Je nám vnucován dojem, že česká vláda dělá co může, aby ochránila českou ekonomiku v situaci bezprecedentní energetické krize a že dokonce organizuje celou EU, která teprve pod jejím předsednictvím nabírá síly k řešení. „Rusko nás každý den vydírá a my musíme narychlo a draze shánět alternativní suroviny...“ řekl nám minulý týden pan premiér, když předkládal návrh státního rozpočtu na příští rok.  Skutečnost je ale trochu jiná: pod taktovkou této vlády naše země fatálně zaostává v přípravě na situaci, která za pár týdnů nevyhnutelně nastane. Stačí nahlédnout k sousedům a člověku to dojde:

Německá média připravují veřejnost na studenou, temnou a drahou nadcházející zimu. Klíčovým problémem je snížení dodávek ruského plynu, které začalo letos v červnu snížením toku zemního plynu v potrubí Nord Stream 1 na 40 procent, pak přišla údajná technická odstávka v červenci, po ní obnovené dodávky již jen na 20 procentech a počátkem září se dodávky zastavily úplně. Německý kancléř oznámil Němcům už v červenci, že „nastávají vážné časy, velmi náročné zejména v této zimě a v příštím roce“. K tomu ovšem dodal „You’ll never walk alone“, tedy „nikdy v tom nezůstanete sami“ (parafráze anglické fotbalové hymny), což německá média přirovnávají k problematickému výroku jeho předchůdkyně Merkelové ohledně migrační krize. Její, dnes již okřídlené „Wir schaffen das“ (my to zvládneme), vyvolalo v Německu a v celé Evropě značný odpor.

Letošní ujištění, že se německý občan může spolehnout na vládu, která mu pomůže, je ovšem doprovázeno miliardovými dotacemi pro domácnosti i pro firmy. Německá vláda se sešla s největšími zaměstnavateli, přizvala k jednání odbory, šéfa centrální banky a přední ekonomy s cílem shodnout se na postupu, který by umožnil německým firmám dýchat, zabránil kolapsům, ale nepodnítil další inflaci. Byla stanovena maximální cenu energie v přepočtu na 1.700 Kč za MWh (my máme strop na úrovni 6.050 Kč/MWh) a vyhlášeny další obří dotace, které zcela popírají proklamovanou evropskou solidaritu a principy rovného přístupu na trhy. Stručně řečeno – Německo má své vlastní řešení situace, jejíž vyhrocení do jisté míry podpořilo nebo alespoň umožnilo, a rizika budoucích týdnů neskrývá. Přiznává, že ještě loni dováželo 55 % zemního plynu z Ruska a že už loni existovaly jasné signály o záměru Ruska dodávky snižovat. Varování přicházela z trhů, od tajných služeb a konec konců i od amerického prezidenta Bidena, jehož poradce Hochstein loni v září v Berlíně jasně říkal: vidíte, že Gasprom brzdí dodávky plynu ve svých evropských sítích, zásobníky v celé Evropě jsou podprůměrně využité, cena plynu bude růst, včas si zajistěte další zdroje. Bylo to vnímáno jako prosazování amerických obchodních zájmů, ale zároveň by v Německu připraven krizový plán, obsahující tři etapy.

Když byl z ruské strany vznesen požadavek na úhradu dováženého plynu v rublech, spustila se v Německu první, varovná fáze krizového plánu – obstarávání alternativních zdrojů energií. Druhá, výstražná fáze byla spuštěna v červnu, když Gazprom snížil dodávky plynu na 40 %. Plyn byl v té chvíli v Německu prohlášen za nedostatkovou komoditou a vláda upozornila, že již tak vysoká cena může ještě vzrůst. V platnost vstoupil cenový strop a byla přijímána další dotační opatření. Pokud se nepodaří v této fázi zvládnout situaci na energetickém trhu, je připravena třetí, nouzová etapa krizového plánu, která umožní německé vládě spotřebu regulovat.

Krize, která právě přichází, je za posledních 70 let zřejmě nejvážnější. Dotkne se životních jistot širokého okruhu občanů. Nejen sociálně slabších, o jejichž ochraně se mluví pořád dokola, ale i tzv. střední třídy – tedy lidí, kteří poctivě pracují, šetří si na stáří, opatrují své

rodiny, mají možná různé politické názory, ale podporují demokracii, státnost, dodržování zákonů a pravidel, respektují instituce, platí daně, jsou svědomití, pěstují spořádaný život a touží po stabilitě. Ta je nyní vystavena značnému riziku. Je to situace, kdy by vláda místo politických cílů měla prokázat státnickou odpovědnost. Spojit síly s odborníky a vlivnými lidmi napříč stranami. Popsat situaci takovou, jaká skutečně je a řešit praktické problémy, které nastávají.

Dosavadní odkládání prodražuje a zhoršuje situaci. Vláda stále nerozhodla, zda a jak pomůže velkým průmyslovým firmám, které zaměstnávají tisíce lidí a konzumují velké množství energie. Nebude-li státní pomoc, tyto firmy budou přinejmenším propouštět, budou mít potíže s odbytem a zejména s exportem. Buď stát těmto firmám rychle a zásadně pomůže teď, nebo bude později platit obrovské částky na kurzarbeit, případně na dávky v nezaměstnanosti, přičemž potíže velkých firem znamenají také velké výpadky jejich daní. Zatím v tomto ohledu není jasné vůbec nic … ani to, zda si vláda vůbec uvědomuje, že v krizové situaci sehrají právě velké firmy klíčovou roli.

Převzato z Profilu.