I v minulých letech se mluvilo o nesvornosti našeho národa, a to kvůli politice. Letos byly prezidentské volby, komunální volby, rozruch byl i kolem Andreje Babiše. Jsme po tomto roce svornější a jednotnější coby národ?

Je to zajímavé, pane redaktore, ale nejsme. Nadpoloviční většina stále ještě nepodlehla podpoloviční menšině, kterou představují zejména obyvatelé velkých měst a hlavně jejich politici, aby se přizpůsobila jejich názorům na některé z našich vrcholných politiků. A tak místo toho, že dál dráždí své politické kolegy a většinu veřejnosti, se snaží roztříštěná menšina marně o to sjednocení pod svou vlajkou. Ono je to svým způsobem dobře, neboť alespoň občan ví, kdo je kdo a jak mu kdo přeje, neboť různost názorů posouvá společnost dopředu. A pokud ji posouvá tak, že se daří hospodářství a občanům, tak to není tak špatné. Ostatně který národ na světě je svorný a jednotný, pokud nejde o jeho bytí či nebytí, že ano?

Je to dnes krásně vidět na společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nebo na společnosti Spojených států amerických. Abychom uvedli alespoň naše spojence, když už ne přátele. Tak z toho nebuďte smutný! Třeba nás svatý Václav jednou sjednotí. Ale spíše to budou Jan Žižka z Trocnova nebo Mistr Jan Hus. Neboť jsem neslyšel a ani v legionářské literatuře nečetl, že by nějaká jejich brigáda legionářů z I. či II. nesla jeho jméno. Ale o těch druhých jsem to slyšel i četl.

Andrej Babiš získal důvěru Sněmovny, ale důvěru většiny národa nemá. Stojí za to, aby Česku vládl dál? Protestovaly proti němu různé skupiny lidí. Ubližují mu kauzy jeho minulosti, jeho rozdávačný a štědrý politický program, jeho vystupování, či je to něco jiného? Co Babiš dělá špatně?

Nerad bych radil panu Babišovi. Třeba by si vzal má slova k srdci, a co bych potom dělal já, že ano? A kromě toho si myslím, že pan Babiš je přemýšlivý člověk. A pracovitý. Možná že ti největší jeho oponenti mu závidí právě tyto vlastnosti. A chci vám říci, pane redaktore, že ani v té první větě nemáte možná pravdu. Vždyť jeho hnutí s přehledem volby vyhrálo a jeho oponenti vládu dohromady dát nedokázali. Jeho vláda si podle mého názoru nepočíná špatně. To ovšem neznamená, že jsem jeho nekritický ctitel. Ale pamatuji si, jak vypadalo „Čapí hnízdo“ před příchodem pana Babiše. Vždyť jsem tam dvacet let rok co rok jezdil sčítat mladé čápy. I to byla má práce.

A jeho kauzy? Myslím, že jsou dost vyvolané jeho oponenty, kteří se pomalu už neštítí ničeho. Viz případ jeho nemocného syna. Ale víte, co by mne zajímalo? Jak je to možné, že lidé na těch demonstracích měli naprosto identické karty s nápisem Demise. Trochu to připomínalo červené karty, které dav zvedal proti panu prezidentovi. Kde se to všechno bere? A kdo to platí? A jestli naše služby, které by to měly zjišťovat, dobře pracují. Jak by naše veřejnost reagovala na zásahy policie, které by byly obdobné těm v dnešní Francii. A ještě k těm protestům – chci-li nepřítele porazit, musím ho napřed dobře znát. Ale to není ode mne originalita, to přece řekl nějaký významný vojevůdce. A porazil Napoleona. A ještě jedna moudrost k tomuto tématu. Čím je rezavější plechová střecha, tím je vlhčí spodek budovy.

