Bartoš (Piráti): Klára Laurenčíková a její role v tomto státě je důležitá

Děkuji za slovo. Vážené dámy a vážení pánové, já už ani nevím, kolikáté je to třetí čtení, které se někdo snaží zbrzdit nebo vyobstruovat. Sněmovna začala před hodinou. My jsme tady 46 minut poslouchali pana poslance Andreje Babiše, který tady vystupoval k celé řadě témat. Faktem je, že my máme projednávat a schválit zákon, na který čekají desetitisíce, v tom horším případě statisíce lidí v České republice.

Když se podívám do historie několika předchozích vlád, tedy vlády Andreje Babiše minulé a i vlády pana Sobotky, kde byl Andrej Babiš ministr financí, tak Česká republika - a nenechte se mýlit - už v té době probíhala krize bydlení. Za posledních deset let se ceny nemovitostí, ale i nájmy zvedly skutečně enormně. Ceny nemovitostí několikanásobně, nájmy ostatně také. Přesto se této Sněmovně, a nevím proč, nepodařilo nikdy schválit ten zákon, který třeba připravovala paní Maxová (Marksová?), o který se snažila, myslím, že paní Maláčová v té vládě se sociální demokracií.

Ten zákon se tenkrát jmenoval zákon o sociálním bydlení a skutečně řešil situaci, řekl bych, pouze, i když to číslo je stále dramatické a je rostoucí, zhruba 160 000 lidí v České republice, u nichž většinu těchto lidí tvoří rodiny a v kterých jsou děti. To jsou ti lidé, kteří z nějakého důvodu nebydlí ani ve vlastním, nemohou bydlet ani v klasickém komerčním nájmu, nejsou pro ně třeba ani obecní byty. Takže o bytech sociálních nebo v azylových domech nebo někde u obchodníků s chudobou.

Já si pamatuju ty debaty ještě z minulého volebního období, kdy Piráti byli v opozici a podporovali ten dialog Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť zde je přesah právě do té sociální oblasti a Ministerstva místního rozvoje pod vedením Klárou Dostálovou, přesto ten zákon schválen nebyl.

V Národním plánu obnovy, když jsme byli požadováni představit potřebné reformy, zejména v oblasti s bydlením, se objevila celá řada věcí. Jednou z nich byl i tento Evropskou unií velmi podporovaný zákon - zákon o dostupném bydlení. A já si pamatuju, nevím, jestli tam tenkrát byli senátoři za hnutí ANO, rozhodně tam byli senátoři za KDU-ČSL, rozhodně tam byli senátoři za ODS, kdy jsme v začátku tohoto volebního období v Senátu podepisovali memorandum se Senátem, zástupci obcí a dalšími o tom, že připravíme zákon o podpoře bydlení, nikoliv zákon o sociálním bydlení, který míří pouze na pomoc těm zhruba 160 až 170 000 lidí bez domova, ale zákon, který pomůže dalšímu množství lidí, kteří z nějakého důvodu jsou ohroženi ztrátou bydlení.

Já mám možnost - i dříve jako ministr i jako politik nejen zvolený za Ústecký kraj ve Sněmovně - se bavit s lidmi každý den. Když jsme spustili - protože doba se změnila, ono už taky těch lidí, co jsou ohroženi ztrátou bydlení, není nějakých 700 tisíc, což bylo zhruba v době roku 2000 - 2021, ale vzhledem k rostoucím cenám energií, nájmů i životních nákladů, včetně třeba nákupu potravin, tak těch lidí, kteří stěží vyžijí, a nějaká drobná příhoda v jejich životě, ztráta zaměstnání, nemoc, ztráta partnera nebo třeba i rozvod je vede do momentu, kdy mohou téměř okamžitě, byť zde máme ze zákona výpovědní lhůty, o bydlení, ve kterém jsou, přijít, nemají žádnou reálnou pomoc v danou chvíli, pokud sami si neporadí, jak se na trhu zorientovat takovým způsobem, aby ze své finanční situace dokázali to nové bydlení třeba i v tom komerčním nájmu získat. Takže ne na 160 tisíc lidí zákonem o sociálního bydlení, ale na milion a půl lidí zákonem o podpoře bydlení mířila tato úprava.

