Vláda minulý měsíc nakonec opravdu schválila Strategický plán společné zemědělské politiky (SZP) na období 2023–2027, a to i přes protesty především velkých zemědělců. Pane inženýre, co to bude pro české zemědělství znamenat?

Ano, schválila a odeslala do Bruselu. Pro zemědělské odborníky je to paskvil, který více než zájmy občanů České republiky, tedy dát na trh dostatek kvalitních a cenově dostupných základních potravin, hledí na zájmy skutečných šéfů Evropské unie. To je Německa a Francie a potažmo dalších agrárně významných západních zemí, jako je Nizozemí, Španělsko, Dánsko. Aby mně bylo rozuměno, uvedeným zemím jde o to, aby si udržely svoji obrovskou produkci a my dál pokračovali v jejím snižování a logicky také ve zvyšování dovozů potravin. To je dnes už naprosto zřejmé a lze snadno doložit na statistických číslech, ale i na – jak se dnes moderně říká – příbězích špičkových a v Evropě známých českých potravin. Vezmu příklad Olomoucké tvarůžky. Tvaroh, ze kterého se vyrábějí, tak ten se dováží z Německa. Ještě vloni to byl český tvaroh... Mléka na jeho výrobu máme, díky špičkové užitkovosti krav, dostatek.

Co byste v tomto směru vzkázal jak ministru Nekulovi, tak premiéru Fialovi?

Ministru Nekulovi? Těžko říct, on zemědělství evidentně nerozumí a s českými skutečnými produkčními zemědělci se nebaví. Dospěl jsem k názoru, že tento člověk není schopen resort řídit. Ale abych odpověděl na vaši otázku jasně. Já na jeho místě bych udělal něco podobného, co ve vrcholné politice dělá předseda hnutí ANO, dnes už prezidentský kandidát Andrej Babiš. Zavřel bych na nějakou dobu svoji kancelář v Praze na Těšnově, vzal svého řidiče a objel české zemědělce a potravináře. Malé, střední, velké, ty, kteří něco něco vyrábějí a umějí, bavil se s nimi a udělal si základní obrázek jako podklad pro další rozhodování o směřování českého zemědělství. To není o politických výkřicích o vychýleném kyvadle, to není o cestách vojenským vrtulníkem do Dánska se učit, jak se mají dělat prasata. Notabene, když i u nás máme co do úrovně naprosto srovnatelné chovy prasat. To ale platí o celém průřezu živočišné, ale i rostlinné produkce. Měl by objet významné bramboráře na Vysočině, zelináře v Polabí, chmelaře na Žatecku, obilnáře či pěstitele řepky po celé republice. Myslím to vážně a nemám na mysli slavnostní a pečlivě připravené ministerské návštěvy, při kterých se dobře jí a pije, všichni jsou úslužní, blesky fotoaparátů srší. Myslím tím projít si bez velké stafáže a mediální pozornosti specializované polní výroby, nechat se poučit od místních kvalitních odborníků a srovnat si to v hlavě. Pak by došel k jiným závěrům a nebude tak horlivě plnit přání Bruselu. Podobně, jako to dělají resortní ministři západních zemí.