Připomínáme si dnes svátek 1. máje. Ten u nás byl v posledních letech spojován spíše s nostalgií starších ročníků, ale letos možná není od věci připomenout si jeho původní smysl. Co má říci k dnešku?

Očekáváte asi trochu jinou odpověď. Ale mně se vybaví průvod studentů křižujících v roce 1965 pražské ulice s králem Majálesu, kterého nesli studenti v čele průvodu. Byl jím beatnický básník Allen Ginsberg, autor proslulého Kvílení. Někteří studenti, pořádající velký happening, byli tehdy nesmyslně zbiti rozdováděnou policií a Ginsberg byl z republiky vyhoštěn.

Původní smysl dal v Čechách prvnímu máji romantický básník K. H. Mácha – „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas…“. Básníka připomíná jeho socha na Petříně.

Vy ale možná míříte spíše na Svátek práce, který v roce 1889 zavedla II. internacionála na připomenutí stávky dělníků v Chicagu, která vyústila v tzv. Haymarketský masakr. Stávkující dělníci požadovali o tři roky dříve zavedení osmihodinové pracovní doby a při střetech s policií a výbuchu bomby zahynulo několik lidí.

„Lásky čas…“ si jistě připomínají všichni zamilovaní. Bohužel, pravda a láska nejsou dominantní prožitky současného světa, který se pohybuje spíše po trajektorii hrozící katastrofy.

Z devadesátých let si pamatuji postřeh Eduarda Goldstückera z televizního dokumentu, že „každá velká válka posouvá společnost doleva“. Dnes debatujeme o tom, jestli naše země ve válce je, nebo není, ale sociální dopady už se rýsují poměrně jednoznačně. Můžeme tedy očekávat, že se společnost posune „doleva“?

Upřímně řečeno, obávám se spíše posunu k nedostatku energií, Green Dealu v podobě v kamnech pálených plastových lahví, stoupající inflace (která se stane pro část společnosti neúnosná), nezaměstnanosti, stagflace.

Obávám se zdrcujícího omezování svobody, která zazářila v listopadu 1989 jako kometa naděje. Trvala jen pár let. Prvním signálem, že happening skončil, byl souhlas české vlády s přeletem bombardérů, útočících pak 75 dní na elektrárny, mosty i civilní obyvatelstvo Jugoslávie. Tehdy jsme měli „levicovou“ vládu. Pouze tři ministři, sociální demokraté, hlasovali proti povolení přeletu vraždících bombardérů přes naše území.

Psaný zákon o legalitě nesvobody jsme přijali Lisabonskou smlouvou (2007). Jediným spravedlivým byl tehdy prezident Václav Klaus, vystavený na pranýř obchodujícími v Chrámu, do jejichž čela se postavil tzv. Ústavní soud, aby legalitu nesvobody požehnal jako legální.

Nesvoboda není ideologie. Nesvoboda je sociální katastrofa.

Po několika peripetiích svět zasáhla pandemie covidu-19, která si vyžádala astronomické náklady nemateriální i materiální povahy a ukázku, že vládnoucí vrstva nemusí ctít Ústavou zaručené svobody a může vytírat s obyvateli jako s hadrem na podlahu kdykoli si usmyslí pracující, učitele, žáky, penzisty – kohokoli.

Obden nás zvali ke svatému přijímání slovutní mužové, jejichž jména byla ozdobena všemožnými tituly. Občas k lidu promluvili i jejich guru Soros, Gates, Fauci a jejich koncelebranti.

24. února 2022 zemi zachvátilo šílenství válečného tažení Ruska proti Ukrajině, které znovu usvědčilo z omylu sny osvícenství o vývoji člověka jako druhu směřujícího k humanistickému konstruktu soužití. Rusko zradilo tradici svých velikánů světové kultury a bylo uvrženo zpět do časů, které tak sugestivně popisuje Naděžda Mandelštamová. Rusko P. I. Čajkovského a L. N. Tolstého bez zaváhání vraždí kazetovými a termobarickými bombami vojáky stejně jako civilní obyvatele, muže stejně jako ženy a děti. Nad Ruskem znovu ožívá stín povražděných 22.000 polských důstojníků a příslušníků inteligence, pohřbených v katyňském lese.

Ruské běsnění se stalo živou vodou pro zombie od psacích stolů „Federálního úřadu pro tisk a informace“, radující se z cenzurní posedlosti vítězící nad svobodou informovat a být informován. Lid je tzv. elitou považován za hromadu hlupáků, kterým je třeba jediný správný názor vtlouct do hlavy bez špetky důvěry ve zdravý rozum. Rodí se nové pojmy v „post-orwelovské“ řeči. Vláda vydává pro lid prostý i vzdělaný „Příručku pro boj s dezinformacemi“.

Syndrom vařené žáby nás ovšem uvrhl do apatie. Čekám jen, kdy budu muset pověsit na monitor počítače výstrahu: „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí.“ Tak to bylo v Protektorátu Böhmen und Mähren. Snad ta káznice a smrt nebude v prvních fázích „boje“ nezbytná.

Velký ruský spisovatel, F. M. Dostojevskij prozřetelně napsal (Bratři Karamazovi):

„Jakmile se odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!“

Goldstückerův výrok, který citujete, bych parafrázoval spíše: Každá velká válka posouvá člověka na škále živých tvorů zpátky ke zvířeti, které ovládají elementární pudy.