Naše formace odvážně tvrdí, že jsme jediná pravicová strana v Praze, potažmo i v České republice. Dokonce i v našich propagačních materiálech najdete tak trochu zábavně podanou "fotbalovou jedenáctku“ s názvem FC Pravice Praha. V době, kdy před agresivitou a demagogií levičáctví ve všech podobách se sklání celý svět a hlas rozumu, normálnosti vyklízí rychle a bez boje pozice, se jedná do určité míry o odvážný počin.

Pravicová politika je dle mého názoru racionální a spravedlivá ekonomicky i sociálně. Dává maximální šanci a prostor všem schopným a pracovitý, kteří zajišťují živobytí sobě, svým rodinám i svým zaměstnancům. Správná pravicová politika vytváří pak samozřejmě prostor postarat se o ty, kteří se o sebe opravdu postarat nemohou. Právě svým tvrzením, že bohatství vzniká z práce a kapitálu, vzbuzuje odpor ve všech populistických, socialistických a pirátskozelených stranách a hnutích. Vždyť daleko pohodlnější je slibovat voličům, že bohatství vytvořené jinými bude přerozděleno, moderně řečeno "sdíleno", popřípadě prostřednictvím sypání různých dotací do soukromých kasiček bude sloužit k podplácení voličů. Je to pro pravici těžký boj, který ovšem podstoupit musí. A je rovněž samozřejmé, že přesvědčování zejména nerozhodnutých voličů je o to složitější.

Boj proti korupci je samozřejmostí, už protože chceme co nejštíhlejší stát, který má sloužit lidem a ne naopak. Při našem konzervativním myšlení pak tedy chceme bránit a ubránit svobodu bez přívlastků, normální svět, v rozumné míře hájit české zájmy a vytvořit tak podmínky pro spokojený život nás i našich dětí.

Při elementární zachování cti je potom velice složité hledat politické partnery. Má to snad být ulhaný oligarcha, populista, sociál-komunista, zelený pirát nebo i ti, u kterých se pravicová myšlenka už asi definitivně vytratila?! Pro všechny tyto je opět daleko jednodušší se spojit. Spojí se totiž za účelem získání moci kdokoli s kýmkoli. Je jisté, že i my chceme ovlivňovat dění v naší zemi, ale určitě ne za každou cenu. O to více musíme bojovat za naše myšlenky a cíle. A to, že to dokázat lze, bychom našli příklady v naší i světové historii.

A co říci na závěr. Asi to, že pro mne je hrdinou bez jakéhokoliv klišé člověk, který brzo ráno otevírá svůj krámek, má jedno dítě do školy, druhé s chřipkou v posteli a ještě se stará o své rodiče. A navíc mu nepřišel zaměstnanec. A toto všechno musí podstoupit denně, všechny problémy musí vyřešit sám a prodat všechno to, co upekl, ušil, vyrobil. Nikdo mu nikdy nic nedá zadarmo. Ještě musí třeba splácet úvěr a svými daněmi přispívat na život druhých. Nikdy nebude v žádných zprávách na prvním místě. Na prvním místě bude snad jen u všemožných kontrol, které si na něj brousí zuby...