Dobrý den, dámy a pánové.
Lex OZE III. Rozpočet na letošní rok je aktuálně ohrožen dalším výpadkem, a to v souvislosti s neschválením tisku číslo 656 - energetický zákon - Senátem, což bude podle Ministerstva financí představovat výpadek nižších desítek miliard korun. Nižší desítky miliard korun jsou nicméně v rámci státního rozpočtu České republiky více než významná částka. Například rozpočet Ministerstva zdravotnictví představuje 17,6 miliardy korun, rozpočet Ministerstva zahraničních věcí 9,9 miliardy korun a rozpočet MMR 13,3 miliardy korun.
Hovoříme tedy o potenciálním výpadku ve výši rozpočtu hned několika klíčových rezortů. Je to další rána pro cash flow naší země, ke které musíme připočíst další chyby, kterých se ministr financí Zbyněk Stanjura dopustil.
Příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny o 10 miliard korun, očekávané odvody z firem, kde má stát majetkovou účast, jsou nadhodnoceny o 5 miliard korun. V rozpočtu chybí 10 miliard korun pro školníky, kuchařky a uklízečky, respektive nepedagogické pracovníky ve školství, protože počítá s výdaji na zajištění těchto pozic jen do konce školního roku, tedy do 31. srpna. Opět chybí peníze na důchody, protože ministr financí nezapočítal pět až sedm miliard korun na zákonnou valorizaci. Dohromady to tvoří poměrně silný koktejl, na jehož konci bohužel velmi pravděpodobně nebude seriózní vyhodnocení ze strany stávajícího ministra, protože ten si bude velmi pravděpodobně, a doufejme v to, ještě na konci letošního roku balit. Obávám se, že právě toto je důvodem lehkosti, s jakou ministr financí tyto závažné informace přijímá.
Poslanecká sněmovna si ale tuto lehkost dovolit nemůže. Prosím tedy, abychom nastalou situaci neprodleně otevřeli na plénu, a to před začátkem dnešního jednání, nebo jako první bod dnešního jednání. Navrhuji tedy mimořádný bod - rozpočet 2025 ve světle Lex OZE III.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Kampelička, jedno z mimořádně aktuálních a závažných témat, přestože podle míry závažnosti, které mu přiděluje Česká televize a Český rozhlas, to tak nevypadá, je praní špinavých peněz v blízkosti premiéra České republiky - jsem nicméně přesvědčena, že Poslanecká sněmovna musí na trvající, neudržitelné mlčení premiéra Petra Fialy v případě jeho kampeličky neprodleně reagovat.
Naposledy včera se Petr Fiala opětovně vyhnul přímým odpovědím na zcela legitimní otázky, které jsem mu kladla při ústních interpelacích. Hovoříme přitom o kampeličce, kde se podle České národní banky praly špinavé peníze, kde se ztratilo 370 milionů korun určených na nákup munice pro Ukrajinu a přes kterou se financoval Fialův politický institut Pravý břeh.
Jak známo, klubové instituci s názvem Podnikatelská družstevní záložna, která měla 99 členů, mezi kterými figuroval právě Petr Fiala, byla v minulých dnech odebrána licence z nejzávažnějšího možného důvodu, z důvodu praní špinavých peněz. Chtěla bych připomenout, že na počátku tohoto příběhu bylo opakované zatajení družstevního podílu Petrem Fialou v kampečce pražské galerky v jeho majetkovém přiznání s výmluvou, že mu nebylo známo, že družstevní podíl znamená nějaký majetek.
Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?Anketa
Možná někteří z vás sami bydlí v družstevních bytech, a tak dokážete posoudit, nakolik je tato výmluva Petra Fialy důvěryhodná. Samozřejmě že šlo jen o chatrnou výmluvu premiéra, který je až po uši namočen v monstrózní kauze praní špinavých peněz v mafiánské kampeličce, jejímž spolumajitelem byl. Praní špinavých peněz v bezprostředním okolí premiéra katapultovalo českou politickou kulturu někam do Afriky nebo Latinské Ameriky.
