Tedy pacienty, kteří mají nevratnou ztrátu funkce celého mozku. Jejich orgány však mohou zachránit život mnoha jiným nemocným.

"Jsou to pacienti, kteří mají z lékařského hlediska diagnostikovánu smrt mozku. Smrt totiž nenastává jen zástavou srdce, ale prokazatelnou smrtí mozku. Ta nastane, když do mozku neproudí krev. Takový pacient má nevratné poškozené mozkové buňky, ty se již nikdy neobnoví. Lékaři uměle udržují funkce orgánů, krevní oběh, dýchání, funkci jater a ledvin," popsal primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení KNTB Radovan Turek.

Jeden dárce může svými orgány pomoci například až šesti dalším lidem. "I v našem oddělení jsme měli takové pacienty, u kterých bylo možné odebrat srdce, plíce, játra, slinivku břišní, ledviny, rohovky. Kdo konkrétně orgány dostane, zůstává pro nás i příbuzné dárců anonymní. O osudu odebraných orgánů se dozvíme jen například sdělením: pravá ledvina byla transplantována pacientovi ve věku 57 let s takovou a takovou diagnózou. Vždycky je smutné, když zemře člověk. Ale i po smrti může ještě pomoci jiným," sdělil primář.

Dárců orgánů vzhledem k naplněným pořadníkům příjemců, kteří na ně čekají, není mnoho. Ne všichni dárci totiž splňují přísná zdravotní a zákonná kritéria. Jako dárce nesmí být nabídnut například cizí státní příslušník, i když by všechna kritéria splňoval.

Spektrum dárců je různé. "Jsou to lidé po úrazech způsobených pádem, utonulí, udušení, po mozkových příhodách a někteří i z dopravních nehod. Těch nebývá zase tak mnoho. Není pravda, jak se mnozí lidé domnívají, že hlavními dárci orgánů jsou motorkáři. Ti, stejně jako většina účastníků vážných dopravních nehod, zemřou buď na místě, nebo vyváznou s lehčím zraněním a pak nejsou kandidáty na dárce orgánů," upřesnil primář.

Stručně popsal, jak se postupuje v případě podezření na smrt mozku. "Lékaři kontaktují transplantační centrum v Brně, dělají spoustu vyšetření pacienta. Na základě jejich výsledků pak vytipují, které orgány a pro koho budou moci použít. Zároveň musíme dodržet Protokol o zjištění smrti mozku. Po splnění veškerých zákonem daných podmínek pak pacienta odesíláme do centra v Brně. Legislativně je vše poměrně složité a časově náročné. Odměnou je dobrý pocit, že i díky nám pacient, kterému už není pomoci, dárce, někomu může ještě zachránit nebo výrazně prodloužit a zkvalitnit život," sdělil primář.

Zdůraznil, že etická záležitost darování orgánů je v době, kdy lékaři hovoří s příbuznými o smrti jejich blízkého, velmi citlivá. "Pro ně je samozřejmě velmi těžké přijmout sdělení o špatném stavu jejich blízkého, smířit se s tím, že umírá. Zároveň jim musíme sdělit, že jsme ze zákona povinni pacienta nabídnout do dárcovského programu. Většina naše vysvětlení chápe a souhlasí. V opačném případě je pro nás velmi těžké respektovat jejich přání a zároveň dodržet zákonné normy, proto opakovaně vše příbuzným vysvětlujeme a hledáme řešení. Osobně jsem se za léta praxe s odmítavým přístupem příbuzných setkal nanejvýš dvakrát," dodal primář.

Podmínky pro darování orgánů definuje zákon 285/2001 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákon). V něm je mj. uvedeno, že za dárce orgánů je automaticky považován občan ČR, který není zapsán v registru odmítačů darování orgánů. Jedině pacient může o sobě takto rozhodnout ještě v době, kdy je toho schopný.