Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předmětem mého vystoupení bude uvést na pravou míru dezinformace a polopravdy, které k tisku 750 zazněly ve druhém čtení návrhu zákona. Nejdříve bych zde chtěl reagovat na opakovaná tvrzení, že si Ministerstvo financí svévolně vykládá evropské právo a v rozporu s jeho obsahem hodlá předloženým návrhem zákona znemožnit pojišťovnám zprostředkovávat širokou škálu finančních služeb, či dokonce vytvářet nerovnováhu v podnikatelském prostředí na finančním trhu.

Sjednocení podoby povolení v rámci EU, nikoliv přelicencování. Opak je však pravdou. Změna provedená v definici pojišťovací činnosti je změnou, jejímž cílem je sjednotit podobu povolení k provozování pojišťovací činnosti mezi členskými státy EU, nikoliv zásadním způsobem měnit rozsah, které pojišťovny mohou vykonávat. Ministerstvo v žádném případě rozsah činností pojišťoven nezužuje, ale pouze podmiňuje jejich provozování prokázáním České národní bance jako dohledového orgánu, že tyto činnosti přímo vyplývají z povolené pojišťovací činnosti. Pojišťovací činnost spočívá primárně v uzavírání pojistných smluv týkajících se rizik, spadajících do jednotlivých pojistných odvětví. Je pouze na České národní bance, aby u každé pojišťovny posoudila, zda jí vykonávaná činnost přímo vyplývá z povolené pojišťovací činnosti.

Toto pojetí rozsahu činnosti pojišťoven bylo do návrhu zákona zapracováno po dohodě s ČNB a s ohledem na nově stanovené solventnosti kapitálové požadavky podle směrnice Solventnost II, a to již v roce 2012. A takto vám byl návrh zákona rozeslán 25. února 2015 jako tisk 414. Přitom k předmětné změně nebyl ani přes dlouhou dobu projednávání tohoto sněmovního tisku vznesen žádný pozměňovací návrh. Otázka rozsahu činnosti přímo vyplývajících z povolené pojišťovací činnosti byla otevřena v souvislosti s novým předložením návrhu zákona do Poslanecké sněmovny, a to bezesporu na základě ekonomických zájmů některých pojišťoven ve snaze ušetřit náklady na převod činnosti, které by těžko obhájily jako činnosti přímo vyplývající z pojišťovací činnosti do dceřiné společnosti. Svědčí o tom mimo jiné i pozměňovací návrhy podané poslanci Zbyňkem Stanjurou a Zdeňkem Syblíkem, které jsou včetně gramatické chyby v odůvodnění zcela totožné a odpovídají návrhu, který byl konzultován Českou asociací pojišťoven, s ministerstvem i Českou národní bankou.

Změna definice pojišťovací činnosti byla mimo jiné posuzována i odborem kompatibility Úřadu vlády, jehož úkolem je posuzovat slučitelnost návrhu zákona s právem EU, a návrh zákona byl hodnocen jako plně slučitelný s právem EU. K podání předmětných pozměňovacích návrhů byl odbor kompatibility dotázán na jejich slučitelnost a předmětnost k směrnici EU. Podle jeho názoru může pojišťovna vyvíjet zprostředkovatelskou činnost pouze v odvětvích, pro která má udělené povolení k činnosti. V jiných odvětvích tuto činnost vyvíjet nesmí, jak výslovně uvádí směrnice. A ve vztahu k pojistným odvětvím je výklad tohoto pojmu dostatečně přesně uveden ve vládním návrhu, to je nově upřesněným odkazem na činnosti přímo vyplývající z povolené pojišťovací činnosti.

Položme si tedy otázku, co je skutečným důvodem této náhlé změny a hledání příkladů v jiných členských státech pro obhajobu navrhované změny. Odpověď je jednoduchá. Jde o to, aby ty činnosti, u kterých by pojišťovna mohla mít problém s jejich obhájením jako přímo vyplývající z jejich pojišťovací činnosti, byly přímo uvedeny v zákoně jako činnosti, které jsou vždy součástí povolené pojišťovací činnosti bez ohledu na charakter provozovaných pojistných odvětví. Tím se má zamezit ČNB jako dohledovému orgánu, aby provozování těchto činností zpochybnila. Přitom jde v podstatě jen o snahu zachovat některým zprostředkovatelským sítím možnost vystupovat na veřejnosti jménem velké pojišťovny. Malých pojišťoven nebo specializovaných zprostředkovatelských firem se tento problém netýká.

Ke kritické poznámce poslance Stanjury ohledně gramatické nesprávnosti předjednávaného tisku uvádím, že pokud jde o text bodu 10 projednávaného vládního návrhu zákona, pak je text třeba číst počínaje návětím § 3 odst. 1 to je: pro účely tohoto zákona se rozumí. Pokud uvedené ustanovení čteme takto v souvislosti, zjišťujeme, že žádnou gramatickou nesprávnost neobsahuje.

