Život Leopolda Pospíšila, syna významného olomouckého prvorepublikového právníka, probíhal v několika bouřlivých a ostře ohraničených etapách. Jeho osudy by nepochybně mohly posloužit jako materiál pro několik románů či filmů. Za protektorátu se odvážně a riskantně zapojil do protinacistického odboje, v únoru 1948 organizoval protikomunistické studentské protesty, pak za dramatických okolností uprchl do Německa a zachránil si tím život. Žil jako vědecký průkopník mezi eskymáky, divokými papuánskými Kapauky i mezi americkými indiány Hopi, vyučoval a radil americkým prezidentům, založil nový vědní obor právní antropologii, napsal více než stovku vědeckých prací a přes dvacet knih. Po listopadu 1989 se s oblibou vracel do České republiky a rodné Olomouce. Přednášel na 54 univerzitách světa, příležitostně učil také na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2018 obdržel v Praze stříbrnou medaili předsedy Senátu, už v roce 2013 se stal držitelem ceny města Olomouce.

Na dotaz, zda se při svém odporu vůči totalitním režimům nebo při pobytu mezi divokými „necivilizovanými“ etniky bál, měl jednoduchou odpověď, která jeho přístup k životu zcela vystihovala: „Na to se mě lidi pořád ptají. Ne. Nebál. Nebál jsem se nacistů ani nikoho tady. Můj profesor mi říkal: ty nejsi statečný, ty jsi hrdina! Hrdina je člověk, který se nebojí a jde do nebezpečí. Statečný člověk se bojí, přesto jde do nebezpečí. Takže já jsem jenom hrdina.“

Profesor Leopold Pospíšil zemřel pokojně ve svém americkém domově v pondělí 25. října 2021. Bylo mu 98 let.

PROF. PHDR. JUDR. LEOPOLD POSPÍŠIL, PH.D. DSC.

• narodil se 26. 4. 1923 v Olomouci

• vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva na Karlově univerzitě

•  patřil k studentským vůdcům, kteří organizovali po únorovém komunistickém puči 1948 pochod vysokoškoláků na podporu prezidenta Edvarda Beneše proti přijetí diktátu KSČ. Demonstrace byla brutálně rozprášena

•  v březnu 1948 emigroval do USA, krátce předtím, než byli povraždění nebo uvězněni jeho přátelé. On sám byl československými úřady odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Dvouletá dcera Zdenka musela zůstat a za rodiči emigrovala až v roce 1968, proslavila se jako bioložka

•  v USA studoval sociologii a filozofii na Willamettské univerzitě v Oregonu a antropologii na univerzitě v Oregonu a na Yale University. Vystřídal zde ale také mnoho zaměstnání – pracoval jako farmář, kovboj, pekař, hrobník, kostelník aj.

•  v letech 1956–1993 byl profesorem na Yale University v New Havenu a kurátorem antropologického oddělení Peabodyho muzea

•  zabýval se kulturami Eskymáků Nunamuit na Aljašce, indiánů Hopi v Arizoně a Kapauků na Nové Guinei, kam poprvé doplul r. 1954, a stal se tak vůbec prvním Čechem (a pro většinu z nich i bělochem), který se k tomuto kmeni dostal, a také kulturou tyrolských sedláků v Obenbergu

•  roku 1984 byl jmenován členem americké National Academy of Sciences, byl také prezidentem kanadsko-americké Společnosti Čechů a Slováků pro vědy a umění, (v této funkci mj. navrhoval Jaroslava Seiferta na udělení Nobelovy ceny)

•  byl také poradcem amerických prezidentů pro otázky lidských práv (G. W. Bush starší, J. F. Kennedy, B. Clinton)

• přednášel celkem na 54 světových univerzitách, po r. 1989 každý rok přednáší také v Praze i v Olomouci

• je autorem 103 původních vědeckých prací, napsal 22 knih a monografií

• studoval 7 jazyků, je laureátem 31 čestných vědeckých hodností

• v červnu obdržel Cenu města Olomouce v kategorii společenské vědy

• žil s manželkou v New Haven v Connecticutu