Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předmětem mého vystoupení bude uvést na pravou míru dezinformace a polopravdy, které k tisku 750 zazněly ve druhém čtení návrhu zákona. Nejdříve bych zde chtěl reagovat na opakovaná tvrzení, že si Ministerstvo financí svévolně vykládá evropské právo a v rozporu s jeho obsahem hodlá předloženým návrhem zákona znemožnit pojišťovnám zprostředkovávat širokou škálu finančních služeb, či dokonce vytvářet nerovnováhu v podnikatelském prostředí na finančním trhu.

Sjednocení podoby povolení v rámci EU, nikoliv přelicencování. Opak je však pravdou. Změna provedená v definici pojišťovací činnosti je změnou, jejímž cílem je sjednotit podobu povolení k provozování pojišťovací činnosti mezi členskými státy EU, nikoliv zásadním způsobem měnit rozsah, které pojišťovny mohou vykonávat. Ministerstvo v žádném případě rozsah činností pojišťoven nezužuje, ale pouze podmiňuje jejich provozování prokázáním České národní bance jako dohledového orgánu, že tyto činnosti přímo vyplývají z povolené pojišťovací činnosti. Pojišťovací činnost spočívá primárně v uzavírání pojistných smluv týkajících se rizik, spadajících do jednotlivých pojistných odvětví. Je pouze na České národní bance, aby u každé pojišťovny posoudila, zda jí vykonávaná činnost přímo vyplývá z povolené pojišťovací činnosti.

Toto pojetí rozsahu činnosti pojišťoven bylo do návrhu zákona zapracováno po dohodě s ČNB a s ohledem na nově stanovené solventnosti kapitálové požadavky podle směrnice Solventnost II, a to již v roce 2012. A takto vám byl návrh zákona rozeslán 25. února 2015 jako tisk 414. Přitom k předmětné změně nebyl ani přes dlouhou dobu projednávání tohoto sněmovního tisku vznesen žádný pozměňovací návrh. Otázka rozsahu činnosti přímo vyplývajících z povolené pojišťovací činnosti byla otevřena v souvislosti s novým předložením návrhu zákona do Poslanecké sněmovny, a to bezesporu na základě ekonomických zájmů některých pojišťoven ve snaze ušetřit náklady na převod činnosti, které by těžko obhájily jako činnosti přímo vyplývající z pojišťovací činnosti do dceřiné společnosti. Svědčí o tom mimo jiné i pozměňovací návrhy podané poslanci Zbyňkem Stanjurou a Zdeňkem Syblíkem, které jsou včetně gramatické chyby v odůvodnění zcela totožné a odpovídají návrhu, který byl konzultován Českou asociací pojišťoven, s ministerstvem i Českou národní bankou.

Změna definice pojišťovací činnosti byla mimo jiné posuzována i odborem kompatibility Úřadu vlády, jehož úkolem je posuzovat slučitelnost návrhu zákona s právem EU, a návrh zákona byl hodnocen jako plně slučitelný s právem EU. K podání předmětných pozměňovacích návrhů byl odbor kompatibility dotázán na jejich slučitelnost a předmětnost k směrnici EU. Podle jeho názoru může pojišťovna vyvíjet zprostředkovatelskou činnost pouze v odvětvích, pro která má udělené povolení k činnosti. V jiných odvětvích tuto činnost vyvíjet nesmí, jak výslovně uvádí směrnice. A ve vztahu k pojistným odvětvím je výklad tohoto pojmu dostatečně přesně uveden ve vládním návrhu, to je nově upřesněným odkazem na činnosti přímo vyplývající z povolené pojišťovací činnosti.

Položme si tedy otázku, co je skutečným důvodem této náhlé změny a hledání příkladů v jiných členských státech pro obhajobu navrhované změny. Odpověď je jednoduchá. Jde o to, aby ty činnosti, u kterých by pojišťovna mohla mít problém s jejich obhájením jako přímo vyplývající z jejich pojišťovací činnosti, byly přímo uvedeny v zákoně jako činnosti, které jsou vždy součástí povolené pojišťovací činnosti bez ohledu na charakter provozovaných pojistných odvětví. Tím se má zamezit ČNB jako dohledovému orgánu, aby provozování těchto činností zpochybnila. Přitom jde v podstatě jen o snahu zachovat některým zprostředkovatelským sítím možnost vystupovat na veřejnosti jménem velké pojišťovny. Malých pojišťoven nebo specializovaných zprostředkovatelských firem se tento problém netýká.