Já jsem zhruba už před dvěma lety představil tento zákon ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a s využitím evropských zdrojů jsme ten zákon pilotovali zhruba v 70 městech České republiky, kde se zřídila kontaktní centra pro bydlení, kde se spustil systém vzniku kvazi bytového fondu, ta městská realitka. A ten zákon je úspěšný. Můžete si číst články, dokonce i v Mladé frontě DNES myslím, že ten článek vyšel, což mě poměrně překvapilo - možná to tam nebylo, možná to bylo na rozhlase - o tom, jak třeba v Olomouci ta kontaktní centra už pomohla stovkám lidí. A za mnou ti lidi chodí na naší kampani Máte přání a říkají - pane Bartoš, my nevystačíme s nájmem, my bychom se přestěhovali, ale skutečně nevíme, jakým způsobem se popasovat s realitkami... Vyskakují na ně všude informace o tom, jak někdo flipuje části nemovitostí a podíly na bytech. Ti lidi se bojí, že o to bydlení přijdou, nevědí, jakým způsobem můžou žádat třeba o tu pomoc na složení kauce, skutečně se v tomto neorientují. A naší ambicí není jenom řešit tu krizi bydlení ve smyslu výstavby nových bytů, na což třeba míří ty programy na dostupné bydlení, kde staví obce, ale je, aby lidé, kteří normálně bydlí, chodí do práce, to bydlení neztráceli, aby se nám ta množina těch 160 tisíc lidí ideálně nezvětšovala a v případě zavedení toho zákona v plné jeho míře, tedy tak, jak jsme ho navrhli - a hovoří o tom i RIA, aby se tato množina lidí snižovala.

Úplně na vstupu této debaty, ještě za vlády Andreje Babiše, představily organizace, které se tím dlouhodobě zabývají, velmi detailní studii, kolik nás neřešení té situace, to, že nám lidé ztrácí bydlení a padají do té skupiny těch již skutečně potřebných, kolik to stojí Českou republiku ročně. To nebyly odhady, konzervativní výpočty hovořily o 4,5 miliardách ročně. Prokazovaly se pouze věci, které lze dokázat, nikoliv ty, které dokázat v danou chvíli nejdou, byť je tušíme. Například se nepodařilo prokázat, že tím, že přijdete o bydlení, automaticky přestanete chodit do práce a máte tam nějaké další projevy. Ale například zdravotní péče, například náklady na sociální služby, které souvisí už s tím, když se do té skupiny propadnete, a mnohá další.

Proto jsme připravili zákon, který nejen pomáhá lidem, kteří již v té krizi jsou, ale zabraňuje lidem se do této krize dostat. Ten zákon měl poměrně dlouhého putování, jak už to bývá, zejména pokud existují skupiny, kterým drahé nájmy a drahé nemovitosti vyhovují a tu situaci řešit nechtějí, zejména pokud ten zákon odšpuntovává i možnosti využití již existujících bytů, které jsou z nějakého důvodu neobsazeny. A ta cesta byla krkolomná.

Nicméně se zhruba před rokem podařilo na vládě, kam jsem tento zákon přinesl pro projednání LRV, tento zákon schválit a poslat ho sem do Sněmovny. Já zdůrazním ještě jednou to slovo schválit. Existuje taková věc, jmenuje se koaliční smlouva - pro někoho je to důležitý dokument, pro někoho to je cár papíru - která hovoří o tom, že pokud vláda schválí nějaký návrh zákona, tak tento návrh je koaličně závazný. To znamená, že by strany, které ho v té vládě schválily, neměly tento zákon náhle měnit, pokud s tím nesouhlasí ministr, v tuto chvíli ministr Kulhánek. Tudíž tento boj, který se tady vede - a ten zákon už je v té Sněmovně taky přes půl roku, zatímco lidi čekají na to, že se ta situace začne řešit, tak vlastně ukazuje, že ani ta koaliční smlouva současných koaličních partnerů úplně ne vždycky platí.

