Když jste zdůvodňovala svoji nepřítomnost při hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka, říkala jste, že už jste nechtěla protahovat tu šaškárnu. Co jste tou šaškárnou měla na mysli?

Tou šaškárnou jsem myslela tu dlouhotrvající deklaraci "stojedničky" hlavně ze strany ODS, která zjevně nebyla schopna své hlasy dodat. Zajímalo by mne, jak dlouho ODS věděla, že je nebude schopna dodat, jak dlouho věděla, že strana LIDEM v celé této šaškárně bude hrát jen křoví. A musím říci, že kdyby se například úřadující předseda ODS Martin Kuba věnoval více svým poslancům a ne poslancům strany LIDEM, tak by možná k takovému smutnému konci nemuselo dojít.

Ale i vaši kolegové ve sněmovně byli překvapeni vaším odchodem. Vy jste jim opravdu neřekla, že chcete odejít a nezúčastnit se hlasování?

Debata o celé té politické krizi, která nastala spolu se skandálem Petra Nečase a Jany Nagyové zneužíváním Vojenského zpravodajství a pádem vlády, začala už před měsícem, nebo před několika týdny, kdy jsem ve straně a hlavně v poslaneckém klubu prosazovala poněkud střídmější a méně kategorický postoj. Chtěla jsem, abychom nepadali zcela bezpodmínečně do náruče ODS a TOP 09 s tím, že zcela jistě utvoříme společnou vládu, protože jsem si tím zkrátka ze strany ODS nebyla jistá. Po zkušenosti s hlasováním o DPH, kdy bylo jasné, že někteří poslanci v ODS velmi znají cenu svého hlasu, jsem tušila, že se nám klidně může stát, že "stojednička" existovat nebude. Prosazovala jsem v naší straně, abychom si nechali pootevřená vrátka, abychom mohli z této deklarované koalice případně odejít, pokud se ukáže, že "stojednička" neexistuje. Tak jako TOP 09 jasně řekla, že v případě, že "stojednička" neexistuje, bude chtít předčasné volby, a poněkud méně jasně TOP 09 řekla, že pokud "stojednička" nebude existovat, je připravena dát také podporu Bohuslavu Sobotkovi pro jeho druhý pokus. To všechno jsou zadní vrátka, která si třeba TOP 09 ponechávala, a my jsme si je neponechávali. A jsem přesvědčena, že to bylo zčásti také proto, že kolega Martin Kuba velmi intenzivně jednal s některými našimi poslanci a přesvědčil je o tom, že náruč ODS je ta nejbezpečnější.

Jaká podle vás měla být ta zadní vrátka? Byla by to i podpora Rusnokovy vlády?

Neříkám nutně, že přímá podpora, ale třeba opuštění sálu, nebo hlasování o rozpuštění sněmovny před třemi týdny by myslím bylo férovější, než tak dlouho čekat na to, abychom zjistili, že moje pochybnosti před měsícem měly pravdivý základ.

Takže svého kroku nelitujete, byť působil trochu zvláštně, protože poprvé v historii českého Parlamentu se předseda strany zachoval jinak než všichni ostatní poslanci jeho strany?

Nelituji, byť bych byla raději, kdyby byl srozumitelnější a kdybychom tento krok udělali celá strana kompaktně, kdybychom si k tomu vytvořili předpolí už rétorikou v posledním měsíci, jak jsem si to přála já. Kolegové poslanci chtěli kategoričtější postup směrem k naprosté soudržnosti s ODS a TOP 09. S tím jsem nesouhlasila, nicméně jsem se tomu přizpůsobila. Na tom konci, když se ale ukázalo, že jsem měla pravdu, že ODS skutečně své hlasy nedodá, to mi už trpělivost došla.

To už jste se nepokoušela se svými stranickými kolegy ve sněmovně domluvit, abyste se zachovali nějakým způsobem jednotně, když jste zjistili, že dva hlasy ODS chybí?

Ne, na to už nebyl žádný prostor. Ale to, že jsem byla v menšině, bylo také důvodem mé rezignace na pozici předsedkyně strany LIDEM. Já nemohu z takto silové pozice jednat proti vůli ostatních poslanců, byť si nejsem vůbec jistá, že to bylo proti vůli strany jako takové. Ale přece jen těmi nejviditelnějšími tvářemi naší strany jsou poslanci.

Podívejte se na šéfa ČSSD Bohuslava Sobotku, ten se přizpůsobil většinovému názoru ve straně. I když bojoval několik týdnů proti Rusnokově vládě, nakonec to byl on, kdo navrhl, ať jí ČSSD vysloví důvěru. Vy jste se zachovala opačně. Považujete svůj krok za zásadovější ?

Považuji to za gesto, které asi nic moc neřeší, ale z mé strany to bylo gesto, kterým jsem chtěla říci, že této spolupráce, speciálně s ODS, už mám plné zuby.

