Co vás přivedlo mezi řečníky při demonstraci Česká republika na 1. místě?

Když jsem byl pár dní před jejím konáním organizátory požádán, abych řekl něco ke stavu naší ekonomiky, a hlavně jak vidím nejbližší budoucnost, rád jsem souhlasil, a to ze dvou důvodů. Jednak jsem k tolika lidem najednou nikdy nemluvil – a asi už nikdy mluvit nebudu, takže zvítězila ješitnost. Jednak vůbec nepochybuji, že o stavu naší ekonomiky toho v součtu každý ví násobně více než já. Stačí se podívat do vlastní peněženky, na inkaso a na předpisy záloh, na drahotu, kam se člověk podívá. Ale byl jsem na rozpacích, pokud jde o předpověď hospodářských poměrů na dny, měsíce a roky příští. Ta budoucnost je, bohužel, jen zčásti v našich rukách a můžu proto mluvit jen o příznivých či nepříznivých variantách. Pokud jde o současný stav této země a jejího hospodaření, není nutné ztrácet čas zbytečnými řečmi – ze všech statistik, které se mi dostaly do rukou, bohužel, plyne jediný závěr: Dobře už bylo.

Vzhledem k tomu, že každý z řečníků měl časový limit, jste se evidentně nedostal ke všemu, co jste měl na srdci. Jak byste tedy nejvýstižněji popsal to, co nás z ekonomického pohledu v nejbližším budoucnu čeká a nejspíš nemine?

Nacházíme se, bohužel, v prekérní situaci. Naše celkové příjmy, následně naše útraty za zboží a služby, náš potenciál k investování či naše schopnost dostávat za vyvážené zboží více peněz, než musíme v souhrnu zaplatit za všechny z dovozu, už přibližně dva a půl roku v celkových úhrnech nerostou. To znamená, že rodin a firem, kterým se v poslední době daří, je tak méně a méně, kdežto těch s narůstajícími problémy je naopak více a více.

Je dobře, že asi třetina českých domácností má tak vysoké úspory, že by v případě ztráty obvyklého příjmu zvládla přežít půl roku a některé bohatší rodiny i déle. Jakkoliv jim to přeji, tak třetina přece nepředstavuje typickou českou rodinu. To znamená, že půl roku by bez řádného příjmu nevydržely dvě třetiny českých domácností. A co hůře: 40 procent českých domácností už nemá finanční rezervy na pokrytí ani jednoho měsíčního výpadku. Kdysi se tomu říkalo žití „z ruky do úst“, u nás na Valašsku „do huby“. Takhle finančně nadoraz se u nás nežilo snad od konce války, tenkrát stát aspoň zajistil přídělový systém, aby nikdo neměl obavy o holé přežití.

Jaké domácnosti jsou momentálně těmi chudobou nejvíce ohroženými?

Kolegové z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí si při zkoumání finančních poměrů dali tu práci a pokusili se velké soubory domácností podrobit detailnějšími rozboru, a to v závislosti jen na jediném inflačním ohnisku, a sice jen na růstu cen energií mezi loňským a letošním červnem. Ty meziročně narostly o 45 procent a výzkumníci rozdělili domácnosti podle toho, zda:
• bydlí na vesnici či ve městě – a podle toho se i různě utrácí třeba za pevná paliva či dodávanou teplou vodu a teplo
• důchodci také srovnatelně méně než mladší osoby jezdí automobily – a nejsou tak citliví na ceny benzinu či motorové nafty
• rodiny mají různě vysoký příjem a podle toho vypadá i struktura jejich výdajů a tak podobně.