Je velice absurdní, že svým voličům nyní pan Telička slibuje, že vyjedná dotace vyšší. Hned po vstupu do EU začala destrukce našich cukrovarů, které ač byly plně konkurenceschopné a dokázaly zpracovat cukr nejen pro místní trh, ale i pro trhy východní, v Evropské unii pro ně nebylo místo. Cukrovary však nezničil trh, ale politika EU, která nabízela obrovské prostředky cukrovarům, které přestanou vyrábět. Koneckonců na novém trhu by neobstály, jelikož ceny neurčoval trh, ale evropský úředník: „Zatímco před vstupem do EU prodávali naši zemědělci cukrovou řepu za tržní cenu 900 korun za tunu, po vstupu Evropská unie cukrovarům přikázala, aby cukrovou řepu vykupovaly za 1470 korun za tunu. Mávnutím kouzelného proutku tak došlo k téměř padesáti procentnímu zvýšení. Nemůžeme se proto divit, že nás v obchodech čekal doslova cenový šok, jak se uvádí v článku Konec cukříku v Čechách od Arsena Lazareviče na webu finmag.cz

Kdy vstoupil politik v EU do zemědělství?

Koneckonců tradice destrukce zemědělství začala v EU už v 70. letech. Zavedly se obrovská cla vůči třetím zemím (všechny země mimo EU) a zároveň se nastavily obrovské subvence zemědělcům. V 80. letech proto vznikaly stále zvětšující se zemědělské přebytky, se kterými si EU nevěděla rady. Zahájila tak intervenční nákupy, což v překladu znamená, že za peníze daňových poplatníků se nakupují zemědělské výrobky zemědělců, co neumí prodat. Přebytky se také vyvážely. Dnes se ale politika změnila a dnes se dávají dotace i těm, kteří žádné potraviny neprodukují, za předpokladu, že „vlastníci udržují půdu v dobré zemědělském nebo environmentálním stavu“.

Situace je nyní taková, že zemědělské lobby je natolik silné, že je téměř nemožné ho rozbít. A lze pochybovat, že tak učiní politici v evropském parlamentu, kteří chtějí v klidu čerpat své obrovské mzdy a poté i důchody.

Přitom dotace nepomáhají primárně malým a středním zemědělcům, ale především obrovským, nadnárodním skupinám – právě k nim ze ¾ právě míří dotace. EU se zkrátka vydala špatnou cestou a místo celkového přehodnocení politiky zemědělských dotací s plánem na postupné rušení, se objevuje program, ve kterém by velcí zemědělci dostali dotací méně. Koncepční problém se tím ale vůbec nevyřeší, naopak se celá situace ještě více zkomplikuje. Velcí zemědělci například nechají část půdy ladem a budou čerpat dotace za rekultivaci půdy. A znovu místo tržního řešení volíme to euroúřednické.

Zemědělské dotace poškozují světový trh

Zemědělské dotace a ochrana vnitřního trhu výrazně poškozuje rozvojové země. Některé rozvojové země totiž mají podstatně lepší podmínky k pěstování zemědělských plodin. Pracovní síla je zde také levnější. Příkladem je cukr, například ten z Kuby je až trojnásobně levnější než cukr pěstující se v zemích EU. Levné potraviny ale nedovážíme, místo toho uměle dotujeme produkci v EU a stlačujeme cenu exportních potravin dolů. Ty se poté vyvážejí do rozvojových zemí, místo, aby rozvojové země potraviny dovážely k nám. Výsledkem je tak devastace zemědělského sektoru v rozvojových zemích, které se snaží bránit zaváděním cel a dalšími obchodními restrikcemi vůči EU.

Dnes se už také ví, že program EU na podporu biopaliv byl jednou z hlavních příčin obrovského zdražení potravin a tedy i hladu v některých chudších afrických zemích. EU tedy roznáší svou zemědělskou politikou do celého světa hlad.

Zemědělské dotace zničily vztah s farmářem

V současné době se u nás prosazují takzvané „farmářské trhy“. Lidé se vrací k tomu, jak se potraviny nakupovali v minulosti. Budují si vztah se zemědělcem, chtějí mít zkrátka jistotu, že dostávají skutečně kvalitní potraviny. Bohužel zemědělské dotace neumožňují, aby produkce malých zemědělců byla cenově konkurenceschopná či dokonce výhodnější než potraviny v supermarketu, které se vozí tisíce kilometrů daleko. Znamená to, že na farmářských trzích se nevyplatí nakupovat.

Dočkáme se někdy levných potravin a rozvoje farmářských trhů?