Nebyla to ta pověstná poslední kapka? Nebylo tajemstvím, že jednání premiéra a šéfky jeho kabinetu k vám nebylo ke konci příliš korektní. Asi bylo pro vás ponižující, když jste jako vicepremiérka po odvolání z postu ministryně obrany neměla na Úřadu vlády už ani vlastní kancelář.

V posledním roce a půl jsem věnovala spoustu energie nejen tomu, abych vytvořila novou politickou stranu, ale také na to, aby tu vydrželo, v co věřím jako volič i jako politik, že je nejlepší alternativou – to znamená středopravá vláda, to byla vláda ODS, TOP 09 a LIDEM. Já jsem přesvědčena, že jsem udělala opravdu mnoho pro to, aby tato vláda vydržela. Mé vystoupení z Věcí veřejných bylo proto, aby tato vláda vydržela. A to, že jsem překousla naprosto nespravedlivé odvolání z postu ministra obrany, bylo až nad míru loajální vůči ODS, která se v tomto směru zachovala naprosto nesmyslně. Speciálně Petr Nečas a Jana Nagyová. A jak se jasně ukázalo, jediným důvodem mého odvolání byl fakt, že jsem nekonzultovala své personální kroky na Ministerstvu obrany právě s Janou Nagyovou. Zkrátka o poslední zbytky energie už jsem tím posledním podrazem, nikoli na nás, na stranu LIDEM, ale na jejich vlastní lídryni Miroslavu Němcovou, přišla.

Vaše neúčast byla opravdu jen gestem, protože nemohla ovlivnit ani vyslovení důvěry, ani zachování "stojedničky", tu by bývalá vládní koalice stejně neměla. I když váš krok byl poněkud zvláštní, nikdo vám nemůže vyčítat, že kvůli vám se "stojednička" rozpadla.

Přesně tak. Já bych nikdy nic takového neudělala, pokud bych viděla, že "stojednička" drží. Pak by takový projekt měl smysl, byť by to byla nějaká stínová koalice. Ale pokud ta "stojednička" neexistovala, tak toto byla pouze moje reakce a nic víc.

Měla jste na to nějaké ohlasy od členů vaší strany?

Byťsi dovedu představit, že můj krok byl poměrně nečekaný a možná pro někoho, kdo nesleduje pozorně a déle politickou scénu, i nesrozumitelný, překvapilo mne mnoho pozitivních ohlasů od řadových členů naší strany i od lidí, s nimiž jsem v nějakém, ať už bližším nebo vzdálenějším kontaktu. Samozřejmě od kolegů poslanců byla ta reakce negativní. To se dalo očekávat.

Vy jste rezignovala na funkci předsedkyně strany. Nebylo to předčasné? A kdyby se ukázalo, že většina členů LIDEM souhlasí s vaším postojem spíš než s postojem vašich poslaneckých kolegů, nezvažovala byste návrat do jejího čela?

Nevím. Cítila jsem, že nechci stát v cestě svým čtyřem kolegům poslancům, kteří mají jinou představu o tom, jak v Poslanecké sněmovně jednat a jaká zaujímat politická stanoviska. Dám si spíš čas na rozmyšlenou, já jsem nerezignovala na členství ve straně LIDEM, jsem přesvědčena, že liberálně demokratická strana má své místo na politické scéně v České republice a přála bych si, aby taková politická strana byla úspěšná. Ale já sama si dám nějaký čas na rozmyšlenou, co budu dělat dál.

A podpoříte vy a vaši poslanci rozpuštění Poslanecké sněmovny?

Nemohu mluvit za kolegy, ale pro mne už je to jediné hlasování, které má smysl. Ano, já rozhodně podpořím rozpuštění Poslanecké sněmovny a doufám, že proběhne v nejbližším možném termínu. I to bylo důvodem mého odchodu. Viděla jsem, že za současné situace v Poslanecké sněmovně a v jednotlivých politických stranách zastoupených v Poslanecké sněmovně je to jediné možné řešení.

Říkala jste, že si dáte oddechový čas, abyste zvážila, co budete dělat dál. Bude v tom zvažování i to, jestli se budete dál věnovat politice, jestli budete kandidovat v předčasných volbách, nebo už to máte vyřešeno?

Zatím jsem to neřešila. To rozhodnutí rezignovat na předsedkyni strany přišlo před pár dny, takže si nechám nějaký čas na rozmyšlenou. Poradím se samozřejmě se svými nejbližšími, jak postupovat dál. Mám pocit, že pravicové strany jsou unikátní tím, že nepotřebují opozici k tomu, aby samy sebe likvidovaly. Myslím, že jsme nepřesvědčili voliče, že jsme dělali skutečnou pravicovou politiku a že by i ostatní lídři politických stran z toho měli vyvodit osobní odpovědnost.