Rozhodl jsem se kandidovat na prezidenta České republiky.

Vím, že nejdu do prezidentských voleb jako favorit.

Vím, že budu čelit přesilovce tří kandidátů pětikoalice.

Vím, že moji oponenti použijí cokoli, aby mě očernili. Vím, že proti mně zase bude mediální štvanice.

Vím, že to bude velká výzva.

Ale těm jsem se v životě nikdy nevyhýbal.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám kandidovat, nebo počkat a svést další souboj se současnou vládou o post premiéra. Ale to, co se v dnešní době děje, to, jak česká vláda velmi málo pomáhá lidem v naší zemi, pro mě znamená, že se musím pokusit stát prezidentem. A vysvětlím proč.

Nevěřte tomu, že prezident republiky nic nezmůže. Že je to jen role reprezentativní. Není. Zatím jsme od roku 1989 měli tři prezidenty. Každý z nich měl obrovský vliv. Kdyby to tak nebylo, proč by se politické strany tak snažily, aby zvítězil jejich kandidát?

Prezident může vetovat zákony. Prezident jmenuje vedení České národní banky nebo Nejvyššího kontrolního úřadu. Prezident má zásadní slovo při jmenování velvyslanců. Prezident se může účastnit jednání vlády i parlamentu. Prezident může tlačit jakoukoliv vládu, aby konala, aby pracovala, aby se starala o lidi v naší zemi.

Od řady občanů jsem slyšel, že by mě raději viděli opět jako premiéra ve Strakově akademii než jako prezidenta na Pražském hradě. Jenže i po porážce v komunálních volbách je sebereflexe pětikoalice nulová a šance na předčasné volby malá. Je jasné, že vládní většina bude držet spolu navzdory všem svým skandálům, aférám a neschopnosti. Teď ještě reálně hrozí, že příští prezident půjde na ruku vládě, a to by nebylo dobře. Má tu totiž být pro všechny občany.

Žijeme v nelehkých časech. Bez většího zájmu vlády nás drtí inflace a energetická krize, v Evropě zuří děsivá válka a náš starý známý svět jako by byl dávnou minulostí. Není divu, že atmosféra v naší společnosti by se dala krájet. Ve veřejném prostoru se setkáváme s netolerancí, hádkami a někdy zlobou.

Přiznám se, že je pro mě někdy těžké ukočírovat emoce, když proti mně oponenti používají podpásovky a nehrají fér. Ale také vím, že to, co se toleruje v parlamentní politice, na Pražský hrad prostě nepatří.

Myslím, že v dnešních těžkých dobách je důležitější si připomínat, co máme jako národ společné, co všechno jsme překonali, co všechno jsme dokázali, co všechno jsme světu dali.

Lidé teď více než kdy jindy potřebují naději. Potřebují člověka s jasným plánem a jasnou vizí. Člověka, který bude nezávislý, kterého nikdo nemůže koupit, zkorumpovat a který se nebude bát mocných. Člověka, který bude tvrdě hájit české zájmy a naše občany.

Myslím, že mě znáte a víte, co ode mě očekávat. České republice můžu nabídnout nejen zkušenosti z vrcholné politiky, z diplomacie i z byznysu, ale i své kontakty. Můžu nabídnout své schopnosti vyjednavače a krizového manažera. Myslím, že i v zahraničí jsem vždy naši zemi důstojně reprezentoval, ať už při setkání s americkým prezidentem, dalšími světovými státníky nebo na akcích, kde jsem zastupoval hlavu státu.

Dále vám můžu slíbit, že se nikdy nic nezmění ani na mé urputnosti, neústupnosti a pracovitosti. Za dobu, co jsem v politice, jste už určitě všichni poznali, že si dokážu prosadit svou nebo pro to udělám maximum. Budu dál nezávislý na penězích a vlivu různých zájmových skupin. A konečně můžu nabídnout svou empatii, sociální cítění a zdravý selský rozum.

Pokud by si mě lidi zvolili svým prezidentem, mým prvním zájmem by byla Česká republika. Dbal bych na zákony, demokratické principy a ústavu. Vystupoval bych jako nadstranická autorita, osekával hrany, pomáhal předcházet konflikty a řešil je, když to situace bude vyžadovat.

Tlačil bych na každou vládu, aby se starala o občany a aby jim pomáhala. Nechci být prezidentem médií a sociálních sítí, chci být hlasem všech normálních lidí. Svůj čas bych trávil převážně mezi občany, jezdil bych po naší zemi, naslouchal jim a mluvil s nimi.

Všude bych propagoval naši krásnou zemi. Byl bych aktivní v Evropské unii i ve světě. Snažil bych se díky svým kontaktům, aby všude byl slyšet český hlas. V rámci ekonomické diplomacie bych otevíral dveře našim firmám a pomáhal jim se uchytit na nových trzích. Zastával bych se českých občanů, kteří by se v cizině dostali do problémů.

Takový bych byl prezident republiky. Prostě Andrej Babiš, jakého dobře znáte, jen s novou rétorikou a s novým posláním.

Budu vést pozitivní kampaň. Nekandiduji totiž proti někomu, ale kandiduji, abych pracoval ve prospěch naší země a sloužil našich občanů. Do prezidentské volby jdu s jasnou představou výkonu mandátu s cílem být silným, akčním, nezávislým, férovým a tvrdě pracujícím prezidentem, který využívá své kontakty ve prospěch České republiky, který rozumí ekonomice a krizovému řízení, a který na první místo staví zájmy naší země a našich občanů.

To je můj program. Konečné rozhodnutí ale bude jen a jen na občanech.