Zemědělství prý vydělalo loni o 124 % víc. Jestli on nemá pravdu pan Prouza, když říká, že potraviny nám zdražují hlavně domácí zemědělci?

V tom případě je hrozně zajímavé, že ti zahraniční zemědělci, kteří tolik nezdražili, jaksi nezareagovali na super příležitost, nepřivedli domácí pěstitele zu grunde a nepřevzali si v podstatě celý obor. Když máme henten volný trh a běžně u nás najdete produkty polských, německých i rakouských potravinářských firem, jak je možné, že se to nikde neprojevilo a ceny zůstaly vysoké?

Nicméně odpověď na loňské výdělky celého zemědělského sektoru je velmi jednoduchá – nakupovalo se za staré předválečné ceny a prodávalo se za nové válečné ceny. V zemědělství to tak chodí. Na podzim roku 2021 koupíte ledek (za 5500 Kč/tunu), na jaře 2022 ho vysypete na pole a v létě vám najednou nabízeli za pšenici nikoliv 4000 Kč/tunu, ale klidně i dvojnásobek. To se ještě nevědělo, jestli a kam se budou vyvážet ukrajinské i ruské komodity, protože Černé moře bylo poměrně horkým místem, kde šly ke dnu válečné lodě a nikdo nevěděl, jestli něco dokáže vyvézt. Nakonec ale nikdo nechtěl riskovat světový hlad a i když se Ukrajinci a Rusové mydlí, jak u Stalingradu, obchodu s obilím se válka už vůbec nedotýká.  

Ale to loni v létě nikdo nevěděl a každý africký diktátor, který měl všech pět pohromadě, se snažil za každou cenu zajistit jídlo pro svůj milovaný národ, protože většina si pamatuje, co udělala s tamními režimy drahota a nedostatek v roce 2012. Ceny tedy byly vysoké, zemědělci dobře prodali...

Ale teď si řekneme druhou stranu mince. Na podzim bylo zapotřebí nakoupit hnojiva na letošní sezónu, která byla tehdy tak drahá, že si mnoho zemědělců řeklo, že je kupovat prostě nebudou a počkají do jara. Účetně jejich zisky vypadají moc pěkně, ale vše se přeneslo do letošního roku. Navíc od loňského nejistého léta ceny obilovin klesají. Lví podíl na tom má opět Ukrajina, která teď prodává do Evropy pšenici za naprosto směšné ceny. Ocitáme se proto v paradoxní situaci, kdy jsou zdejší obilná sila plná obilí vykoupeného za loňské vysoké ceny a nikdo ho nechce, protože mouka z ukrajinského obilí zaplavila trh. Obchodníkům se také nechce prodávat pod cenou a doufají v zázrak, že se ceny trochu vzpamatují. Ale aby se tak stalo, musel by být letošní rok úplně katastrofální z hlediska výnosů.

Já, jak jsem od fochu, tak už začínám vidět problémy, i kdyby se ceny z mně neznámých důvodů vzpamatovaly. Musel by to být zázrak, aby se za tři měsíce české zásoby vyprodaly a zpracovaly. Na to tu prostě není kapacita. Dovedu si proto představit, že v létě budou obilná sila napůl plná a zemědělci budou mít problémy svoji úrodu vůbec udat, protože o ni nebude zájem. Cena hnojiv sice klesla, ale pořád je na trojnásobku předválečných cen. Proto bych si troufal tvrdit, že letošní rok bude přesně opačný než loňský. České zemědělství skončí účetně ve ztrátě.

Ať je to jak chce, pan Prouza zastupuje obchodníky a také si může říct své. Tvrdí, že čeští obchodníci mohou dovézt vejce ze zahraničí o korunu levněji než od českých dodavatelů. Tak kde to v tom řetězci vázne?