Já bych se zaměřil na dvě věci, které si myslím, že jsou skutečně skandální. Aby ten zákon fungoval - a není to zákon o sociálním bydlení, kde se psalo, že obce mají povinnost stavět sociální byty - proč by to ta obec dělala, když nemá žádné sociální případy? Proč by ta obec měla byty, které nemůže jinak použít, než pro lidi, kteří už skutečně spadají do skupiny té sociální nouze? Takže ten zákon zavedl to - a obce na to byly připraveny a prostředky na to byly vyjednány, že vznikne po republice zhruba 200 kontaktních center pro bydlení - tak, jak jsme to udělali v těch pilotech s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pak se objevily výhrady, zejména pana ministra Kupky z ODS, ale i pana Stanjury, jejichž mantrou je - musíme ten stát udělat lepší, ale ideálně na tom nebudou pracovat žádní lidi, protože tady potřebujeme škrtat jednotky úředníků - což mě vždycky strašně překvapilo, že velkou část vládních debat jsme strávili o tom, jestli někam připsat čtyři úředníky, třeba na Úřad pro kontrolu hospodaření politických stran, který řadu politických stran vyloženě štve, jestli to je dobře, nebo špatně, a neustále se řešily jednotky personálií.

V tomto případě tedy zaúřadoval pan ministr Kupka s panem ministrem Stanjurou a řekli - ne, ne, ne, uděláme těch úřadů jenom polovinu, protože o 200 lidí navíc, když máme statisíce lidí mimo bydlení a milion lidí, kteří to bydlení mohou ztratit, to je velký výdaj tohoto státu, to skutečně, to nemůžeme, to by narůstala byrokracie - a tuto část zařízli. Povinnost na ORP mít kontaktní místa pro bydlení už není, v tuto chvíli se redukuje počet kontaktních míst zhruba na 100. Co je na tom špatně?

Já jsem se jednou ráno probudil, já vždycky ráno otevřu ten Newsfeed a dívám se na zprávy... Já jsem dokonce zaznamenal vyjádření premiéra Petra Fialy, který řekl - no, nejlepší by bylo, aby to fungovalo jenom v těch vyloučených lokalitách... Nebyl jsem sám, kdo tenhleten článek nebo tento výrok premiéra zaznamenal, dokonce jsem s tím byl několikrát konfrontován právě na naší kampani Máte přání. Ty problémy rizika ztráty bydlení samozřejmě nejsou problémy vyloučených lokalit. Tam bují obchod s chudobou, sestěhovávají se tam lidé, kteří už ne že by nemohli jinde žít, ale protože prostě mají třeba jinou barvu pleti a klasický nájem bohužel v tom systému neseženou. A ty vyloučené lokality jsou vlastně jakýmsi memento mori toho nejhoršího, té neřešené bytové politiky.

Ale jsou to problémy, kteří mají lidi tady v Praze na sídlišti Hůrka, když se plošně zvednou nájmy, jsou to problémy, kteří mají lidi v Jablonci nad Nisou, odkud já pocházím, v Janově - malebné městečko nebo vesnice kousek pod Bedřichovem, kde bydlí moji rodiče. Takže lidi přicházejí o bydlení v celé České republice. Mají strach, že nevyjdou s penězi. Historicky jsme tak neřešili to bydlení, ale už za vlády Andreje Babiše kolovalo, kolik mají na úložkách rodiny, když jim třeba odejde pračka - no tak jdou do Home Creditu, některým to vyhovuje, vezmou si tam nějaký úvěr, ještě poděkují Home Creditu, jak je na ně milý... No, a co když tedy přijdou o to bydlení? Co když přijdou třeba o práci a mají v nějaké velmi krátké době vyřešit, jak zaplatit tři nájmy nebo výpověď a čau párky? No, takže minimálně v polovině České republiky redukcí těch kontaktních míst tuto pomoc, která, znovu zdůrazňuji, funguje, nezískají.