K argumentům pana poslance Stanjury, který polemizoval se stanovisky Ministerstva financí pak uvádím následující. Za prvé k argumentaci ve vztahu k operacím přímo vyplývajícím z pojišťovací činnosti - je pravdou, že neexistuje úplný výčet těchto operací. Ani takový existovat nemůže. Nesporné je, že podstatou pojišťovací činnosti uzavíraní pojistných smluv, kterými na sebe pojišťovna přebírá pojistné riziko v rozsahu sjednaného pojistného krytí. Stejně tak se asi s předkladateli pozměňovacího návrhu shodneme na tom, že z těchto závazků přímo vyplývají činnosti jako správa pojištění, likvidace pojistných událostí, poskytování asistenčních služeb, investování, pasivní zajištění či preventivní činnost, i činnosti, které jsou vlastní každému podnikání. Pokud by ministerstvo trvalo na takto vymezené pojišťovací činnosti, měli by předkladatelé pozměňovacích návrhů pravdu, že jde o neúměrně restriktivní výklad směrnice. Ale tak tomu přece není.

Ministerstvo financí předkládá návrh, který nijak neuzavírá rozsah pojišťovací činnosti. Podstata problému spočívá v rozsahu činností, které je nutno posuzovat v kontextu povolených pojistných odvětvích. Ty je však třeba posuzovat individuálně, což je předmětem činnosti České národní banky jako dohledového orgánu.

Ministerstvo financí tak respektuje základní principy dané evropským právem a z něj vyplývající výsostné postavení dohledového orgánu, do jehož kompetence a odpovědnosti spadá udělování povolení k provozování pojišťovací činnosti. V žádném případě svůj postup neobhajuje alibistickým schováváním se za bruselskou úpravu, ale považuje za správnou implementaci evropského právo.

Pokud jsem zmínil evropské právo, tak musím připomenout, že je rozdíl mezi ve vymezení rozsahu povolené pojišťovací a zajišťovací činnosti. V případě zajištění lze činnost rozšířit na funkci holdingové společnosti a na činnosti ve finančním sektoru, což vymezení pojišťovací činnosti neobsahuje. Za druhé k odlišnosti od ostatních členských států je i když ustanovení článku 14 a 18 směrnice Solventnost II jsou z hlediska svého obsahu obdobná, jako odpovídající ustanovení předchozích směrnic, že doposud nebylo Evropskou komisí ani Soudním dvorem EU blíže vymezeno, co jsou činnosti přímo vyplývající z pojišťovací činnosti. Přesto ani příklady uvedené z praxe pouze několika členských států nesvědčí jednoznačně o tom, že by zprostředkování jiných finančních služeb pojišťovnou bylo považováno za součást pojišťovací činnosti.

A pokud pan poslanec Stanjura tak rád zdůrazňuje logiku při posuzování návrhu právních předpisů, tak tvrzení, že zprostředkování úvěru nebo stavebního spoření je činností přímo vyplývající z pojišťovací činnosti, postrádá jakoukoli logiku.

Pokud pozorně hodnotíme argumentaci předkladatelů pozměňovacích návrhů, tak si nelze nevšimnout zcela protichůdných stanovisek. Na jedné straně se polemika vede o obsahu činností přímo vyplývajících z povolené činnosti s vědomím toho, že pojišťovna nemá vykonávat jinou obchodní činnost než činnost pojišťovací. Ale na druhé straně se přímo argumentuje tím, že pojišťovna má spadat v případě jiných činností pod povinnosti vymezené zvláštními zákony s tím, že ČNB má případně takovou činnost samostatně licencovat. Tento způsob udělování povolení ČNB nelze považovat za souladný s právní úpravou EU.

K třetí otázce jednotného evropského pasu. Účelem sjednocení podmínek pro udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti v rámci EU, tzv. jednotný evropský pas, je v první řadě vytvoření a řádné fungování evropského trhu s pojištěním. Pokud bychom přistoupili na logiku předkladatelů pozměňovacích návrhů, tak by členské státy z důvodu nejednotného posuzování povolených činností pojišťovny mohly svévolně předmět této činnosti rozšiřovat. Ad absurdum by tak pojišťovna mohla provozovat stanice technické kontroly, což souvisí s pojištěním vozidel, nebo zajišťovat likvidaci biologického odpadu, což souvisí s ochranou před infekčními nemocemi. Tím by však jednotný evropský pas zcela ztratil smysl. Jestliže pojišťovna hodlá provozovat svoji činnost v hostitelském členském státě, musí splnit tzv. notifikační povinnosti. Pokud by dohledový orgán hostitelského členského státu považoval činnost také pojišťovny za porušení rovných konkurenčních podmínek soutěžitelů na pojistném trhu, musel by zareagovat a řešit tuto otázku minimálně na úrovni evropského orgánu pro pojišťovnictví případně i Evropské komise. Otevřela by se tak tolik diskutovaná otázka souvisejících tedy nikoli přímo vyplývajících činností. To, že k tomu dosud nedošlo, nepovažuje ministerstvo za důvod pro svévolné rozšiřování povolené činnosti nad rámec směrnice. Tím spíše, že nebylo účelem směrnice vytvářet slovenský, rakouský či maďarský jednotný evropský pas.

