Vláda se ve středu zabývala přípravou státního rozpočtu České republiky na rok 2019, který je plánován se schodkem 50 miliard korun. Se stejným schodkem počítá i střednědobý výhled na roky 2020 a 2021. Mezi hlavní priority patří zvýšení průměrného starobního důchodu, zvýšení objemu finančních prostředků na platy pedagogických pracovníků, navýšení rozpočtu pro vysoké školy, zvýšení výdajů na podporu sportu či zdravotnictví a také vyšší investice, například do dopravní infrastruktury. Jak rozpočtovou politiku vlády hodnotíte?

Víte, rozpočtová politika je přesně ta věc, která musí být vždy nahlížena z větší perspektivy. Nestačí dívat se na jeden rok – jeden schodek rozpočtu v jednom roce je únosný, i když je třeba velký. Problém nastává, pokud se těch schodků nakumuluje moc, a to třeba i malých.

No a u nás jsme bohužel spadli do toho, že sekáme schodek za schodkem, ať ekonomika roste, nebo klesá. A v tomto kontextu najednou 50miliardový schodek už vypadá jinak, než když ho hodnotíme optikou toho jednoho konkrétního roku. My zatím naštěstí nepatříme mezi země, pro které jsou veřejné finance problémem číslo jedna, ale pokud svůj přístup k veřejným financím nezměníme, dříve nebo později se mezi tyto země dostaneme.

Musíme si uvědomit, že tím vlastně v době ekonomické hojnosti vláda rok co rok podepisuje závazek žít i v příštích letech na dluh. Navíc už příští rok rozpočet pořádně potrápí horšící se výkon české ekonomiky. Sázím se proto, že schodek se ještě může přifouknout. Ostatně poslední trend v hospodaření se státním rozpočtem není pozitivní. Státní rozpočet se ke konci května dostal do schodku ve výši 23,1 miliardy korun. Loni v květnu to bylo 18,7 miliardy korun. I to naznačuje, že podmínky pro plnění naplánovaného rozpočtu se stále zhoršují.

PRAVIDELNÁ INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ

Ministryně financí Alena Schillerová přišla s nápadem ukončit dlouholetou praxi takzvaných mrtvých duší na státních úřadech. Resorty až dosud dostávaly mzdový fond na všechna místa daná tabulkou bez ohledu na skutečný počet zaměstnanců, ušetřené prostředky pak použily na zvýšení platů nebo na odměny. Jak si vysvětlit to, že s tímto logickým opatřením, které má nyní přinést úsporu ve výši 3,4 miliardy korun a redukci o 2 221 míst, nepřišel nikdo dřív, a to ani v dobách, kdy se škudlilo dokonce i na zdravotně postižených?

To je správné. Tečka. Když je nějaké místo drženo jen papírově, aby se mzdy určené na něj mohly použít jinak, je to sice podle litery zákona, ale proti duchu zákona.

Nicméně když už tu mluvíme o úspoře na mzdách ve státní sféře, musíme si taky připomenout, že za poslední vlády bylo vytvořeno 40 tisíc nových pracovních míst ve státní správě. Takže to je poněkud chaos: Nejprve se místa „vyrobí“ a pak zase za čtyři roky zruší? Ale znovu podotýkám, že rušení je správně, to spíš se ta místa předtím neměla vytvářet.

Český statistický úřad oznámil, že v dubnu sice průmyslová výroba stoupla o 5,5 procenta, ale po očištění o vliv počtu pracovních dnů meziročně mírně klesla. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluvil o tom, že ekonomika potřebuje zchladit vyššími sazbami. Prohlásil také, že trh práce vytváří růst mezd, který předbíhá produktivitu práce, a že mzdový vlak nabírá na obrátkách a možná se jednou bude velmi těžko brzdit. Co z toho všeho řečeného plyne?

To všechno je pravda: Je pravda, že ekonomika se příliš přehřála – ostatně na to jsme na tomto místě upozorňovali už drahně měsíců. Je taky pravda, že růst mezd předbíhá tempo růstu produktivity práce. A je taky pravda, že v tento okamžik by už měly být vyšší úrokové sazby, aby se situace ještě víc nezhoršovala. Jenomže tím jsme právě u toho problému: Řekli jsme totiž, že vyšší úrokové sazby by už měly být. Jenže nejsou.

Vtip je totiž v tom, že centrální banka by měla na vývoj ekonomiky reagovat s předstihem. Ještě než dojde k přehřátí ekonomiky, už by měla zvyšovat úrokové sazby, aby k přehřátí vůbec nedošlo. A ještě než se začne ekonomika ochlazovat, už by zase měla snižovat úrokové sazby, aby se ekonomika nepropadla do recese, to je ale přesně to, co se naší centrální bance nedaří. Úrokové sazby už měly být zvýšené dávno – pokud je zvýšíme až teď, už to moc nepomůže, naopak to ještě víc zrychlí její propad, který už pomalu podle posledních údajů nastává. Takže můžeme to říct tak, že myšlenka z ČNB je správná, načasování je ale dost tristní. Vlastně si nejsem jistá, jestli jsme se už náhodou nedostali do bodu, kdy to avizované zvýšení úrokových sazeb přichází tak pozdě, že už napáchá víc škod než užitku. Každopádně tomu bodu už nejsme moc vzdáleni.