Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,

kdo si počká, ten se dočká. Děkuji za slovo. My jsme tady před týdnem slyšeli z úst ministra zdravotnictví, ministra vnitra zprávu o tom, jaká byla situace na trhu s ochrannými prostředky, jak bylo těžké sem ty miliony kusů, které naše republika potřebovala dostat. Můj příspěvek je na podobné téma, v úplně jiném měřítku, ale možná pro vás bude zajímavý, možná inspirující.

15 března na tiskové konferenci prohlásil pan předseda vlády v souvislosti s tím, že komentoval právě stav počtu ochranných prostředků v našem zdravotnictví a v České republice, tak mluvil o tom, že ochranných prostředků, konkrétně respirátorů, je dostatek, a pokud někde nejsou, tak že je osobně doveze. Já jsem v té době byl v kontaktu s lékaři na jablonecké poliklinice i s ostatními v regionu a věděl jsem, že tam nic nemají. Hodně mě to nadzvedlo. A potom jsem se shodou okolností dostal k informaci, že ty ochranné prostředky a respirátory v Číně jsou, že je dovézt lze a jednou podmínkou bylo, že se musí peníze poslat dopředu. Nebyla to úplně standardní obchodní situace.

Obvolal jsem si ty kontakty, se kterými jsem byl, obvolal jsem starosty, se kterými jsem v kontaktu a během nějakých pěti telefonů jsem měl poptávku asi na čtyři tisíce respirátorů. Tenkrát ta vyhlášená cena byla 82,30 korun za kus včetně letecké dopravy. Když jsem tahle čísla viděl a viděl jsem ten hlad a viděl jsem tu potřebu, tak jsem se rozhodl konat. Poslal jsem do Číny řádově půl milionu korun a rozjel jsem vlastně tu akci, abych ty respirátory k těm zdravotníkům dovezl.

Bylo to docela napínavé období, samozřejmě. Trvalo to celkem šest dní. Měl jsem dílčí informace. Můžu potvrdit to, že v Číně ta situace byla docela dramatická, chaotická, bylo i těžké najít letecké kapacity. Potom, když se to zboží dostalo do Evropy, tak zase hrozilo, že bude zrekvírováno na nějaké hranici, než se dostane do České republiky. Nicméně shodou okolností 24. března, šest dní potom, co jsem ty peníze poslal, se ta zásilka dostala na pražskou Ruzyni a my jsme tenkrát v úterý zrovna zasedali. Já jsem tady před Sněmovnou ty respirátory překládal do svého auta a ještě ten den večer na cestě jsem je dával, nebo respektive předával, starostům, se kterými jsem byl domluvený, na benzínových pumpách a ti to potom posílali k potřebným subjektům.

Na základě tohoto jsem realizoval ještě jednu dodávku. Moje kancelář fungovala dva týdny jako distribuční středisko. Obvolávali jsme, připravovali jsme ty zásilky, následně jsme je fakturovali a celkem jsem tedy rozvezl po Libereckém kraji osm tisíc respirátorů v hodnotě asi 660 tisíc korun lékařům na poliklinikách a školám a školkám, které byly otevřené v mimořádném režimu, jsem materiál asi jednoho sta tisíce korun daroval.

Já můžu opravdu potvrdit, že v celé té době prostě té třetí březnové dekádě byly ochranné prostředky v omezeném počtu k dispozici pouze ve velkých krajských nemocnicích. V terénu, v poliklinikách, u hasičů, v domovech pro seniory, obecních úřadech, těch mateřských školách, školkách, Městská policie, Vězeňská služba, všechny instituce, které v první linii zajišťovaly chod této země v době, kdy ty zprávy o tom, jak ta infekce je nebezpečná, tak v této době ti lidé chodili do práce, komunikovali s veřejností nebo se svými klienty a chyběly jakékoliv účinné ochranné prostředky.

Když to celé shrnu, tak ta objednávka byla skutečně v té těžké době realizována za šest dní, mezi 8. a 24. březnem. Jeden respirátor stál 82,30 včetně dopravy. To letadlo, které přivezlo státní pomoc, přistálo, když to připomenu, 20. března v noci a ty ochranné prostředky se na obce našeho kraje z té státní úrovně dostaly až 28. března v 10.00 hodin večer, tedy více než šestnáct dní po vyhlášení nouzového stavu.

Já bych chtěl poděkovat všem, se kterými jsem na té akci spolupracoval, všem, které jsem jmenoval a kteří v té první linii čelili, byli to opravdu báječní lidé a neschovali se, čelili svým povinnostem bez ochranných prostředků a já jsem velmi rád, že jsem jim v tom mohl aspoň trochu pomoci. Využiji toho, že je tady pan ministr zdravotnictví, protože ze stejných zdrojů mám informaci o tom, že chybí ochranné rukavice, i v chirurgických ordinacích, kde se pracuje s infekcemi řádově nebezpečnějšími než je i ten nešťastný COVID. Pokud to jde, distributoři tvrdí, že jsou dodávky určené pouze zase do velkých nemocnic. Nevím, jaké kroky je schopné ministerstvo udělat, aby se ten trh zklidnil. Viděl jsem i usnesení vlády, které připravuje nějaké strategické nákupy. Prosím, dělejte ty nákupy a plňte ty sklady tak, aby se aspoň část toho zboží dostala zase do těch regionů na ty polikliniky, do ambulancí a lékaři nemuseli ty rukavice shánět jako za komunistů před Vánocemi banány.

Děkuji za pozornost, přeji pěkný den.