Jaké jsou vaše dojmy z výsledků prezidentských voleb?

Nemohu popřít své povolební zklamání. Původní rozhovor jsme dělali ještě před volbami a bylo by hloupé to zapírat. Nečekal jsem ve druhém kole tak vysokou volební účast, navíc jsem se domníval, že při stejné či obdobné volební účasti nebo spíše malinko nižší oproti prvnímu kolu, budou „na koni“ spíše ti voliči méně úspěšných kandidátů a poslechnou je a dají hlas Drahošovi. Ukázalo se ale, že skutečně většina těchto voličů své méně úspěšné favority poslechla, ale že se zaktivizovali neočekávaně voliči Miloše Zemana, kteří do prvního kola patrně nešli s vědomím, že se Zeman tak jako tak do druhého kola dostane a že bude lépe jej podpořit až tehdy.

Co říkáte vyhrocené situaci ve volbě prezidenta?

Já jsem byl takový trošku napjatý. Zdálo se mi, že Miloš Zeman svoje voliče vyčerpal. Zemanův volič si to prostě nenechá ujít a k volbám půjde. Mám pocit, že Zeman nemá moc velké pole, kde získávat další masy. Sice mu slíbil podporu Hannig, ale všichni ostatní kromě Hynka slíbili podporu Drahošovi a vyzvali voliče, aby mu dali hlas. Říkalo se, že celé ty předvolební debaty byl takový casting na vyzyvatele Miloše Zemana. Prostě soutěž, kdo jej vyzve, a vlastně celé to bylo protizemanovské křídlo s výjimkou Hanniga, kterému vůbec nerozumím a nechápu, proč do toho vůbec šel. Pro mne to byla naprosto nesmyslná myšlenka – hlavně aby nebyl poslední. To bylo jeho přání, a pak dá podporu Zemanovi. Tak to mohl udělat hned a nemusel do té volby vůbec jít, utrácet peníze a zbytečně oblbovat voliče. Do doktora Hynka vůbec nevidím, to je pán, který se debatně jeví jako rozumný člověk, ale zase zbytečná účast na kandidatuře. Prostě takové malé procento nemá cenu. 
Z mého hlediska je Miloš Zeman z formy, už není v té kondici, co byl před pěti lety. V podstatě z mého hlediska je to ostudný prezident. Jak Zemana dlouhá léta sleduji, je velmi dobře schopen zalhat, ihned říci nějakou skutečnost, která platí pouze příštích pět minut a pak už neplatí. Na to se nedá reagovat, s tím se musíte smířit a nedá se proti tomu argumentovat. Když se později po nějaké diskusi a čase prokáže, že co řekl Miloš Zeman, nebyla pravda, tak už je zpravidla pozdě. Protože on řekne – já jsem to někde četl nebo mi to řekl někdo z poradců, někde jsem to viděl, zkrátka mu to nevymluvíte. Jako se nenašel Peroutkův článek a prý „já to viděl na vlastní oči“. Co na to máte dělat? S ním je diskuse těžká.
Já jsem panu Drahošovi dal svůj hlas. Nelíbí se mi, že Miloš Zeman jedná velmi účelově, na každou věc má tři názory a ty říká, jak se mu to zrovna hodí. Já jsem jej slyšel na začátku první volby, jak říkal, že prezident by neměl mít žádné exekutivní pravomoci, a později, asi po třech letech, řekl, že by prezident právě měl mít, že by si je přál, ty exekutivní pravomoci. To je jako s milostmi – že je bude udělovat jen tomu, kdo bude na smrtelné posteli, půjde o nějaké rodinné záležitosti a podobně a pak to klidně dá panu Kajínkovi. Ten dostal sice dost vysoký trest, který by jiný člověk možná nedostal, navíc to bylo vyřizování účtů uvnitř takových jakoby mafiánských kruhů mimo běžný život. Zeman opravdu mění názory zcela účelově, a to už bylo kdysi, to už byl Zemanův kufřík, a „měl jsem to ráno na stole“ a nemohl si vzpomenout, kolikrát byl v Bambergu, když byla ta aféra. On tam asi jezdil v podstatě obden, proto si nemůže vzpomenout, kolikrát tam vlastně byl. To je, jako kdybych si já nemohl vzpomenout, kolikrát jsem tady byl na konečné tramvaje číslo čtyři. Tenkrát šlo o nějaké jednání, které bylo pro Českou republiku nevýhodné, byl dokonce obviňován z vlastizrady, což bylo podle mne až extrémní, silné kafe, ale on to nezdůvodnil a za něj tehdy hovořil Egon Lánský, že je to už dlouho, že si nemůže vzpomenout. Samozřejmě že by si měl vzpomenout při jeho údajné fenomenální paměti. Těchto účelových lží bylo na mne moc.
Vadí mi, že Zeman čestně neřekne ne, podpásovky používat nebudu. On je klidně použije. Není pravda, že nedělal kampaň. A že on nevyvěšoval billboardy a že to dělali jeho přátelé, to není nedělání kampaně. On ji normálně dělal, ona proběhla a nepozastaví se nad tím, že někdo napíše – Stop Drahošovi a imigrantům. Jako kdyby Drahoš byl proimigrantský. On nikde neřekl, že vítá imigranty, že by mluvil jako Angela Merkelová.

