Ze strašení válkou byl obviněn během volební kampaně na prezidenta expremiér Andrej Babiš (ANO) za to, že na billboardy nechal napsat: Nezatáhnu zemi do války. Jsem diplomat, ne voják. Oproti tomu už dávno český premiér Petr Fiala oznámil, že Česká republika je ve válce a náčelník generálního štábu Karel Řehka pro ČTK mluvil o případné mobilizaci, pokud by došlo ke střetu Severoatlantické aliance a Ruska. Jak to vnímáte?

Období před volbami bylo plné politického marketingu na všech stranách. Po volbách jsem čekala zklidnění. Ukazuje se, co nám spisovatelům nemusí říkat nikdo: totiž, že slovo je nejmocnější zbraň. Proto by si měl každý dát záležet na slovech, která říká či pouští do veřejného prostoru. A bohužel je vidět, že nezáleží jen na tom, co se říká, ale i kdo to říká. Někomu se jeho silná slova promíjejí, jiný za ta stejná zaplatí. Prostě se neměří stejným metrem.

Na premiérovo vyjádření, že se Česko nachází ve válce, reagoval advokát Jindřich Rajchl s tím, že se oficiální cestou dožadoval vysvětlení, zda má Fialovo tvrzení chápat tak, že se Česká republika nachází ve válečném stavu. „K otázce č. 5 vaší žádosti si dovoluji uvést, že výše uvedené vyjádření předsedy vlády České republiky je třeba brát jako jedno z metaforických vyjádření, jež jsou užívána veřejnými osobnostmi při různých krizových momentech, nikoliv jako sdělení o tom, že by se Česká republika nacházela ve válečném stavu,“ odvětil Úřad vlády. Rajchl se rozhořčuje, protože pro někoho takové prohlášení znamená obvinění z dezinformací, pro jiného metaforu. Je podle vás vysvětlení premiérových slov dostatečné?

Vaše slova jen potvrzují mou odpověď na předchozí otázku. Když mediální oblíbenec pronese myšlenku, lhostejno zda a jak pitomou či nepravdivou, média a jeho hlasití příznivci mu zatleskají. Jakmile ale tutéž myšlenku pronese příslušník jiného tábora, hned se na něj snesou jako supi. Sama jsem to vyzkoušela. Uveřejnila jsem před nedávnem věty o normálním světě na svém Facebooku a na Twitteru, dosti úderné a jednoznačné a od kritiků normálního světa schytala pěknou dávku nenávistných a sprostých komentářů a odsudků. O den později jsem k těm větám přidala zdroj – byla to totiž slova Petra Fialy na sjezdu ODS. Když je tehdy vyslovil on, bylo vše v pořádku. Jakmile tytéž věty říkám jakoby já, tak ten, kdo mě nemá rád, ten se na mě vrhne ne kvůli mým slovům, ale kvůli své nenávisti. A to titíž lidé chtějí nenávist potírat, zatímco ji sami vyvolávají.

Také vývojář počítačových her a zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra připomněl, jak politik STAN Matěj Hlavatý z volebního teamu Petra Pavla zveřejnil SMS zprávu, která jménem generála Pavla vyzývá lidi k mobilizaci. Ukázalo se, že žádná zpráva neexistuje. Vávra připomněl i další přešlapy s ohledem na dezinformace z vládního tábora a vadí mu, že v takových případech je to v pořádku, zatímco jiní čelí útokům a obviněním. Panuje zde tedy zmíněný dvojí metr?

Naprosto a úplně. Nůžky dvojího metru se bleskurychle rozvírají. Ti, kdo třímají v ruce pravdu a otěže, mohou cokoliv. To samo o sobě není udivující, protože tak tomu je po celé dějiny lidstva. Co je dnes ale kvalitativně nové, je současné naprosté potlačování jakéhokoliv odlišného názoru. Demokracie má být diskuse, v níž pak nakonec obvykle většina přehlasuje menšinu. To, co dnes sledujeme v přímém přenosu, už ale taková demokracie není. Je to trvání na stoprocentním a bezvýhradném souhlasu. Nemám problém s tím, když mě v debatě přehlasují, ale dnes vás urážejí jen proto, že máte osamocena jiný názor. Bylo to vidět i v prezidentské volbě mezi prvním a druhým kolem. Marketéři přesvědčili lid, že jde o boj dobra se zlem, ale tak to v politice ani v životě není. Dobro bojuje se zlem jen v pohádkách. V demokracii mají bojovat různé legitimní ideje a myšlenky a v životě plnokrevní lidé. Zabývám se jako advokátka lidmi, jejich vztahy a lidskými dušemi celý svůj profesní život, 35 let, a vím, že žádný člověk není jenom zlo a žádný není jenom dobro. Dokonce ani u pachatelů nejpřísnějších zločinů tomu tak není.