Nesouhlasím s rozhodnutím soudu, že tato hranice neumožňuje řádné soupeření politických subjektů, a určitě nesouhlasím s účelovými pokusy o ohýbání existujících volebních pravidel stranou Zelených a především Českou pirátskou stranou, která ve volbách do EP získala 4,78 procenta hlasů.

Je třeba zdůraznit, že si tyto strany stěžovaly na onu zmíněnu hranici PO, nikoli PŘED volbami. Přijde mi to stejné, jako když se běžec přihlásí na maratón.

Běží, ale cílem neproběhne. Pak podá protest s tím, že „vůbec nechápe, proč má mít maratónský běh 42,195 km, protože úplně stačí jen těch 42 kilometrů, a kdyby to bylo takhle, tak by určitě doběhl…“

Domnívám se, že se NSS pustil svým rozhodnutím na velmi tenký led. Protože způsobem, jakým tyto stížnosti vyhodnotil, se sám aktivně zapojil do „soupeření poltických subjektů“ a do politiky jako takové. Jasně řekl, že u jedněch voleb přijatá pravidla ještě platí, ale u voleb druhých už platit nemusí, a zdůvodnil to argumentem, že „Evropský parlament hraje ve fungování Evropské unie ZATÍM méně významnou roli“. Vyjádření skutečně hodné krále Šalamouna. Co ale svou roli hraje, je otvírání dveří stranám, jejichž program je postavený na populismu, negaci, anarchii.

Jestliže NSS svým výrokem řekl A, měl vyřknout i B. Je přípustné, aby „politická strana“ propagovala a lákala příznivce na proklamace, že „internet je v dnešní době stejně důležitý jako voda a elektřina? Že právo na rychlé připojení k internetu má být zařazeno mezi základní lidská práva… a že ochrana autorských práv je termín propagandy zábavního průmyslu“.

Jinými slovy tato „politická strana“ říká, že odcizit dílo někoho jiného prostřednictvím internetu je správné. Není! Zcizení autorské práce je u nás stále ještě nezákonné. A nejsou tady soudy především od toho, aby se zabývaly právě porušováním zákonů?

Pro další příklady nemusíme chodit daleko. Ve Spolkové republice Německo se letos do Evropského parlamentu dostala strana s názvem Strana jen díky tomu, že Spolkový ústavní soud povinnou pětiprocentní hranici snížil.

Její volební program je vskutku nosný: zasazuje se o „konečné rozdělení Německa“ a „znovupostavení berlínské zdi“ s tím, že „strana požaduje stavbu nových zdí, například kolem Švýcarska, protože si ji Švýcaři zaslouží“.

Na Islandu, otřeseném dopady finanční krize v roce 2010, vyhrálo komunální volby uskupení Besti flokkurinn – Nejlepší strana s požadavkem, aby se na veřejných koupalištích rozdávaly ručníky zdarma a aby se v městské zoo nově chovali lední medvědi. A podobně se do italského parlamentu v roce 2013 dostal komik Beppe Grillo.

Získal celých 25 procent hlasů…Tak mě ale v této souvislosti napadá, zda třeba někdy naše zavedené kamenné strany podobným politickým „úletům“ nenahrávají.

Jestli třeba někdy našim voličům také nepřipomínáme spíš komiky…

Nejsou tady soudy především od toho, aby se zabývaly porušováním zákonů?

Jan Bartošek (místopředsedou Sněmovny a KDU-ČSL)