Ale tady se to tak staví, že Zeman drží pomyslná vrata, za kterými jsou hordy imigrantů, a Drahoš chce ty dveře otevřít…

Ale on to nikde neřekl. Nikde nevykládá, že musíme přistoupit na kvóty, že musíme brát ty, kdo to potřebují. I kdyby jenom mírně naznačil, že imigranti se dělí i na ty, kteří to opravdu potřebují, on se k tomu nevyjádřil a hned se to o něm tvrdí. Nyní se říká, že Drahoš je svobodný zednář, proti čemuž se postavil plzeňský biskup Tomáš Holub. Je to zase podpásový útok. Tomáš Holub je vcelku rozumný, není to žádný fanatik novověku, aby se domníval, že svobodní zednáři jsou nějakou diskriminací. Ale on bohužel těch oveček má víc, než je třeba samotných svobodných zednářů. Protože mezi mnoha katolickými věřícími pořád z těch svobodných zednářů jako by šel strach. Já se tomu hořce usmívám, protože svobodní zednáři nedělají nic, co by bylo podvodného, zemi ničícího. Naopak. Spíše je to humanitárně pomocná, sebevzdělávací, sebezdokonalující společnost, která se jakoby odklání od běžného křesťanství, ale není to diskriminace. Židé jsou také odkloněni od křesťanství, muslimové také a křesťanství má samo o sobě máslo na hlavě, protože má mezi sebou několik schizmat, protestantských církví a mnoho církví středu, které se odklonily od katolické církve. Tam by jim mohlo hrozit větší nebezpečí, od svobodných zednářů rozhodně ne. Prostě Tomáš Holub to musel takto říci, protože se bál, že Drahoš přijde o voliče. Protože on je prodrahošovský, nechce Miloše Zemana a obává se, že pořád mezi katolíky existuje jakási hrůza, že by svobodní zednáři ovládli naše majetky, životy, náš svět, galaxii, vesmír. Prostě řekl – není to pravda, pan Drahoš není svobodným zednářem.
Problém, že na podpásovky nelze reagovat intelektuálně, korektně. Jeden novinář prohlásil, že jednat s Milošem Zemanem je jako sedět s ním ve ztemnělé místnosti bez oken a nevědět, odkud přilétne rána. Že na to nelze rozumně reagovat. Prostě musíte přejít a dát mu facku z druhé strany. A to Drahoš v debatách neumí a nesníží se k tomu. Tím pro Zemanovy voliče vypadá slaběji. Nedivím se, že na Barrandov Drahoš nepřišel, protože  Jaromír Soukup je skutečně nesmírně žoviální a nakloněn Miloši Zemanovi a je to z toho cítit. Ostatně korunu tomu nasadil při prvním Zemanově brífingu, kde stál v pozadí. Zemanovi je obrovsky nakloněn a netroufne si mu položit nějakou otázku, která by se jej mohla dotknout.
Zeman prostě momentální odpověď na nějakou otázku vymyslí. Teď. Na fleku. To nemusí být pravda. On to velmi vhodně vymyslí a podá. A pak už je pozdě. Topolánek se pochlapil a řekl, aby těch přes dvě stě tisíc lidí, co je volilo, nyní hlas dalo Drahošovi. Já jsem v Topolánka nevěřil, dokonce jsem se vsadil s Lumírem Aschenbrennerem a vyhrál jsem sázku, protože jsem tvrdil, že Topolánek dostane 3,5 procenta, a Aschenbrenner hádal, že dostane přes osm. Topolánek neměl šanci. Udělal spoustu dobrých diplomatických kroků – plynovod z Ukrajiny a podobně. Ale na to se lidi nepamatují. Ti se pamatují na přistávání v Innsbrucku během služebních cest, na Toskánsko a pohybování se na zahradě Berlusconiho. Pamatují se na pana Dalíka a jeho problémy. A teď šel do vězení. A podpořil jej i pan Langr, jenom sice padesáti tisíci, ale to byl takový polibek smrti, protože ten Ivan Langr opravdu není ve státě oblíbený a je brán jako korupční ministr vnitra. Nevím, čím vším se o to zasloužil, protože si tam rozhodně nějak nenakradl nebo nepřilepšil. Když se všechno sečetlo, tak působil pro mnoho lidí hodně nedůvěryhodně.

