S postupným zvykáním si na "odcházení" ze sněmovny mi hlavou běží strašně moc věcí, který chci nahlas pojmenovat, protože důležitým způsobem formují realitu, v které žijeme.
My ženy kandidujeme a pracujeme i se svými dětmi. S těmi reálnými i těmi teprve zamýšlenými. Přemýšlíme o své pracovní dráze v kontextu "a jak to udělám s dětma?" "Mám vzít tu práci, nebo plánovat děti, co když otěhotním ve zkušebce? Mám vzít tu práci, když mám děti, které mne ještě hodně potřebují?" Protože v 98 % jsou to ženy které jsou na rodičáku, a ve velké většině jsou to ženy, které řeší neviditelný management domácnosti. Který často vydá na půl samostatného úvazku.
V politice je samozřejmě jednodušší vládnout v pánském klubu a neřešit problémy spojené se sladěním péče a práce. Brát ohledy na ty, kteří se o někoho starají, je obtížné, zdržuje to a obtěžuje. Ale je to zásadní. Nemůžeme ani z politiky ani z práce vyřadit polovinu populace proto, že se věnuje výchově a péči o budoucí generaci. Je normální chtít přizpůsobení prostředí pro ty, co pečují. Chceme to po firmách, chtějme to i v politice.
Potřebujeme muže, jako ambasadory většího zastoupení žen v politice a v rozhodování. Úplně vidím ty situace - plná zasedačka žen a jeden muž - "připadám si jako trn mezi růžemi" "není to poněkud genderově nevyvážené?" haha. Akorát že vůbec. O to cennější jsou ti muži, kteří mají odvahu v plné zasedačce mužů říct - hej pánové, někdo nám tady chybí a není to dobře. Je skvělé, že existují...
Nemám řešení, jen to potřebuju zaznamenat a myslím u toho na všechny statečné ženy, které se to snaží všechno nějak skloubit - Martina Ochodnická - poslankyně z Vysočiny, Klára Kocmanová, Barbora Urbanová, Lucie Potůčková, Klára Šimáčková Laurenčíková - zmocněnkyně vlády pro lidská práva a hromadu dalších bezejmenných žen, které každodenně řeší úplně stejná dilemata.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV