česká politika užitečného idiota, je nejen nedůstojné, je to především poškozováním našich zájmů. A když se dva perou, třetí se směje. My tady vyhošťujeme diplomaty a Němci vyjednávají s Ruskem vakcíny a asi i svůj byznys, například.

Byla by tato kauza vnímána v Česku mírněji a ne tak vyhroceně, kdyby nebylo pár měsíců před volbami?

Víte, já nevím, co má být cílem celé této hysterické kampaně, co je smyslem dalšího brutálního vyhrocení vztahů s Ruskem. A tak mi nezbývá než považovat to vše za kampaň vnitropolitickou, ať jsou pro Českou republiku náklady v zahraničních vztazích zcela bezohledně jakékoliv. Epidemie covidu odeznívá, tak je třeba ji v Čechách přebýt něčím silnějším a novým.

Václav Klaus v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také uvedl: „Celá vrbětická kauza je především obřím selháním našich bezpečnostních složek, které místo aby nesly odpovědnost za to, že nezabránily údajnému útoku a že během sedmi let nic nevyšetřily, vyvolají mezinárodní skandál a v něm se snaží vystupovat jako hrdinové.“ Je to tak, jak píše bývalý prezident, že jde o selhání našich bezpečnostních složek?

Ano. My přece nevíme skoro nic o tom, co se stalo. Pokud se po Čechách potulovali agenti tajných služeb jiných velmocí a při tom zabíjeli české občany, pokud tu tihle lidé vyhazovali do vzduchu objekty s municí, neživíme naše bezpečnostní složky zbytečně? Ty tu přece máme od toho, aby naši zemi ochránily od teroristických nebo diverzních akcí. Jak je vůbec možné, že velitel BIS Koudelka „chválí“ vládu za razantní a rozhodná rozhodnutí? Ten má být přece neviditelný. O něm nemáme vůbec vědět. Vždyť je to šéf tajné služby. Má dělat svoji práci, ne politiku.

Nebo už je tajná služba více než vláda volená občany? Kdo tu co hraje a proč? V zájmu koho a proč? Klást otázky je nutné a povinné. Přestože v dnešní vlně „antirusismu“ to znamená riskovat nadávky, urážky, vytěsňování na okraj společnosti. Ne, Vrbětice jsou mnohem víc o nás, o podstatě dnešní doby, o naší vnitřní politice, o schopnosti vlády vládnout a starat se o bezpečnost naší země. Vrbětice jsou i výpovědí o tom, jak jsme ještě v rozhodování o sobě samostatní a jak moc o nás rozhodují jiní. Vrbětice ukázaly, jak statečné máme naše dnešní politiky, zda právě oni slouží této zemi, nebo už jsou nenávratně ve vleku zájmů zemí jiných.