Jak vnímáte vývoj kolem Ukrajiny? Během posledních pár dnů se toho stalo víc než za mnoho měsíců zpátky. Američané naplno zahájili jednání, Evropu k tomu nejspíš přizvat nehodlají a tady slyšíme místy až nářky, že jsme odstrčeni.

Donald Trump těmito kroky vytáhl Putina z izolace. Dokonce ho pozval do Washingtonu a Putin Trumpa do Moskvy. Je to Putinovo vítězství. Nezapomeňme ani na to, že by se Rusko mělo vrátit do G7 a že byla chyba ho vyhodit. Dokonce zazněla ze strany Trumpova spolupracovníka slova o družbě a přátelství, které by mohlo pokračovat. Je to absolutní rehabilitace Ruska. Zatímco v Evropě je Putin zločincem a měl by se zpovídat u Mezinárodního trestního soudu, Spojené státy na ty soudce uvalily sankce. Zajímavé také je, že dochází k poklesu cen ropy, které The Economist interpretuje jako očekávání konce sankcí vůči Rusku. Nedovedu si představit, že by sankce sama držela Evropská unie ve chvíli, kdy USA od nich začnou odstupovat. I tak měly sankce nízkou funkčnost, a pokud je přestane dodržovat Amerika, celé se to zhroutí. Evropské země je nepochybně potom budou rušit také. 

Celé to působí dojmem, jako by Evropa neexistovala, protože ji Trump vůbec nebere v potaz. Není to však nic nového. Je to podobné jako s Afghánistánem, kde začal Trump vyjednávat s Tálibánem a Evropa to netušila. Neznala ani následný obsah smlouvy. Čelíme analogické situaci. Lze připomenout i karibskou krizi mezi Kennedym a Chruščovem z roku 1962, kdy Evropané čelili trpké praxi, že do věci nebyli nijak zataženi a Američané je vynechali. I tam nakonec byla uzavřena tajná dohoda. Ukazuje se, že v těchto situacích Spojené státy s Evropou vůbec nejednají, vyřeší to samy a nás potom postaví před hotovou věc. Spojené státy jednají i nyní podle staré zásady, že nemají žádné trvalé přátele a nepřátele, ale pouze zájmy, které mají povinnost sledovat.