Když se před padesáti tisíci lety naši předci z tropického pásma Afriky vydali na svůj pochod na sever, netušili, že si budou muset zvyknout na zcela jiné střídání dne a noci než to, které znali doposud. Jejich den byl pěkně půl napůl rozdělen mezi světlo a tmu, což nesčetné generace jejich nelidských i lidských předchůdců měli zakódováno v genech. Na severu se v tomto ohledu setkali s takovou nerovnováhou, že se s tím naše organismy ani po desítkách tisíc let pobytu v novém prostředí nedokázaly úplně vyrovnat.

Na dlouhý den plný světla se lidé adaptovali rychle, ale prodlužování noci jim dodnes činí psychické potíže. Strach z toho, že tma se už nerozptýlí a zůstane navždy vládnout, vedl ke vzniku mnoha rituálů spojených se zimním slunovratem. Jejich společnými jmenovateli jsou snaha odhalit budoucnost a přinést naději. Až do dnešní doby však platí, že špatné zprávy v temné době děsí dvojnásob, a co je ještě horší, ovlivňují naše očekávání událostí v roce příštím. Tím se dost často nastartuje poněkud záhadný mechanismus nazývaný sebenaplňující předpověď.

Právě letošní adventní čas je těchto chmurných náhledů do budoucnosti plný. Mimo jiné to zavinila pandemie podivné nemoci, která na evropském kontinentě změnila náš způsob života a zatím jen do našeho podvědomí vrátila myšlenky na pomíjivost naší existence. Ty umocňuje strach záměrně šířený televizí, novinami a rozhlasem. Veřejný prostor ovládla iracionalita velmi podobná té, kterou popsaly středověké kroniky vyprávějící o chování lidí v dobách morových epidemií.

Mor byl tehdy vždy provázen válkou. Náznaky, že by tomu mohlo být i v příštím roce, se bohužel množí. Nejrizikovějším faktorem se ukazuje politická krize a nestabilita v nejmocnější zemi světa, ve Spojených státech. Paradoxně se to děje v situaci, kdy se mění hlava státu, což byl proces, který se tam naposledy zadrhl v roce 1860, kdy na zvolení Abrahama Lincolna již 20. prosince reagovala Jižní Karolína vystoupením z Unie. Následovala občanská válka, která trvala čtyři roky (mimochodem, A. Lincoln kandidoval za Republikánskou stranu). Poslední projev D. Trumpa a výzvy jeho bývalého poradce M. Flynna vyvolávají obavy, že by se historie mohla opakovat v obráceném gardu. Casus belli by tentokrát nepředstavovalo osvobození černých otroků, ale agresivní počínání černošské organizace BLM (Black Lives Matter).

Ovšem ani v případě, že se povolební situace v USA takto nevyhrotí, nebezpečí válečného konfliktu větších rozměrů nepomine, protože boj s vnějším nepřítelem je osvědčeným způsobem, jak sjednotit rozervanou zemi. V takovém případě lze očekávat recidivu války v Perském zálivu, tentokrát s Íránem. V Evropě se ve stejné době obnoví zamrzlé (či polozamrzlé) konflikty na hranicích Ruské federace (Donbas, Podněstří, Arcach). Raději nedomýšlím možnou reakci západoevropských muslimů.

Na druhou stranu, nejtemnější období roku většinu lidí vybízí k bilancování a hledání naděje. Proto tiše doufám, že se mé pesimistické odhady událostí roku 2021 nenaplní a po Slunovratu s přibývajícím denním světlem bude ubývat i zatím všudypřítomná iracionalita.

(převzato z Profilu)