Někteří, třeba němečtí prezidenti také nepocházeli z politiků, ale z vědecké sféry. My nejsme zvyklí, aby prezidenti nebyli politiky.

Na Slovensku zvítězil pan Kiska, který také nebyl z politické sféry. V těch našich zemích, kde není prezidentský, ale premiérský systém, kde má prezident jen určité pravomoci, teď bohužel příliš velké, protože zároveň je volen a také je jmenována vláda a probíhá její martyrium, takže ta prezidentská pozice je docela podstatná. Kdyby toto tady nebylo a byla tady stabilní vláda, tak bych tam Zemana ještě vydýchal. Kdo ví, jak na tom zdravotně bude a zda celé to období vydrží. On to nikdy nepřizná a kecá blbosti, o kterých se domnívá, že jsou strašně moudré. Včera mi skončila cukrovka a tak podobně. To jsou neuvěřitelné nesmysly. Nebo že když začnete kouřit v šestadvaceti letech, tak se pak nemusíte bát a můžete kouřit klidně dál a nic se vám nestane. To jsou naprosto nemedicínské blbiny, ale někteří lidé na to slyší a domnívají se, jaké on vlastně neříká moudrosti. Že to jsou věci, kdy jde proti proudu a nebojí se říkat pravdu. Lidé se podle toho do této doby báli říci, že jim skončila cukrovka, báli se říci, že když začali v 26 letech kouřit, tak se teď nic neděje. Tak to jsou ty pravdy pro lidi, které se on nebojí říkat. Jeho metoda je celou věc buď zamlžit, nebo ji zesměšnit.

Udělal Jiří Drahoš v kampani nějakou fatální chybu?