Argumentace pana poslance Stanjury výroky uvedenými v souvislosti s čl. 8 odst. 1 písm b), (nesrozumitelné) stanovisko generálního advokáta ve věci pod označením C-109/99 vyvolává otázku, co tím mělo být dokázáno. Z jeho obsahu vyplývá, že tam probíraná směrnice nezakazuje pojišťovně držet podíl na základním kapitálu jiné právnické osoby, která se účastní jiných obchodních činností než pojištění. Z rozsudku soudního dvora EU v této věci pak vyplývá, že znění čl. 8 odst. 1 písm. b) zmíněné směrnice je dostatečně přesné a způsobuje nepoužitelnost jakékoliv vnitrostranné (?) právní úpravy, která je s ním neslučitelná.

Připomínám, že uvedený článek zní: "Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna, která žádá o povolení, omezila svůj předmět podnikání na pojišťovací činnosti a operace, které z nich přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních činností."

Předkladatelé pozměňovacích návrhů by tak měli odpovědět nejen ministerstvu, ale i ČNB na otázky, jakým způsobem se má podle systému Solventnost II posuzovat z hlediska solventnostních kapitálových požadavků ta činnost pojišťoven, která není rizikově zahrnuta v provozované pojišťovací činnosti a která by v případě přijetí předmětných návrhů byla ze zákona automaticky považována za činnost vyplývajících u pojišťovacích činností. Ani daná směrnice ani příslušné prováděcí nařízení totiž s riziky vyplývajícími z takto pojaté činnosti nepočítají.

Za čtvrté, k otázce rozdílu rozsahu činnosti bank a pojišťoven. Velmi často byl jako argument používán příklad činnosti bank, které nemají takto omezený rozsah činností a nabízejí zprostředkování řady pojistných produktů. Tento příklad však pouze ukazuje na opomenutí základních rozdílů mezi činností bank a pojišťoven.

Pojištění je samo o sobě obchod s rizikem a snahou regulace je zamezit v tomto oboru podnikání jejich rozšiřování o další s danou činností nijak nesouvisející podnikatelská rizika. Proto je právní úprava u obou těchto oblastí odlišná a u regulace úvěrových institucí takové omezení činnosti chybí.

Shrnu-li řečené, jediným argumentem pro doplnění pojišťovací činnosti o zprostředkování pojištění a jiných finančních služeb je právní úprava několika členských států, aniž by předkladatelé pozměňovacích návrhů uvedli cokoli bližšího o těchto úpravách. Přitom na Slovensku se pojišťovnám umožňuje zprostředkování jiných finančních služeb, a to po předchozím souhlasu dohledového orgánu a po splnění podmínek stanovených jinými právními předpisy. V Rakousku lze provozovat pouze pojišťovací činnost a činnosti z ní bezprostředně vyplývající, za které se považuje například zprostředkování stavebního spoření, leasingu či kolektivního investování. Avšak v Německu lze činnost pojišťovny rozšířit pouze na některé půjčky a zprostředkování pojištění jiných pojišťoven. Ve Francii je zprostředkování pojištění, v Nizozemsku nebo Velké Británii mohou pojišťovny provozovat pouze pojišťovací činnost, vyloučení jiných podnikatelských aktivit. Z toho je zřejmé, že způsoby implementace směrnice jednotlivými členskými státy nelze v žádném případě vyvodit závěr o převažujícím trendu širšího výkladu pojišťovací činnosti, ale naopak lze vysledovat snahu omezovat danou činnost na činnost pouze pojišťovací a zúžit tak maximálně rizika, kterým jsou pojišťovny vystaveny. V zájmu všech pojistníků a osob oprávněných pojištění tato rizika spojená s činností pojišťovny nerozšiřovat a ta nezbytná řádně měřit a řídit tak, aby pojišťovna byla v každém okamžiku schopna dostát svým závazkům. To je nakonec i smysl nového zavedeného systému Solventnost II.

Návrh ministerstva tedy nezakazuje žádnou z činností, která přímo vyplývá z povolené pojišťovací činnosti, nesnižuje konkurenceschopnost českých pojišťoven, protože pojišťovnám nebrání vykonávat jakoukoli přímo vyplývající činnost ani zakládat dceřiné společnosti. Nejde svým obsahem proti smyslu a účelu směrnice Solventnost II a plně respektuje postavení ČNB jako dohledového orgánu v pojišťovnictví vyplývající z evropské právní úpravy. Návrhy poslanců Stanjury a Syblíka naopak nejsou v souladu s evropských právem, narušují principy jednotného evropského pasu, umožňují, aby činnosti pojišťovny v oblasti zprostředkování finančních služeb byly objemově významnější než samotná jejich pojišťovací činnost bez možnosti ČNB tuto činnost řádně v souladu s rizikovým i orientovaným přístupem dohlížet. (?)

Děkuji za pozornost.