Pro návrh hlasovalo 140 poslanců, proti 7. Lubomír Zaorálek následně ukončil jednání pravděpodobně posledního jednacího dne sněmovny, zvolené v květnu 2010.

Jak poslanci hlasovali se podívejte ZDE

Návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny podaly společně poslanecké kluby ČSSD, TOP 09, KSČM a Věcí veřejných. ODS již před jednáním avizovala, že pro rozpuštění hlasovat nebude a opustí Poslaneckou sněmovnu. Tím rozčílila zejména ČSSD, která ji vytkla, že za současnou situaci nese velký díl zodpovědnosti, před kterou nyní utíká.

„Chtěl bych jim vzkázat, aby se před tím odchodem ve sněmovně rozhlédli. Je prý možné, že v ní budou na dlouhou dobu naposledy,“ vyzval ještě před jednáním první místopředseda ČSSD Michal Hašek v narážce na tristní volební preference největší vládní strany.

„Je jediným možným řešením rozpustit sněmovnu a opět jít k volbám a dát tak možnost k sestavení nové vlády,“ uvedl předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka, když při jednání představoval návrh na rozpuštění sněmovny.

Skokan podává ústavní stížnost

Rozruch ve sněmovně vzbudilo zjištění, že poslanec Věcí veřejných Petr Skokan podává k Ústavnímu soudu stížnost proti způsobu svolání schůze sněmovny, která by ve svém důsledku vedla i ke zrušení rozhodnutí o rozpuštění sněmovny. Jeho strana, včetně Skokana samého, přitom deklarovala podporu rozpuštění.

Předseda poslanců ČSSD Jeroným Tejc jej za to kritizoval a vyzýval VV, ať se jednoznačně vyjádří, zda rozpuštění podporují.

„Jsem si jistý, že hlasování o důvěře vládě a rozpuštění sněmovny spolu nesouvisí, jestli si to někdo bere jako zástěrku, ať se za ni neschovává a vyleze ve své nahotě a odhalí své úmysly,“ reagoval Skokan. Na jeho podporu vystoupil i předseda Véček Vít Bárta. Ten připomněl, že Skokan na podivný způsob svolání schůze upozorňoval hned na začátku týdne, ale nikdo jej nebral vážně. „Je to vaše zodpovědnost,“ volal Bárta z řečniště k ČSSD.

Tejc se k řečništi vrátil a trpělivě Skokanovi vysvětloval, že nemůže rozpuštění sněmovny zároveň podporovat zpochybňovat. Přidal se i poslanec TOP 09 Stanislav Polčák. Skokana však nepřesvědčili. „Já si to pamatuji a překvapuje mě, že někdo ne. Dnes se ústavní právníci, Tejc a Polčák, bojí Ústavního soudu. Před dvěma týdny jste se nebáli? Byli jste si tak jistí, nebo to bylo pokrytectví?,“ ptal se jich.         

Kalousek: Nebudu čekat, kdo se ještě prodá  

Zbyněk Stanjura z ODS pak emotivně reagoval na slova exministra financí Miroslava Kalouska. Ten již poněkolikáté prezentoval svou stranu jako posledního obránce demokracie. Stanjura se však ohradil, že jeho strana není na vině úplně sama.  Kupříkladu připomněl, že koalice ani nevyzkoušela, zda má většinu, a proto se vzdává bez boje.

„Já vím, že vy osobně za to nemůžete. Ale když jste ze zavázali a na první dobrou vaši lidé selžou, tak nelze prohlubovat politickou krizi čekáním, kteří další se prodají,“ replikoval mu Kalousek. Pak se obrátil k levici a znovu spustil své tradiční téma: „Já se shodnu s Lubomírem Zaorálkem v tom, že levice to možná vyhraje. Ale český volič při tom prohlédne nebezpečí, o které v těchto nových volbách půjde,“ varoval. „Nebude se hrát o nic menšího než o svobodu,“ zakončil své vystoupení, pravděpodobně poslední v této sněmovně.  

Bém radil, jak spáchat sebevraždu. Komunista se urazil

Rozruch vzbudil Pavel Bém z ODS, který v samém závěru debaty přednesl temnou přednášku o sebevraždě. K mnohaminutovému předčítání z Tibetské knihy mrtvých jej přiměl předseda poslanců ČSSD Jeroným Tejc, který kdysi napsal článek „Věci veřejné směřují k sebevraždě“. Bém tedy s ohledem na fakt, že poslanci chtějí v politickém smyslu spáchat sebevraždu, dotyčným poradil několik způsobů, jak to provést.

Od poslance KSČM Miroslava Opálky se za to dočkal opovržení, neboť se podle komunisty jedná o výsměch všem občanům, kteří skutečně mají existenční starosti a od svých zákonodárců očekávají spíše povzbuzení než doporučení tohoto rázu.

Po Bémovi vystoupila ještě předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, která přednesla neméně obšírné pojednání o historii českého parlamentarismu. „Když se probírám historií českého parlamentarismu, musím se ptát. Čím se do historie zapíšeme my, co jsme přinesli?,“ hovořila ke svým kolegům z řečniště naléhavým hlasem. „Mou ambicí bylo vždy hledat shodu mezi poslanci a vést Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby měla váhu ve společnosti. A ne vždy to bylo možné,“ zakončila své vystoupení.

Pak jako jediná z ODS zůstala v sále a spolu se šesti nezařazenými poslanci hlasovala proti návrhu na rozpuštění. Její kolegové dle předchozího slibu opustili sál, ovšem jednoznačnému výsledku nezabránili.