Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

já věřím, že nejsem jediný, kdo prakticky kamkoli přijdu, slyším nářky na to, že máme v České republice velice složitý zaplevelený právní řád. Ono to je úplně jedno, jestli přijdete do školy, jestli přijdete do firmy nebo do nějakého sociálního ústavu nebo třeba na radnici, všude slyšíte, že jednu novelu střídá další novela, že v českém právním řádu se prakticky nedá vůbec vyznat a že ten stav je natolik složitý, že dokonce i právníci si najímají právníky, aby se v tom velmi nepřehledném prostředí mohli vůbec vyznat.

Proč o tom hovořím? Protože včera večer paní ministryně hovořila o tom, že v případě tohoto návrhu jde o drobnou novelu, která napravuje některé věci nebo spíše legislativní záležitosti. Pro ty z vás, kdo jste neměli čas věnovat se této sociální problematice, nebo jste to neotevřeli, tak mi dovolte, abych řekl, o čem to celé je.

Tato novela je o chaosu, o diletantství, o velmi špatné práci bývalého Ministerstva práce a sociálních věcí. To si řekněme na rovinu. A možná ke cti současné paní ministryně platí, že se snaží to neumětelství, které tady probíhalo a ten chaos, napravit touto novelou. Nicméně děje se to prostřednictvím § 90 odst. 2 a to všichni dobře víme, že by to měl být paragraf, kterého se používá jako šafránu. Je to mimořádná záležitost.

A já se přiznám, že nechci být nějaká hlasovací mašina, kdy odsouhlasím prakticky vše, co se objeví tady na plénu Poslanecké sněmovny bez toho, aniž by se to řádně projednalo ve výborech, nebo podvýborech. Myslím, že do této pozice se nechce dostat žádný poslanec ani poslanecká frakce. A já bych chtěl spíše slyšet, když už jsme u tohoto bodu, názor paní ministryně. Co všechno a jaké změny provede na Ministerstvu práce a sociálních věcí, abychom se opět do budoucna nedočkali tohoto šlendriánu, který, podle vašeho názoru, musíme napravovat prostřednictvím § 90 odst. 2.

Děkuji.