Vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Já bych chtěl zareagovat na některá vystoupení, která tady zazněla a která měla zřejmě souvislost s tím, o čem hovoříme. Tak za prvé je samozřejmě možné prodlužovat o 30 dní pořád nouzový stav. Na druhou stranu možná je praktičtější ho dát na delší dobu a potom ho eventuálně zrušit. Protože tady paní předsedkyně říkala, že je vláda kontrolována Sněmovnou, to bezpochyby je. A konečně Sněmovna může ten nouzový stav i zrušit. Takže kdyby nebyl pak potřeba, tak k tomu dojít může. Jinak se možná budeme scházet déle a déle. To je první věc.

Ono srovnávat některá ta témata myslím, není úplně správné. Protože viróza, která má poměrně značnou dynamiku a může se měnit skutečně během několika dnů či týdnů, je něco jiného než situace, která zde je. My jsme ve válce. Sice ne konvenční, ale jsme ve válce informační, kybernetické, ekonomické a podobně. Ta situace je zjevná v tom, že určitě neskončí za měsíc nebo za dva situace, kdy tady budou statisíce uprchlíků.

Proč ten nouzový stav je, je zcela zjevné. Proto aby se mohly urychlit některé procesy v rámci veřejné správy tak, aby se nemuselo na všechno vypisovat výběrové řízení. Českých občanů se to dotkne v zásadě jen nepřímo. Takže z tohoto hlediska myslím, že je trošku škoda, že kvůli takové věci, která mi přijde spíš formální, jestli se sejdeme třikrát po třiceti dnech, nebo jestli se sejdeme jednou a potom eventuálně podruhé, když to bude potřeba zrušit dříve, než je potřeba, tak je to možná škoda. Ale dobrá.

Pak bych zareagoval na paní kolegyni. No, já si nemyslím, že politici se mají starat o lidi a nemyslím si to sám. Já si dobře vzpomínám na filosofa Bělohradského, který již počátkem devadesátých let řekl - smysl politiky není starat se o lidi. A to opravdu není ani pravicový ani křesťansko-demokratický filosof, který se velmi často vyjadřuje k politice. A myslím si, že právě Václav Bělohradský to popisoval, že politici mají vytvořit podmínky a pravidla, v kterých lidé potom žijí.

To znamená to je trošku rozdíl. Stát není mamahotel. Stát má samozřejmě pomáhat, stát má především nastavit pravidla a potom ta pravidla hlídat a nad jejich dodržováním bdít. Takže v tomhle smyslu si myslím, že to není úplně správné slovo, na druhou stranu je jasné, že pokud se lidé dostávají do nějakých problémů, tak stát je tady od toho, aby v rámci subsidiarity nastoupila jeho role. Tam, kde to nezvládne rodina, kde to nezvládne společenství, ať už to je obec nebo nějaké širší společenství, tak pak přichází stát. A myslím si na rozdíl od mnoha kolegů tady, že vláda nezapomíná na české občany, ale právě i ta starost o uprchlíky je i starost o české občany, protože ti uprchlíci tady prostě budou a jde jen o to, v jakých budou podmínkách. Samozřejmě když budou v nedůstojných podmínkách, může tady vznikat problém zdravotní, hygienický, kriminální a podobně. Takže je i v zájmu českých občanů, aby uprchlíci, kteří tady budou, část asi dočasně, část se tady možná usadí trvale, aby se o ně postaral stát, aby jim pomohl, protože to nejsou naši občané, ale jsou v situaci, kdy se sami o sebe mohou postarat jen velmi obtížně a tak jim pomoci aspoň v té části. To znamená smysl má takzvaná trampolína, pomoci jim odrazit se zpátky, aby byli schopni se co nejvíce postarat o sebe. Samozřejmě výjimku těm, kteří se o sebe sami postarat nemohou. Každý se má postarat sám o sebe, ale zároveň má každý i odpovědnost za společnost a za celé stvoření jako celek a musí tedy nést i zodpovědnost za ty ostatní, kteří se nemohou sami o sebe postarat, kteří jsou v nějaké těžké situaci.