Já jsem si říkal - dobře, tak bude to dobrovolné, to ještě není tak velký zásek. Samozřejmě druhý velký zásek do tohoto zákona - a jsem rád, že se tady ozvala i paní Fialová, která to kritizovala - nám přistál na stole v den projednávání tohoto zákona, kdy existuje nějaká dohoda Mariana Jurečky, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva místního rozvoje, který nejenomže znepřístupňuje tu faktickou pomoc už umístění do nějakého kvazi bytového fondu, ale dokonce tu agendu částečně stahuje na úřady práce.

Když se podíváte nejenom do diskusních skupin zaměstnanců úřadu práce, ale vyskakují takovéto články často včetně zprávy NKÚ, tak úřady práce v tuto chvíli nestíhají zpracovávat ty věci, byť tam tedy mají prý tu digitalizaci, v které tedy přepisují ty věci, skenují PDF, nahrávají to zpátky do toho systému, tak nestíhají tu agendu. Na vyřizování dříve banalitních věcí se čeká dva až tři měsíce.

Takže na tyto úřady práce Marian Jurečka nově, asi čím víc agendy ministerstvo má, čím je silnější si stahuje řešení části tohoto zákona u těch nejpotřebnějších, u těch, kteří už by měli nárok na to přednostně třeba získat nějaký z těch bytů. Následné použití koeficientu 1,4, byť tady jsou nějaké alternativní návrhy ve Sněmovně, což si myslím, že úplně tu situaci neřeší. Vlastně zároveň stanovil, a teď to velmi zjednoduším, že nárok na byt budou mít jen ti, kteří berou dávku v hmotné nouzi, takže až se zavede superdávka, tak z podpory vypadnou samoživitelky, senioři, někteří zdravotně postižení, lidé s příjmem nad 10 000 korun měsíčně, ale částečně třeba oběti domácího násilí nebo děti, které odchází z ústavu. Já si myslím, že to je šlendrián, když jsem se byl podívat jako poslanec na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kterému jsem dříve předsedal, tak mě tam zarazilo vyjádření pana náměstka nebo vrchního ředitele, ne MMR, pardon, ale MPSV, pana Trpkoše, který tam říkal, no jo, kdybychom my to číslo dali větší, no, respektive nedali tam tento koeficient, tak vlastně bychom přiznali, že ten problém jako se týká velkého množství lidí a stát by potom vypadal hloupě, že těm lidem vlastně jako nemůže pomoct, tak to si myslím, že je fakt hustý, když řeknete, že vám statistika potvrzuje nějaký trend. Ty lidi se do té skupiny vejdou, ale jenom proto, že nemáte to sekundární řešení, což je třeba výstavba dostupného nájemního bydlení, které jsem také vyjednal a které běží, jsou tam projekty za 20 miliard, tak jim prostě tento nárok neuznáte.

To je takovýto nerudovský, Kam s ním, mi to trošku přijde. Takže myslím si, že tohle to je druhá problematická věc.

Třetí věc, která, doufám, že zůstává víceméně beze změny, ale zase absencí těch kontaktních center jaksi snižujeme ten celoplošný zásah, je možnost garantované správy soukromých bytů v tom kvazi bytovém fondu. Není to žádné číslo vycucané z prstu. Ministerstvo místního rozvoje disponuje analýzami, které se dělaly i u majitelů bytů, a skutečně ten odhad je, že do toho kvazi bytového fondu by v tomto režimu šlo zhruba 2 000 bytů ročně navíc, tedy byty, které již postaveny jsou, ale nejsou pronajímány a obce by s nimi mohly nakládat ve spolupráci s majitelem a s tím člověkem, kterému by to bylo poskytnuto formou nějaké garance, kdyby tam byly třeba problémy s nějakým placením, placením nájmu a podobně.

