Několikrát mne nazval bez jakýchkoli důkazů lhářem, nyní na svém blogu tvrdí, že jsem nějakým způsobem zařídil článek v Blesku o nefunkční dětské nadaci jeho bývalé ženy.

Prý se mu před pár týdny ozval někdo "z týmu A. Babiše" (proč nenapíše kdo?), aby se ho zeptal, jak je to s penzionem jeho ženy. Dvaadvacátého dubna pak vyšel článek redaktorky Evy Pospíšilové v Blesku (nevím, co mám s tímto deníkem společného), který pojednává o tom, že paní Paroubková vybrané peníze na charitu investovala do své chalupy, kde nikdo nikdy žádné děti neviděl.

Onen článek jsem podle hysterické reakce pana Paroubka, v níž mne opět nazývá lhářem a "slovenským estébákem", do deníku Blesk musel nějak protlačit já. Prý beru "bezmocnou ženu jako nástroj jen proto, abych jej poškodil". Otázka je, zda lze vůbec na takovou prasárnu pana expremiéra slušně reagovat.

S článkem v Blesku nemám nic společného, což panu Paroubkovi může jeho autorka určitě dosvědčit. Zprávy o tom, že nadace paní Paroubkové nefunguje, jsem navíc četl a viděl již několikrát (zde například lednová reportáž na Nově).

Jediné, co jsem si u těchto zpráv mohl říct, je snad to, že jsem naletěl. Na charitu paní Paroubkové totiž naše firmy za poslednich sedm let přispěly celkem 3,2 miliony korun. V roce 2007 jsem paní Paroubkovou dokonce doprovázel do jednoho z dětských domovů (zde se může pan Paroubek přesvědčit).

Estébákem ani lhářem mne tehdy pan Paroubek nenazýval, do očí mi to neřekl, ani když mne před lety přišel žádat o peníze na kuchařku, kterou chtěla sepsat jeho současná žena.

Podle toho, jak vypadá kampaň pana Paroubka před evropskými volbami a jak vypadala kampaň jeho strany před volbami parlamentními, má pan expremiér díky svému působení v politice stále prostředků dost. Nebo asi prodal tolik knih, že může organizovat volby na dlouhá léta dopředu. Každopádně je jasné, že se nechce vzdát byznysu, ze kterého si tak dobře žil a stále žije – politiky. Mne do tohoto svého kšeftu ovšem tahat nemusí.

Andrej Babiš