Česká republika má obrovské problémy se spodní vodou. Jsme střechou Evropy, k nám žádná řeka nepřitéká, všechny odtékají. Měli bychom dělat všechno pro to, abychom vodu zadržovali. Jedním z obrovských problémů, jak jsme si sami přidělali problém dobrou aktivitou, nebo pozitivní, že nutíme města a obce k tomu, aby své odpadní vody čistily přes čistírny odpadních vod na rozdíl od toho, jak to bylo dříve, kdy splašky tekly po náměstích apod. Nicméně když tekly splašky po náměstích, voda se vsakovala do země, to odporné zůstávalo nahoře, voda se postupně vsakovala, dole se vyčistila a měli jsme nějakou spodní vodu. Nechytejte mě za slovo, říkám to spíš jenom jako princip.

Tím, že jsme odkanalizovali významnou část České republiky, tak jsme zároveň zamezili tomu vsakování se vody v daném území, stáhli jsme vodu do čistíren odpadních vod, přes čističku do potoka, do řeky, do moře. Tím jsme se jí tady odtud rychle zbavili a zbavujeme. V okamžiku, kdy tohle uděláme i s dešťovou vodou, to znamená stáhneme do čističky, do potoka, do řeky, co to udělá s těmi vodními poměry tady u nás? My bychom se spíš měli bavit o tom, aby se za každou čistírnou odpadních vod ta voda více méně rozlévala v krajině a nezbavovali se jí rychle tím, že odteče potoky a řekami z České republiky co možná nejdříve pryč.

Já tento problém považuji za vážnou věc. A jestli to tak je, pane ministře, pak opravdu 30 dní na projednání takovéhoto návrhu zákona je tedy obludně málo. To se dotkne významné části obcí, a nejenom obcí, ale samozřejmě soukromých objektů, lidí, firem atd., protože ti pouštějí většinu dešťové vody buďto do dešťové kanalizace a do potoka, anebo jenom na pozemek někam, kde ta voda neškodí, protože ji nikdo nepovažuje za potřebnou k tomu, aby procházela čistírnou odpadních vod.