Je podle vás vůbec možné vítězství v prvním kole?

Za určitých okolností by to bylo možné, a to za předpokladu, že by přišlo málo voličů a že Zemanovi oponenti by nezískali podporu na poslední chvíli. Třeba si dovedu představit scénář, že v jistých rozpacích, komu dát hlas, poctivý volič neví, jak takové dilema rozlišit, a zůstane doma. Pak by byla i nižší volební účast. Zemanovi protikandidáti mají méně intenzivní podporu, je váhavá, podmínečná, ještě přemýšlejí, zda k volbám půjdou a komu vlastně dají hlas. A pokud by z nějakého důvodu rezignovali na volební účast, vítězství Zemana v prvním kole by bylo možné. Nemyslím ale, že je to pravděpodobné; Miloš Zeman nemá tábor nějakých vlažných, takříkajíc podmínečných, váhavých příznivců. Obraz podpory Miloše Zemana je černobílý příběh velké náklonnosti, nebo velkého nesouhlasu.

Podle vašich průzkumů je nejpravděpodobnější souboj v druhém kole ve složení Miloš Zeman – Jiří Drahoš. Je to tak?

Ano, tak to zatím vypadá. Pokud by se situace překvapivým způsobem nezměnila v koncovce, tak nejsilnější ze Zemanových vyzyvatelů je Jiří Drahoš a v podstatě se diskutuje o tom, jestli a zda se případně ostatní kandidáti připojí. 

V minulých prezidentských volbách se o část hlasů před druhým kolem voleb připravil Karel Schwarzenberg svým výrokem o Edvardu Benešovi. Očekáváte, že by se mohlo stát něco podobného i nyní? Nebo že uslyšíme z poslaneckých křesel podporu, o které zatím nevíme?

Nepokládám to za příliš pravděpodobné. Když to srovnáme s minulou volbou, tam byla předvolební situace dynamická, pohledem sociologických dat skoro až bouřlivá a během posledního měsíce od prosince do ledna se podpora Schwarzenberga ztrojnásobila. Předpokládaný šampión volby klesnul o více než deset procentních bodů, vše bylo v pohybu a kvasu. Kdežto v současné době v lednu zjišťujeme totéž, co jsme zjišťovali v prosinci, a navíc údaje všech seriózních institucí, které se zabývají výzkumy, jsou podobné. Situace je trochu ospalá, až umrtvená. Jestli dojde k zvratu na poslední chvíli, je otázka.

Tehdy jsme podrobně zkoumali, že v minulé koncovce kampaně bylo mnoho lidí spíše žijících ve vesnicích, nesledujících příliš politiku, a kteří neměli příliš silnou motivaci jít volit. Ten útok a obvinění Schwarzenberga z němectví, nacistické minulosti a vlastně inklinace k nacismu byl nečekaný, a protože se jednalo o argument na poslední chvíli, vytvořil těkavou emoci a voliči, kteří by jinak k volbám nepřišli, přišli. Tedy nepřišli volit Zemana, ale přišli volit proti Schwarzenbergovi a těchto pár procentních bodů rozhodlo. Dnes všichni vědí – poučeni z minulých voleb – že emoce na poslední chvíli je nejen velmi obtížné vytvořit, ale i ovlivnit, a budou si dávat pozor, aby si nenaběhli. Budou opatrní.

Často se objevuje argument, že politická kariéra by neměla začínat na Hradě, a z toho pohledu máme pouze dva kandidáty – Miloše Zemana a Mirka Topolánka. Je to tak?

Zaznívající argument, že by se na Hradě obtížně začínalo člověku, který politikou nežije, pro něhož je služba veřejnosti něčím neznámým, který se nevyzná v institucionálních strukturách, nemá je zažité, je smysluplný. Obecně platí. Ti, kteří už za sebou mají funkce, jsou ale svým způsobem politici recyklovaní. Pokud národ volá po změně, a zdá se, že volá, chtěl by někoho, kdo přeci jenom politické řemeslo zvládne, ale zároveň by mohl být nový. Častým příkladem je slovenský Andrej Kiska, který získal dost překvapivě podporu, aniž by v politice předtím byl. Nejedná se tedy o argument, který by jednoznačně vylučoval ostatní kandidáty.

Z výzkumů víme, že lidé, kteří jsou známí z jiných oblastí než veřejného působení, nemají moc šanci se v politice uplatnit, protože lidem to nepřipadá věrohodné. Ostatní kandidáti politickou zkušenost mají, Drahoš hovoří, jak jednal s politiky, Fischer má zkušenost z prezidentské kanceláře a Michal Horáček se koneckonců aktivně zúčastňoval listopadového dění, takže má za sebou nějaký politický profil. Myslím, že nejsou lidmi odnikud a z jiné sféry.

Co říkáte na tvrzení, že znovuzvolení Miloše Zemana a pozice Andreje Babiše, premiéra vlády bez důvěry, znamenají ohrožení národních zájmů?

Argumentu, že by mohlo dojít k ohrožení demokracie, rozumím spíše než argumentům o národním zájmu. Osobně se domnívám, že pro otevřenou zemi, otevřenou ekonomiku je důležité, jak nás vnímají v zahraničí; a národním zájmem je, abychom našim spojencům a nejbližším partnerům nepřipadali jako pitomci. To je silný národní zájem.

Objevující se výtka, že existuje možnost kumulovat moc a existuje možnost příklonu k autoritářskému řízení v české politice, samozřejmě může být potenciální riziko, ale máme pluralistický systém a ostatní strany, aby se aktivně snažily zabránit monopolizaci moci, stažení se do úzkých národních měřítek a pokračování v trendu dělání ostudy v zahraničí. Tomu by měly ostatní, zejména demokratické strany zabránit.

Je podle vás odpor k Miloši Zemanovi tak silný, jak tvrdí někteří jeho kritici?

Ten odpor vůči Zemanovi je velmi silný, velmi ostře zformovaný u třiceti procent obyvatelstva a to jsou zejména lidé ve větších městech, mladší lidé s vyšším vzděláním. U těch se Miloši Zemanovi nedaří. Naopak se mu daří v menších městech, ve vesnicích, zejména mezi lidmi dělnických profesí a především mezi důchodci. Podle průzkumů tvoří 49 procent předpokládaných voličů Zemana důchodci.