Ale to si nemyslím!  Fatální… V debatách byl Drahoš prohrávající. V očí svých voličů je Zeman, stejně jako v očích částečně nerozhodnutých, kteří by byli ještě ochotni mu dát hlas, tak v nich vyhrál. Jsem o tom přesvědčen, protože Zeman toto umí. Dávat facky, podpásovky, zesměšnit. On neargumentuje, on má tendenci toho druhého ponížit, zesměšnit, rozškubat, zadupat do země. To je jeho styl. A Drahoš se k tomu nesníží a vlastně to ani neumí, protože toto chce politický trénink. Samozřejmě kdyby proti němu stál politik – to by třeba uměl Topolánek. Ten by jej dokázal roztřískat nebo by to bylo alespoň nerozhodné.
Porážku pana Drahoše vidím v těchto aspektech: Jednak my, voliči pana Drahoše, nejsme jeho fanatickými obdivovateli, spíše jsme volili „proti Zemanovi“. Já také nejsem nyní ochoten nějak angažovaně jít „za Drahošem“ v jeho dalších plánech. Už teď se domnívám, že jeho plánování nějakého nového politického uskupení je blbina. To si fakt může dovolit jen špičkový, okřesaný a prohnaný politik a tím Drahoš není. Zadruhé – pan profesor Drahoš neměl dobrou předvolební taktiku, měl hledat hlasy tam, kde alespoň teoreticky jsou, a ne tam, kde nejsou v žádném případě a kde se to marně pokoušel zlomit. To bylo velmi naivní a ztrátové.
Zatřetí – pan profesor Drahoš byl nepřipravený na debaty, to, že debata na ČT dopadla vyrovnaněji, nebylo způsobeno jím, ale spíše rozumnější „režií“ ČT a schopností moderátorky Witowské. V debatě na Primě nebyl pan Drahoš vůbec připraven odůvodnit své angažmá v podpisu dřívější, podle mého nešťastně postavené petice akademiků k imigrantské krizi a také svůj výrok o 2 600 možných uprchlících v Lucerně. To je Zemanovo stěžejní téma, a i když není na pořadu dne, dá se na něm stavět tak, jako kdysi postavil své zadupání do země Schwarzenberga na sudetoněmeckém problému.
Za další: Pan profesor Drahoš se díky své politické nezkušenosti domnívá, že je možné si přečíst nějaký průzkum veřejného mínění, kde se dočte, že obavy z imigrace nejsou mezi prvními místy mezi obavami našich občanů. To je sice fakt, ale jakmile se na tuto strunu „brnkne“, ihned se celá věc posouvá na první místo. To Zeman nepodcenil, pan Drahoš bohužel svou nepřípravou velmi silně. Zeman je prohnaný politický matador a i jeho snížená kondice oproti stavu před pěti lety stále na nezkušeného protikandidáta stačila.
Velmi správně se po volbách vyjádřil pan Horáček, který řekl, že nebylo asi moudré vsadit na člověka, který chce jen klid a národní smíření. Který tvrdí jen to, že bude jiný než Zeman, ale nemá proti němu silné téma, které by táhlo lidi. Prostě volba pana profesora Drahoše byla víceméně pouze a jedině volbou proti ostudnému Zemanovi, a to i v mé rodině, ale to je tak asi vše, jinak pan Drahoš žádnou silnou politickou pozici, silná témata či žádné eso proti Zemanovi nepředvedl.
Summa sumarum – je mi líto, ale Zeman vyhrál právem a s tím se já – a doporučuji to i jiným – musíme smířit. Jeho protikandidát by musel být politicky nebo alespoň argumentačně silný, vyrovnaný mu svou rétorikou i manipulativností, i dokonce jistou dávkou dravosti a neslušnosti. Jak vidno, společenská poptávka po korektnosti, slušnosti a rozvážnosti, po nepodpásovosti a nelživosti tady není. Bohužel je tomu tak. Poptávka většiny občanů byla, jak vidno, jiná a té je třeba jít ve volbách tak trochu „na ruku“. Hlavou zeď prorazit nelze. Michail Gorbačov v SSSR seděl v politbyru kousek od Brežněva již za jeho éry, šel mu na ruku – a na svůj čas perestrojky, glasnosti a rozvolnění SSSR si velmi prozíravě počkal. Jeho čas nadešel až po jeho volbě. Kdyby se byl za Brežněva, Andropova a Černěnka choval jinak, už by se ke slovu nikdy nedostal, jako se k němu bohužel už důstojně nedostane pan Drahoš. Řeči o tom, že vlastně „nevyhrál a ani neprohrál“ jsou kraviny. V politice se vyhrává nebo prohrává a pan Drahoš naivitou svou a svých poradců právě prohrál. Prohrál to s nemocným, stále se opakujícím, vypitým, zlým a mstivým starcem – ale s tím se nedá již nic dělat.