I v minulých dnech jsme řešili téma Miloš Zeman. Koncem roku znovu podpořil zrušení sankcí proti Rusku, na jaře naboural oficiální výklad „kauzy Skripal“ s tím, že novičok se v Česku tak či tak vyráběl. Vzbudil tím pohoršení. Pak nazve BIS „čučkaři“. To nemluvě o novinářích. Je Miloš Zeman vlastizrádce? Může si náš prezident dovolit chovat se v rozporu se „spojeneckými svazky“?

Pan prezident rozhodně není vlastizrádce. Za to dám ruku do ohně. A v rozporu se spojeneckými svazky se rozhodně nechová. Proč by jinak navrhoval a vehementně podporoval naše zahraniční mise! Ten, kdo to říká, je sám vlastizrádce velkého kalibru. A že má pan prezident vlastní názory? To je snad správné. Možná že také poslouchá hlas lidu. Jak známo, to je hlas Boží. Zrušení sankcí proti Rusku je věc navýsost politická, nikoliv hospodářská, která škodí oběma stranám a nám možná ještě více. Ovšemže v souvislosti s „Brexitem“. Jen tak na okraj – všiml jste si, pane redaktore, že např. kauza Skripal byla vždy rozpitvávána v souvislosti s nepříjemnostmi okolo vyjednávání o „Brexitu“?

A názor pana prezidenta na BIS? Inu, každý má právo na svůj názor. Není to snad jedno z těch „nezávazných“ lidských práv, kterými se tolik oháníme? Fakt je, jak prohlásil jeden pan senátor za ODS, zpráva BIS byla velmi podobná té loňské a předloňské. I já jsem si toho všiml, i když mám spousty jiné práce. A když už jsme u té kauzy Skripalových, dovedete si představit, co by svět dělal, kdyby Rusko provedlo něco podobného jako Saúdská Arábie? Nu, a je víceméně ticho po pěšině. Kupují přece naše zbraně! A ticho po pěšině je i po vraždě pana Kuciaka na Slovensku. Tam ta kauza svůj účel splnila. Chudák pan Kuciak a jeho nevěsta.

Ve výroční zprávě BIS jsme se dočetli, že „dezinformační weby“ jsou v drtivé většině provozovány českými provozovateli, kteří upřímně věří, že je nutné vystoupit z NATO a EU, a nejsou placeni Ruskem. Podle průzkumu Medianu si ohledně zahraniční politiky 23 procent Čechů myslí, že agresivnější jsou Američané, 26 procent soudí, že agresivnější jsou Rusové, a více než polovina tvrdí, že obě velmoci jsou agresivní stejně. Odvracejí se Češi od Západu? Zklamal je Západ v tom směru, že by raději „politiku všech azimutů“, „neutralitu“ a podobně? Nebo je náš národ  ovlivnitelný nepřátelskou propagandou?

Padesátý týden letošního roku mě v televizi zaujala znepokojivá zpráva. Rusko je druhým největším vývozcem zbraní na světě! A tak jsem se začal pídit po moderních sdělovacích sítích, kdo že je ten největší. Budete asi překvapen, pane redaktore, ale jsou to Spojené státy americké. Jenže v ČT to nebylo. Takže máme asi málo důvěryhodných informací o tom, kdo že je agresivnější, zdali Rusko, či USA. A víte přece, jak se dělí zprávy. Nevíte? Inu, na pravdivé, což jsou výsledky sportovních utkání, například  Plzeň – AS Řím 2 : 1, pak jsou zprávy pravděpodobné, což jsou předpovědi počasí, a nakonec jsou ty ostatní. Jejich kvalitu se musíme naučit posuzovat sami, žádný manuál, a zejména vymývání mozků, nám nepomůže. Člověk musí mít svůj zdravý rozum a cit, aby se sám rozhodl. Kdyby totiž na to existoval manuál, tak jsme opět v totalitním režimu. Bohům žel, někdy ten pocit mám. A propagandou můžete ovlivnit jen málo vzdělané masy, a to český národ snad dosud není, i když mnohé školské reformy, dávné i nedávné, se o to vehementně snažily a snaží.