O úředním pobytu se rozhoduje ve správním řízení a navrhovatel tj. vlastník nebo nájemce bytu, musí prokázat, že je oprávněnou osobou k podání návrhu a také, že osobě, které navrhuje zrušit trvalý pobyt, zaniklo užívací právo a tato osoba v době podání návrhu již tento byt neužívá. "V rámci důkazního řízení využíváme svědeckých výpovědí, předkládání nových nájemních smluv a podobně," prozradil Karel Švehlík, vedoucí Oddělení správního Odboru občansko - správních agend magistrátu.

Důvody podávání žádostí o zrušení údaje o trvalém pobytu jsou různé. Často návrh podávají noví vlastníci domů a bytů, kteří zjistí, že na jejich adrese je stále evidována určitá osoba a po odchodu z bytu nezměnila svůj údaj o trvalém pobytu. "Zákon tuto povinnost občanům neukládá. Občané musí mít jeden údaj o trvalém pobytu v České republice a to bez ohledu na místo skutečného bydlení," upozornil Karel Švehlík.

Běžnou praxí je, že noví pronajimatelé při uzavírání nájemních smluv nechtějí souhlasit s tím, aby se nový nájemník přihlásil v jejich bytě. Důvodem je jejich obava z případných exekucí. Tito lidé pak obvykle končí na úřední adrese.

V řadě případů návrhy podávají rodiče u již zletilých dětí, které opustily společnou domácnost a kterým nabytím zletilosti zaniklo užívací právo v bytě rodičů. Při posuzování se přihlíží k tomu, zda se tyto děti nepřipravují stále na budoucí povolání (studium, učení) a to do 26 let věku. "Těmto návrhům se obvykle nevyhoví," sdělil Karel Švehlík.

Pokud podává návrh na zrušení trvalého pobytu jeden z manželů, posuzuje se, zda jsou manželé již právoplatně rozvedeni a netvoří již společnou domácnost.

K institutu rušení trvalého pobytu je ze stran obcí podávána řada připomínek, zejména k tomu, že je třeba zpřísnit podmínky, za kterých je možno návrhu vyhovět. "Dosavadní právní systém rušení trvalého pobytu není podle mého názoru zcela vyhovující," konstatoval Karel Švehlík.