Připustil sice, že se vláda musí rozhodovat mezi pomocí občanům a rozpočtovými škrty, že tím pádem nemůže moc s nikým diskutovat, nemůže ani předvídat ani plánovat, že může jen přemýšlet a chystat, řídit celou EU, ale všechny ujistil, že vláda jako vždy včas zasedne, rozhodne a tak to bude.

Jestli pan prezident vysloví své veto k státnímu rozpočtu, vláda o tom nebude přemýšlet, vláda se nepokusí pochopit hradní signál, vláda nebude jednat s opozicí. Veto prostě v nejbližším termínu přehlasuje a basta. Ani uvnitř pětikoalice se moc diskutovat nemůže, může se sice vytrubovat všechno možné, ale, jak řekl premiér, až přijde čas, oznámí vláda výsledek a tak to bude.

Tím smetl pod stůl i úvahy vicepremiéra Jurečky o dočasném zvýšení daní, Úvahy NERV o progresivních daních, o změnách sazeb DPH a všechny další myšlenky. Vláda prostě bude dál váhat, odkládat, odmítat vše, co vzejde od opozice, klidně nám znova naservíruje rozpočtové provizorium, protože se přece letos také nic tak hrozného nestalo.

Nakonec rozhodne to, co se jí původně navrhovalo, a premiér bude rozdávat spokojené úsměvy na všechny strany. Veřejnoprávní televize mu k tomu bude tleskat, a všechny nezdary se pak svedou na Putina a na předcházející vládu.

Jenomže předcházející vláda neměla většinu v parlamentu, brala ohled na programové rozpory v koalici a s opozicí vedla soustavný dialog. Konec konců zrušení superhrubé mzdy prosadila právě s přispěním opozice. O tom by tato vláda snad ani nepřemýšlela.