Donald Trump přichází s jedním silným prohlášením za druhým. V interview pro britský deník The Times zkritizoval mimo jiné EU i německou kancléřku za migrační politiku. Domnívá se, že kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila; a otevřenou politiku kancléřky Angely Merkelové vůči běžencům označil za „katastrofální chybu“. Kancléřka a další státníci už se proti tomu ohradili. Obě strany deklarují, že chtějí začít s čistým stolem. Povede se jim to?

Kancléřka Merkel a podobní evropští lídři si mohou přát a chtít, co je jim libo. Začínat s Trumpem s čistým stolem nebudou. Objektivně to ani nelze. Minulost stejně jako přítomnost se nedá vymazat. Ani úředník, EU-stachanovec, ani blázen nenajde jeden čistý stůl v kancelářích EU. Jestliže bylo doposud spojenectví EU a USA asymetrické, tak takové i zůstane. Jenom s tím rozdílem, že EU byrokraté budou ve větším stresu z neschopnosti pochopit, co se kolem nich děje. Podobně jako je tomu na WEF v Davosu. Mocní lídři a jejich pomocníci tápají, diví se, mají obavy a strach. Například Moises Naim z neziskové organizace Carnegie Endowment for International Peace dokonce přiznal: Existuje shoda, že se děje něco velkého… Neznáme ale důvody, a ani jak se k tomu postavit. EU neudělala nic proto, aby se stala rovnoprávným právním spojencem, tj. partnerem USA. Naopak. EU si dovolila být zneužita pro různé války přes NATO, aniž by budovala svoji armádu. EU si dovolila kopírovat finanční politiku FEDu, aniž by vzala na zřetel odlišnost politických a hospodářských podmínek, včetně politiky půjčování. Že je euro v tzv. koši rezervních měn, to nedělá politické euro hospodářským euro. EU si dovolila instalovat vlastní formu MZV, aniž by si přiznala, že zahraniční politiku nelze dělat bez definice národních zájmů, v tomto případě EU zájmů, bez hospodářské měny, bez vlastní armády odhodlané prosazovat národní zájmy i vojenskou silou, a v neposlední řadě bez vlastních komunikačních sítí a loajálních občanů. EU neudělala to, co mohla: budovat spravedlivou společnost, ve které by byla zakotvena loajalita občanů k EU jako původně deklarované mírotvorné struktuře. Naopak. EU dovolila největší akumulaci soukromého majetku, největší míru veřejného zadlužení na světě a propagaci virtuálních hodnot. EU dokonce nedávno podlehla hlasům Sirény a smluvně se přibližuje k NATO, dokonce i ve vědeckém výzkumu. EU nevypracovala vlastní adekvátní zahraniční politiku, včetně alternativ vyplývajících ze zkušenosti (Bismarcka a jiných), principů geopolitiky a geostrategie (jak je definoval např. Halford Mackinder) a objektivních transformačních procesů ve světě. EU se nepřipravila na možnost, že bude mít za partnera narcise a obchodníka, který se již dávno před prezidentskou kampaní zabýval situací v USA a ve světě a čekal na vhodnou dobu úspěšně kandidovat. Po svém zvolení prezidentem Trump nemůže jinak hodnotit EU a NATO, než jak to doposud dělá. Proto nešťastná EU bude nadále sloužit národním zájmům USA, bude v napjatém vztahu k USA; a může být, při hodně štěstí, pátým kolem u vozu, po USA, Číně, Rusku a Indii. Aby EU mohla být pátým kolem, musí si uvědomit svoji reálnou moc, omezit pokrytectví s virtuálními hodnotami a transformovat se do servisní organizace pro své občany. Jako minimum.

Brexit je podle Trumpa „velká věc". V už zmiňovaném rozhovoru uvedl: „Lidé a státy chtějí svou vlastní identitu a Spojené království chce rovněž svou identitu." Domnívá se, že budou EU opouštět další státy. Může tento postoj amerického prezidenta nějak ovlivnit nálady v členských zemích?

Nevím, jak odpovědět. Máte na mysli nálady občanů členských zemí, nebo nálady vlád členských zemí? S největší pravděpodobností ovlivnění jako takové půjde po cestě re-aktivity, ne aktivity EU. Prakticky žádný stát EU není suverénní ve smyslu tradičních definicí suverenity. SRN má desítky amerických vojenských základen, podobně jako Itálie a Španělsko…Po odchodu Británie z EU zůstane EU pouze jedna atomová velmoc: Francie. Ta si uvědomuje význam jednoho ze svých přísloví: I čert byl krásný, když byl mladý. Francie pod vedením pana Fillona nebo paní Le Pen se bude orientovat na staré pravdě: Do zavřených úst nevletí moucha. To i kvůli své historii, charakteru, a s ohledem na bezmocnost dalších členů EU konajících na principu konsensu. V neposlední řadě bude působit praktická nemožnost referend v klíčových otázkách státu, včetně obyčejných bilaterálních smluv o volném obchodu. Ovlivnění se proto podle mého v představitelné budoucnosti projeví v dalším oslabení EU jako takové. Její  transformaci do jiné formy pod názvem EU nemohu vyloučit.

Analytik Jan Campbell