Kromě několika nezávislých, stěžující si zákonodárci náleželi ke třem politickým stranám, které v posledních volbách do Poslanecké sněmovny jen těsně překročily pětiprocentní hranici. Představitelé KDU – ČSL, STAN a TOP 09 to zřetelně nepovažovali za výraz vůle voličů, ale za křivdu na nich zlým a nespravedlivým zákonem o volbách spáchanou. 

Ústavní soudní mlýn se tentokrát shlédl v příslovečných mlýnech Božích, které melou pomalu, ale jistě. Ohlásil svůj nález po více než třech letech a načasoval si ho zatraceně dobře – osm měsíců před již vyhlášenými volbami do Poslanecké sněmovny. Přinesl tak do současného chaosu vyvolaného nezvládnutou pandemií, nastupující hospodářskou krizí a bezprecedentním omezením občanských práv a svobod ještě ústavní krizi. Za současné situace je téměř vyloučeno, aby se obě komory Parlamentu shodly na podobě „spravedlivých“ voleb, když stávajících 14 krajů bylo shledáno nevyhovujícími požadavkům malých, leč protěžovaných politických stran stěžovatelů.

Soud v tomto ohledu postupoval jako chytrá horákyně – sice nezrušil vyšší územně samosprávní celky jako dosavadní volební obvody, ale degradoval je na pouhé administrativní jednotky sloužící k organizaci voleb a prvotnímu sečtení hlasů. Ústavní soud tak de facto stanovil jeden jediný volební okrsek, tedy celou Českou republiku. Tuto nelogičnost napadá disentní stanovisko čtyř soudců. Zrušení 10%, 15% a 20% klauzule pro koalice bude mít nejspíše za následek ještě větší rozdrobenost politické scény, „propad“ voličských hlasů a obtížnější podmínky pro sestavení vládní koalice.

Nález Ústavního soudu, „rychlost“ s jakou k němu dospěl, a především jeho načasování jen ukazuje hloubku kolapsu českého státu. Jako kdyby nestačilo, že již rok všechny jeho výkonné instituce selhávají ve svých základních funkcích. Současná vláda dokázala téměř nemožné – na jedné straně zavedla jedna z nejtvrdších a nejdražších omezení ekonomiky a běžné lidské existence ve snaze chránit zdraví a životy obyvatel, na druhé straně v počtu nemocných a mrtvých jsme nejhorší v Evropě. Podzimní volby představovaly pro mnoho lidí světlo na konci tunelu, naději, že (když se toho dožijeme) budeme moci aspoň něco změnit. Ústavní soud nám ukázal, že i volby budou šité na míru papalášům, že také v právu platí princip dvojího metru.

Česká republika teď připomíná papiňák, kterému ucpali pojistný ventil. Až to bouchne, možná bychom na nějaký čas nemuseli své poslance volit, ale losovat. Mnoho sociologů a psychologů si myslí, že takový zákonodárný sbor by byl ve všech ohledech mnohem kvalitnější než ten současný.

(převzato z Profilu)