V tomto momentě tím myslím široce publikovanou causu senátem doporučeného ústavního soudce Roberta Fremra. Doteď jsem si naivně myslel, že jak poradci prezidenta republiky, tak většina vážených senátorek a senátorů umějí před svým rozhodnutím spočítat dvěma kočkám nohy.

Dotyčný Fremr v 80. letech odsoudil více jak 100 lidí, kteří emigrovali, mj. ke ztrátě majetku, v roce 1988 se velmi osvědčil v akci STB „Olšany“ a v roce 1989 vstoupil do KSČ. Pravděpodobně mu někdo vysoce postavený v KSČ řekl „Roberte, osvědčil ses, vstup do KSČ a budeš odměněn nějakou vysokou funkcí.“ A pan kariérista nezaváhal. Určitě se na nás kvůli 17. listopadu a dalším dnům zlobil. Na naši omluvu dodávám, 4x na Václaváku a 2x na Letné jsme o „dohodách“ pana Fremra nevěděli.

Ani u svobodných voleb jsme o jeho záměrech nevěděli.

Ani v nejmenším tím, co píši, nezpochybňuji odbornost Roberta Fremra. Přesto říkám, že takoví lidé, bez jakýchkoliv morálních zábran, do funkcí, kde se mnohdy rozhoduje o osudech lidí a směřování státu, nepatří. Nikdy nevíte, jak se zachovají v klíčových momentech.

I v Břeclavi jsme měli takového odborníka na odhad budoucnosti. Mladý, nadějný komunista, generální ředitel velkého podniku, vstoupil v září 1989 do Lidových milicí, 7. listopadu na počest VŘSR se prošel v mundúru se samopalem v průvodu a 17. listopadu byl konec. Ten to ale vyřešil tím, že „svůj“ podnik ve velké privatizaci koupil a stal se velkým kapitalistou. Také bez uzardění. Prezident republiky Petr Pavel tím, že sám byl nomenklaturním komunistou, má s odmítáním bývalých soukmenovců problém. Jeho ve funkci ale nezpochybňuji proto, že tajné prezidentské volby vyhrál s velkou převahou i bez mého hlasu.