Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegové, kolegyně, pokud se nemýlím, tak v Parlamentu jsme dva veterinární lékaři. Pan kolega je v Senátu a já jsem tady ve Sněmovně. Takže není to jen tím vzděláním, které mám z vysoké školy, ale i tím, že jsem se živil několik let jako úřední veterinární lékař a jednou z mých agend byla ochrana zvířat proti týrání. Takže, abych to ještě navíc proti svému vzdělání mohl dělat, tak jsem držitelem certifikátu od Ústřední komise na ochranu zvířat, abych to mohl dělat, takže jsem to v praxi dělal. A stejně tak jsem si dizertační práci dělal na ochranu zvířat na ochranu zvířat proti týrání.

Takže si dovolím tady kromě toho právního, co tady zaznělo od paní kolegyně Válkové, přidat i tu odbornost. Ne vždycky je úplně jednoduché dát do legislativy odbornost a sloučit ji s tou legislativní stránkou. Já jsem spolupodepsal ten původní návrh a to už s tím, že mám určité výhrady k některým pasážím toho původního návrhu. A potom přišel, po nějaké době ten komplexní pozměňující, tzv. kompromisní návrh. Já mohu říct, že podle mého soudu není kompromisní, ale je opravdu dobře udělaný. A všechny ty připomínky, které jsem k tomu měl, a které jsem konzultoval i na Veterinární a farmaceutické univerzitě se svým bývalým školitelem na ústavu, který se právě ochraně zvířat, proti týrání, věnuje jak prakticky, tak otázkám vůbec legislativy a právních předpisů, je to, co vyučují, tak jsem přesvědčen i po té konzultaci, že tak jak to nakonec dopadlo, to není kompromis, ale je to skutečně vyvážené, protože v tom původním návrhu byly některé pasáže skutečně neodborně, nebo ne příliš dobře napsány, a tak jak je výsledný produkt, tak si dovolím jednoznačně říci, že je to skutečně napsáno dobře, a že to je promyšlené.

Myslím si, že i to, že došlo k určitým úpravám, co se týká sazeb, je ku prospěchu věci. To, co tady zaznělo, já jen zareaguji velmi krátce. Ono zvířata je potřeba si uvědomit, že to nejsou jen pejsci a kočičky. Ono ne všechna zvířata jsou bezbranná jako koťátka. Ono když máte tunového býka, tak mu málokdy vysvětlíte, že by bylo dobré, aby něco dělal nebo nedělal. Když je to - odmlka pro hluk v sále.

Když je to šelma, tak má také nějaké chování a víme dobře, že dochází k tragédiím, kdy psi i pokoušou malé děti, a to dost nepříjemně. Jsou případy, kdy i hospodářská i domácí zvířata nepěkně zraní nejenom chovatele, ale třeba i cizí lidi. To znamená, mějme - odmlka pro hluk v sále.

To znamená dochází k případům, které je potřeba brát skutečně velmi vážně. To samé je potřeba si uvědomit, že když s těmi zvířaty žijete a zacházíte, tak na ně nemůžete mít úplně lidská hlediska, protože ta zvířata samozřejmě mají jiné chování, mají jinou fyziologii, mají samozřejmě jiné parametry. A to je také potřeba vždycky brát v úvahu.

Je také pravda, že musíme dávat pozor, abychom v této legislativě nezašli příliš daleko. Ano, onen úzus, který byl, že zvíře je věc, to bylo dáno i historicky právem a samozřejmě nikdo nepopírá, že zvíře je živý tvor, který cítí bolest, a je to správně, že se posouvá tato legislativa i to vnímání. Ale zase nemůžeme potom dávat na stejnou úroveň člověka a zvíře, protože bychom se mohli dostat do paradoxní situace, že nemůžeme zvíře vodit na vodítku, protože to je proti jeho fyziologii, že ho nemůžeme kastrovat, nebo že ho nemůžeme připouštět, kdy uznáme za vhodné my.

To, co tato legislativní úprava řeší, právě jsou i ty tzv. množírny. Je to samozřejmě nechutný byznys, který provádí, ale vždycky, a to bylo i v tom původním návrhu, je potřeba dávat pozor, aby to neuškodilo těm chovatelům, kteří jsou slušní, a kteří skutečně se snaží o to, aby ta zvířata žila v dobrém, pohodě a bez nějaké újmy. Proto ještě jednou chci říct, že je potřeba vždycky dobře vážit a vždycky rozlišovat a nedávat lidské příměry a lidské vlastnosti zvířatům, protože příroda není ani milosrdná, ani krutá. Je taková, jaká je. A je potřeba ji tak brát. Takže když šelma strhne nějakého savce, dejme tomu, když vlk strhne srnu, nebo když lev strhne antilopu, tak jí předtím neomráčí. To je příroda. A je potřeba si uvědomit, že tak to v přírodě prostě chodí. My jako lidé nejsme zvířata, a proto se tak chovat nemáme, a proto je dobré, abychom se také tímhle vždycky zabývali. Ale abychom nevychýlili ten poměr mezi tím, jak se chovat k lidem, a jak vnímat zvířata, jako určitě tvory, které cítí bolest, a je potřeba k nim mít jako k božímu stvoření úctu.

Proto velmi vítám tento komplexní pozměňovací návrh. A ačkoli je nazýván, že je kompromisní, tak já myslím, že je správný, že je vyvážený, a že odstranil mnoho vad, které měl ten původní, který jsem tady také spolupodepsal. A jsem rád, že nakonec jsem nemusel ani dávat žádný pozměňující návrh ke komplexnímu pozměňujícímu návrhu, když jsme se o tom s paní kolegyní bavili, a že ho můžu s klidným svědomím i po konzultaci s odborníky z univerzity, podpořit.