Vážení páni ministři, já vás vidím, děkuji, že jste tady, dokonce tři, pozdravila jsem všechny. Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych obrátila vaši pozornost na věc, která je opět z terénu, z praxe a zase se týká zdravotnictví, koneckonců ode mě ani nic jiného nemůžete čekat, jak dobře již víte. Víte, co bych si velmi přála? Všichni chceme pomáhat, a to je v pořádku, ale my si musíme říkat pravdivé informace, protože v momentě, kdy si nebudeme říkat pravdivé informace, dáváme falešné naděje. A jestli je něco velmi špatné pro nemocného člověka, tak je to falešná naděje, protože ta mu může uškodit.

Chtěla bych tady obrátit vaši pozornost na pacienty, kterých zaplať pánbůh není přehršle, ale bohužel jejich průběh nemoci je velmi těžký a může končit smrtí, a to jsou pacienti s onemocněním krve, v tomto případě s akutní leukémií. My už jsme se tady tímto problémem trošku zabývali, ale nestihli jsme všechno dořešit. A možná jsme si ani úplně vzájemně mezi stranami neporozuměli. Prosím pěkně, víme v současné době, a to jsou statistiky, které nám dodává ministerstvo, oficiální, že máme asi 310 000 běženců, což jsou ve většině, v 75 % děti a ženy, a jinak ve velké většině jsou to nešťastní lidé. Ale tito lidé nejsou zdraví. Oni sem nepřišli jenom mladí, zdraví, krásní, aby si prožili tu dovolenou. Oni přišli i nemocní. Nechtěně. Anebo se na tu nemoc přijde tady.

A já chci obrátit vaši pozornost na nemoc, kterou nikomu nepřeju, a doufám, že se vám všem vyhne, bohužel není tomu tak, nevyhne se ani našim kolegům, a my to již víme, a to je akutní leukémie. Prosím pěkně, pětileté přežití akutní leukémie závisí na typech, ale tím vás tady teď nebudu obtěžovat, ve věku nad 20 let je 25 %. Pouze čtvrtina těch lidí přežije pět let. Chcete to mít někdo v rodině, abyste mohli jenom říkat, já nevím, co mám dělat? Nechcete. Já taky ne. Já vám to nepřeju. Pánbůh nás toho chraň. A podívejte se, ono to roste s věkem. Děti do 14 let - přežití 65 %. Prosím vás, to je strašné. Více než 35 % dětí zemře do pěti let. Je to tristní. Děti 15 až 24 let, nebo již tedy mladí lidé, 60 %. 25 až 64 let - 40 % a věk nad 65 let - a víte, kolik nás tady je nad 65 let, a myslíme si, že jsme ještě prospěšní pro tuto republiku - 5 %, přátelé. Pět procent! To jsou čísla, která máme jasná. A to se samozřejmě týká i našich v tomto případě tedy lidí, kterým chceme pomáhat, Ukrajincům, ale i našich. Tady nemůžeme rozdělovat.

Ale proč to říkám? Protože my bychom si mohli říct, máme tady 75 % dětí z těch 310 000 - a dneska to může být 400 000, protože my máme ty informace trošku se zpožděním, jak se dohlašují ti lidé, to samozřejmě je zcela lidské, a to vůbec nemůžu kritizovat. Jenomže podívejte se na věk dožití na Ukrajině. To není 80 let pro ženy a 76 let pro muže jako u nás. To je o 20 let méně. Čili nám sem přicházejí lidé, o kterých si říkáme, jsou mladí, je jim pětapadesát. Ale pozor. To je o něčem jiném. Musíme si uvědomit, že zdravotní stav není souměrný. Takže my tady úplně přesně tu prevalenci, čili výskyt nevíme. Ale týká se to samozřejmě i našich lidí.