Připomínáme si dnes svátek 1. máje. Ten u nás byl v posledních letech spojován spíše s nostalgií starších ročníků, ale letos možná není od věci připomenout si jeho původní smysl. Co má říci k dnešku?
Očekáváte asi trochu jinou odpověď. Ale mně se vybaví průvod studentů křižujících v roce 1965 pražské ulice s králem Majálesu, kterého nesli studenti v čele průvodu. Byl jím beatnický básník Allen Ginsberg, autor proslulého Kvílení. Někteří studenti, pořádající velký happening, byli tehdy nesmyslně zbiti rozdováděnou policií a Ginsberg byl z republiky vyhoštěn.
Původní smysl dal v Čechách prvnímu máji romantický básník K. H. Mácha – „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas…“. Básníka připomíná jeho socha na Petříně.
Vy ale možná míříte spíše na Svátek práce, který v roce 1889 zavedla II. internacionála na připomenutí stávky dělníků v Chicagu, která vyústila v tzv. Haymarketský masakr. Stávkující dělníci požadovali o tři roky dříve zavedení osmihodinové pracovní doby a při střetech s policií a výbuchu bomby zahynulo několik lidí.
„Lásky čas…“ si jistě připomínají všichni zamilovaní. Bohužel, pravda a láska nejsou dominantní prožitky současného světa, který se pohybuje spíše po trajektorii hrozící katastrofy.
Z devadesátých let si pamatuji postřeh Eduarda Goldstückera z televizního dokumentu, že „každá velká válka posouvá společnost doleva“. Dnes debatujeme o tom, jestli naše země ve válce je, nebo není, ale sociální dopady už se rýsují poměrně jednoznačně. Můžeme tedy očekávat, že se společnost posune „doleva“?
Upřímně řečeno, obávám se spíše posunu k nedostatku energií, Green Dealu v podobě v kamnech pálených plastových lahví, stoupající inflace (která se stane pro část společnosti neúnosná), nezaměstnanosti, stagflace.
Obávám se zdrcujícího omezování svobody, která zazářila v listopadu 1989 jako kometa naděje. Trvala jen pár let. Prvním signálem, že happening skončil, byl souhlas české vlády s přeletem bombardérů, útočících pak 75 dní na elektrárny, mosty i civilní obyvatelstvo Jugoslávie. Tehdy jsme měli „levicovou“ vládu. Pouze tři ministři, sociální demokraté, hlasovali proti povolení přeletu vraždících bombardérů přes naše území.
Psaný zákon o legalitě nesvobody jsme přijali Lisabonskou smlouvou (2007). Jediným spravedlivým byl tehdy prezident Václav Klaus, vystavený na pranýř obchodujícími v Chrámu, do jejichž čela se postavil tzv. Ústavní soud, aby legalitu nesvobody požehnal jako legální.
Nesvoboda není ideologie. Nesvoboda je sociální katastrofa.
Po několika peripetiích svět zasáhla pandemie covidu-19, která si vyžádala astronomické náklady nemateriální i materiální povahy a ukázku, že vládnoucí vrstva nemusí ctít Ústavou zaručené svobody a může vytírat s obyvateli jako s hadrem na podlahu kdykoli si usmyslí pracující, učitele, žáky, penzisty – kohokoli.
Obden nás zvali ke svatému přijímání slovutní mužové, jejichž jména byla ozdobena všemožnými tituly. Občas k lidu promluvili i jejich guru Soros, Gates, Fauci a jejich koncelebranti.
24. února 2022 zemi zachvátilo šílenství válečného tažení Ruska proti Ukrajině, které znovu usvědčilo z omylu sny osvícenství o vývoji člověka jako druhu směřujícího k humanistickému konstruktu soužití. Rusko zradilo tradici svých velikánů světové kultury a bylo uvrženo zpět do časů, které tak sugestivně popisuje Naděžda Mandelštamová. Rusko P. I. Čajkovského a L. N. Tolstého bez zaváhání vraždí kazetovými a termobarickými bombami vojáky stejně jako civilní obyvatele, muže stejně jako ženy a děti. Nad Ruskem znovu ožívá stín povražděných 22.000 polských důstojníků a příslušníků inteligence, pohřbených v katyňském lese.
Ruské běsnění se stalo živou vodou pro zombie od psacích stolů „Federálního úřadu pro tisk a informace“, radující se z cenzurní posedlosti vítězící nad svobodou informovat a být informován. Lid je tzv. elitou považován za hromadu hlupáků, kterým je třeba jediný správný názor vtlouct do hlavy bez špetky důvěry ve zdravý rozum. Rodí se nové pojmy v „post-orwelovské“ řeči. Vláda vydává pro lid prostý i vzdělaný „Příručku pro boj s dezinformacemi“.
Syndrom vařené žáby nás ovšem uvrhl do apatie. Čekám jen, kdy budu muset pověsit na monitor počítače výstrahu: „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí.“ Tak to bylo v Protektorátu Böhmen und Mähren. Snad ta káznice a smrt nebude v prvních fázích „boje“ nezbytná.
Velký ruský spisovatel, F. M. Dostojevskij prozřetelně napsal (Bratři Karamazovi):
„Jakmile se odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!“
Goldstückerův výrok, který citujete, bych parafrázoval spíše: Každá velká válka posouvá člověka na škále živých tvorů zpátky ke zvířeti, které ovládají elementární pudy.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo