Často jste si stěžoval, že vláda nedostatečně reaguje na potíže občanů, že se projevuje chybějící levice ve Sněmovně. Změnilo se za poslední měsíce něco?

Bohužel změna nenastala. Už v březnu jsme předložili konkrétní opatření proti inflaci a zdražování stejně jako proti navazující chudobě a v oblasti zdražování energií a potravin. Vláda nejenže nepřijala naše návrhy opatření, ale nepřišla ani s žádným vlastním návrhem. Jediné, co udělala, že přislíbila a schválila jednorázovou žebračenku ve výši pět tisíc korun, kterou hodlá vyplatit v září těsně před volbami. Ale to nepomáhá proti inflaci, neřeší zdražování a neřeší vůbec nic.

Druhá věc je, že bohužel dostatečně nereaguje ani opozice, která by přišla s plánem vstřícným pro vládu založeným na tomto: Pokud schválíte zastropování cen energií, pokud schválíte snížení DPH na potraviny a regulaci cen, tak vás podpoříme. Ani parlamentní opozice není bohužel aktivní. A začíná to tvrdě doléhat na lidi.

Co konkrétně jste navrhovali?

Například stažení 60 % produkce ČEZ z lipské burzy a prodej této elektřiny českým spotřebitelům, a to za zastropovanou cenu, kterou by garantoval nezávislý regulátor. Taková opatření fungují ve Francii nebo na Slovensku, i když jsou konstruována trochu jinak. To by ochránilo lidi v době, kdy peníze nejsou.

Druhým opatřením bylo snížení DPH na potraviny na 5 %, regulace ceny a změna v dotační politice s cílem podpořit produkci zemědělství, protože dnes hrozí, že zejména ve středních firmách se přestane produkovat maso. Pro Česko by to mělo katastrofální důsledky. Dalším byly automatické valorizační mechanismy, a to jak v případě minimálních mezd, platů zaměstnanců ve veřejné správě, ale i plateb za státní pojištěnce a za zdravotní pojištění. To jsou jen některá z opatření. Na výhradu, že to bude drahé a stát spoustu peněz, jsme předložili také návrhy na zdroje pro financování opatření, jako je sektorová daň, mimořádná energetická daň nebo další změny v daňovém mixu.

Ohledně zemědělství dochází k rozevírání nůžek mezi velkými a malými producenty. Jedni tvrdí, že je třeba se spolehnout na společný trh Evropské unie a není třeba se obávat – druzí zase, že se musíme soustředit na potravinovou soběstačnost. Co vy na to?

Vzniká zde falešné dilema kvůli několika v uvozovkách přerostlým oligarchům, kterých je v České republice tři nebo pět a kteří jsou na procenta skutečně nezdravě velcí a ten trh křiví, to je pravda. Tak ale v rámci svatého boje vůči oligarchům hrozí, že se zlikvidují zemědělské podniky malé i střední velikosti. Malí zemědělci už nejsou schopni zajistit živočišnou výrobu, chov prasat, a pokud bychom připustili tak ráznou změnu v zemědělství, jak navrhuje vláda, pak skutečně hrozí, že co jsme byli schopni na vysoké úrovni dělat desítky let, zanikne.

Česká republika se může v zemědělství připodobnit k bývalým východním zemím Německa, kde jsou podmínky nastaveny mnohem rozumněji, než co plánuje česká vláda. Odmítám falešné fandění, že buď podpoříme malé či velké, to je cesta, která v českých podmínkách nikam nevede, ale my nesmíme nechat padnout segment středních a velkých firem, které české zemědělství skutečně drží. Nikdy nebudeme potravinově úplně soběstační, ale měli bychom být soběstační v těch segmentech, kde jsme tradičně dobří. A těch je docela dost.