Praha takovouto v uvozovkách pražskou realitku má, mimo jiné byt tam vložil předseda Pirátů Zdeněk Hřib. V jiných městech to taktéž funguje. A jedna věc z terénu. Toto takzvané zabydlování, tedy poskytnutí takového bytu, má vysokou úspěšnost, která míří skoro k 90 procentům těch případů, že ti lidé nejenom že si to bydlení udrží, následně přecházejí do standardního, tedy komerčního nájmu, když ta jejich situace pomine. V některých případech samozřejmě, pokud jste třeba zaměstnán v nějaké neperspektivní, řekněme, segmentu, skutečně s nízkým platem, dám příklad, děláte třeba nočního hlídače někde v regionu, tak pravděpodobně se vaše ekonomická situace na to, abyste obstál v klasickém tržním nájemním systému bydlení, úplně nevyřeší. Myslím si, že některé ty skupiny, o kterých se zmiňuju, třeba zdravotně postižení, jako nemusí furt dokazovat, že mají na takovéto bydlení nárok, že stát by měl pamatovat na tyto nejpotřebnější.

Já bych chtěl říct možná poslední věc, a už jsem to řekl na tiskové konferenci. Když jsme ten zákon projednávali naposled ve třetím čtení, což už se stalo několikrát, většinou se to tady vyobstruovalo, tak já sleduju ty sociální sítě a viděl jsem tam vyjádření vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové. To je člověk, který přišel i díky Pirátům, obsadil tento důležitý post. Zpočátku nebyla úplně dobře vnímána Klára Laurenčíková některými koaličními kolegy, ale přece jenom není konzervativní člověk, zajímá se o problémy lidí, ale pak Petr Fiala pochopil, že Klára Laurenčíková a její role je důležitá v tomto státě. Sice někdy trochu jako fíkový list pro některá asociální opatření, které prezentuje zejména ODS, ale je důležitá. A vládní zmocněnkyně Klára Laurenčíková hovořila o tom a prosila tuto vládu, tedy zmocněnkyně, která zastupuje Petra Fialu v řadě jednání, ať schválí ten zákon v tom původním návrhu.

Já nyní nerozporuju třeba návrhy tady paní kolegyně Fialové. Myslím si, že v řadě případů míří ještě dobrým směrem nad rámec toho, co ten zákon obsahoval, ale tyto klíčové momenty, tedy zrušení téměř poloviny kontaktních center a faktické znepřístupnění těch bytů pro ty rizikové skupiny ještě skrze úřad práce, kde už i ministr Jurečka tam napsal, že se to ještě zase o další půlrok odloží, nejdřív se ty lidi budou kontaktovat a pak se teprve to někde naprogramuje, teď jede ta kauza Tekies, tak by mě zajímalo, za kolik na úřadech práce a někdy za půl roku potom by teprve fungoval systém té kontroly, jestli ten člověk má nárok na bydlení.

Tak já bych byl rád, když dneska budeme ten zákon projednávat, abychom ho schválili, zvážili ty původní návrhy, neskočili úplně na tu vějičku Mariana Jurečky. A aby se nám to číslo 1,5, nebo někde už zaznívá 1,7, do budoucna nezvyšovalo, a aby nám hlavně lidi nepadali do těch dalších 160 000 lidí, kteří už teď nemají kde bydlet, znovu zdůrazním, z velké části jsou to rodiny s dětmi.

Děkuji a chtěl bych vás požádat o podporu tohoto zákona v původním znění.