Vážená paní předsedající, vážená vládo v demisi, vážené kolegyně, vážení kolegové, víte, když jsem tady poslouchal výstupy jednotlivých zástupců vlády v demisi, tak jsem měl pocit, jako že my jsme ti zločinci, kteří tady bráníme dobré věci. Akorát mi tam něco nehraje. A nehraje mi ten čas. Vláda v demisi zítra končí a vlastně ten problém s růstem ceny emisních povolenek a s růstem ceny energií tady přece není od včerejška, ten je tady delší dobu, tak prosím, neříkejme, že si někoho bereme jako rukojmí. 

Já bych to mohl parafrázovat. Vy jste si je vzali tím, jak jste to zařadili teď, jako rukojmí, ne my. My to budeme muset řešit. A my to taky řešit budeme. Ale já jsem chtěl mluvit o něčem jiném. Když tady pan předseda Okamura mluvil o tom strašném Green Dealu a jak jsme se včera chovali hrozně, když jsme schválili, že souhlasíme s Green Dealem, tak bych, paní předsedající, přes vás ho chtěl upozornit, že se mýlí. My už jsme to udělali dávno. A včera to byla jenom formulace textu, které prostě Evropská unie bude rozumět. Nic jiného to včera nebylo. To jenom na vysvětlení, abychom si tady neříkali věci, které jsou trošku jinak.

A máte pravdu. Green Deal je velký problém, ale na druhé straně, kdo se pohybuje v této oblasti, tak musel tušit, že problémy přijdou. Ano, přechod na bezuhlíkové zdroje není levná záležitost. To jsme věděli. Ne náhodou země jako Amerika, Asie, celé kontinenty prostě odmítají Green Deal, protože na to nechtějí dávat ty peníze, a ta společnost je do toho netlačí.

Tady jsme se dostali do situace, že Evropská komise poprvé dostala peníze na rozdělování, na aplikaci tzv. Green Dealu a vlastně obnova ekonomiky po covidu není obnova ekonomiky po covidu, ale je to zavádění tzv. Green Dealu. A to ještě nemluvíme o elektroautech, dneska se bavíme jenom o ceně energií. Přece jsme museli tušit, že tato hra, tato akce nezůstane bez odezvy. Je jasné, že když máme uhlíkové zdroje, že nás to bude něco stát. Proč jsme to neřešili už před měsícem tady, kdy ten legislativní proces měl šanci na nějaký život? Teď v tuhle chvíli dneska, zítra končíte, v pátek nová vláda, co se dát, jak by se to sem případně vracelo, nechápu. Fakt ne. Tak neříkejme si ty věci. Prostě ten problém je tady na stole. Já nechci nikoho obviňovat, je to problém, který je všude v Evropě, není to jenom u nás, akorát v té Evropě v některých zemích jsou na to lépe připraveni.

To je potřeba si říct a my patříme mezi země, které bohužel mají vysoký podíl průmyslu na obyvatele, a prostě ty uhlíkové zdroje máme. Máme, budeme to muset řešit, ale pro nás je to obrovský náraz, protože holt tady ta ekonomika má nějakou strukturu v České republice a ta se jen tak změnit nedá. To je potřeba si říct a nejde to ze dne na den. Já jsem tedy úplně nevěřícně tady poslouchal, že modernizační fond budeme používat jako peníze na doplatek těch domácností a těch živnostníků na zvyšování ceny energie. Fakt si myslíte, pane ministře, že ty prachy nebudeme potřebovat na tu obnovu?

Já si myslím, že ano. Mám jeden příklad. Mám kolegu Krále, který se zabývá teplárenstvím profesně, a teplárny mají jednu nevýhodu. Ony totiž produkují teplo, platí emisní povolenky, i ty, které teď takhle strašně skokově narostly, a vlastně nemají, kde si prostě ty peníze vzít na to. A pokud my nepoužijeme ten modernizační fond na výměnu těch kotlů nebo těch technologií, tak ty teplárny nám zaniknou do dvou let. To si řekněme na rovinu. A lidi dneska už to chápu, protože máme také zdroje, malé zdroje, kterých se tato nízkoemisní politika netýká, ale stává se, že na sídlištích, tam lidé se odpojují od CZTéček a prostě dělejí si malé kotelny, které to prostředí znečišťují kolikrát více než ta teplárna. Takže, prosím, neříkejme, že máme dost peněz. Já vím, že to je problém, ale neříkejme to.

Co se týká plošného opatření. Já to chápu, že to je rychlé, že se to dá rychle udělat. Teď nebudu kritizovat, že to je zase propad 25 miliard do rozpočtu, a musím říct, když jsem se díval, kolik to bude stát obce, kraje, tak to je jenom začátek, protože obce i kraje prostě nakupují elektřinu na aukcích, a ti, co nemají zafixováno, nemají nakoupeno a kupují v letošním roce, tak pláčou, takže ten náklad na Green Deal pro ně se ještě zvýší.

Co se týká emisních povolenek, tak když se emisní povolenka začne chovat jako cenný papír, tak všichni musí počítat s tím, že ta cena půjde nahoru, že se s tím spekuluje, že se to přeprodává a že prostě ten trh začne určovat. Vím, že tam je nějaké omezení. Vím, že je tam nějaké omezení při nějakém rychlém nárůstu, a samozřejmě když německá vláda řekne, že cena nesmí klesnout pod 60 euro za tunu, tak jasně, že s tím trhem to zahýbe. To tak prostě na kapitálem trhu vždycky je. Tyhle informace dovedou rozkolísat kapitálový trh a toho přece využívají spekulanti, ti obchodníci, takovýchhle informací. Takže řekněme si, že ta realita je možná drsnější, než jsme si mysleli, když jsme zvedali ruku pro přidání se do toho paktu.

Na druhé straně musím říct, že v některé státy, ty silné se moc nechovají jako my. Oni tušili, že tohle přijde, a oni využívají ten tlak růstu ceny energií na to, aby prostě ten Green Deal se urychlil. A díky tomu, že Evropská komise má ty peníze na obnovu po covidu takzvaně a je tam obrovský zájem z podnikatelského sektoru, tak je předpoklad, že oni to opravdu dotáhnou do konce. A pak se budeme možná všichni divit. Když vezmu procentový podíl emise CO2 na Evropu proti okolnímu světu, tak my jsme opravdu jako Evropa jako znečišťovatelé, řeknu lidově, nula nula nic. Dokonce někde jsem četl, když se třeba bavíme o elektroautech, že pět zaoceánských lodí vyprodukuje víc zplodin než všechna auta v Evropě. To jsou informace, které nemusí být úplně reálně pravdivé, ale prostě jsou tam.