A já se proto dnes obracím na všechny poslance v této Sněmovně, aby společně s námi přijali mimořádný bod a požadovali po Petru Fialovi naprosto konkrétní odpovědi v této závažné megakauze. V případě praní špinavých peněz ve spojitosti s nejvyšší politickou funkcí v zemi neexistují opoziční a vládní poslanci, ale poslanci, kteří tuto šílenou situaci považují za standard, a poslanci, kteří k tomu odmítají tiše přihlížet.
Jako další bod jednání Sněmovny proto navrhuji bod s názvem Praní špinavých peněz v bezprostředním okolí Petra Fialy.
Další téma, kterému se musíme věnovat, je největší daňové fiasko v novodobých dějinách České republiky. Ano, o fiasku jménem inkaso windfall tax od bank ví veřejnost nejméně o začátku listopadu 2023, kdy Zbyněk Stanjura pro Českou televizi potvrdil, že místo plánovaných 33 miliard korun vybere možná pár jednotek miliard. Ani to se mu nakonec nepodařilo a jeho úřad získal od bank sotva 2 % plánované částky, tedy necelých 700 milionů korun. Že daň byla nastavena fatálně špatně, muselo být ovšem Ministerstvu financí jasné už mnohem dříve. Pokud ne v červnu 2023, kdy banky zaplatily svou první zálohu, tak rozhodně v září 2023, kdy zaplatily zálohu druhou. Z čísel muselo být naprosto patrné, že Stanjurova windfall tax dopadá de facto výhradně na energetický sektor, potažmo polostátní ČEZ.
Jinými slovy, že konstrukce této daně protlačená formou přílepku ušitého horkou jehlou, kulhá v případě bankovního sektoru na obě nohy a že se kvůli tomu na české veřejné finance řítí astronomická ztráta. Ztráta, která pro představu dělá trojnásobek rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, případně by mohla zdvojnásobit roční rozpočet České republiky na vědu a výzkum, zdvojnásobit platy učitelů nebo výrazně snížit deficit naší země.
V takové situaci je povinností zodpovědného ministra financí jednat. Zejména tehdy, pokud má být daň v účinnosti i v letech 2024 a 2025 a úroková míra České národní banky zůstává nadále vysoká a s ní i příjmy bank. Windfall tax proto měla ještě v roce 2023 projít zásadní rekonstrukcí, včetně prověření alternativních řešení. Proč například vláda vůbec neprověřila možnost zavedení srážkové daně na výnosy z úložek komerčních bank u České národní banky? Proč zcela zahodila příležitost získat od bankovního sektoru desítky miliard, které banky vládě nabízely místo nefunkční windfall tax? Tyto peníze měly navíc mířit třeba do řešení nedostupného bydlení nebo na pomoc lidem, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků. Není to trochu škoda, dámy a pánové? Zbyněk Stanjura si žádnou práci s úpravou této daně nedal a na obláčku plující premiér Petr Fiala to po něm ani na chvíli nevyžadoval. Mimochodem známý scénář, na který budou české veřejné finance vzpomínat ještě mnoho let.
Paní předsedkyně, nevidím žádného zástupce vlády.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, paní předsedkyně, pan ministr si pouze odskočil na toaletu, tak se mi takto omlouval.
Poslankyně Alena Schillerová: Rozumím, tak počkáme chvilku.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já myslím, že můžete klidně pokračovat.
Poslankyně Alena Schillerová: Abychom neporušovali jednací řád. Měl by tady být přítomen člen vlády, takže bych počkala. Já to chápu. Mám samozřejmě respekt k biologickým potřebám kohokoliv, ale má tedy případně sedět jiný člen vlády. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nikdo jiný tady bohužel v tuto chvíli není. Mohu samozřejmě vyhlásit přestávku na dvě minuty, než se pan ministr Baxa vrátí.
Poslankyně Alena Schillerová: Asi by to bylo rozumné.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: V tom případě vyhlašuji přestávku do 11:16 hodin. Myslím, že to bude dostačující.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, já se potom vrátím.
-----
Ano, děkuji, paní předsedkyně. Zbyněk Stanjura si žádnou práci s úpravou této daně nedal a na obláčku plující premiér Petr Fiala to po něm ani na chvíli nevyžadoval. Mimochodem známý scénář, na který budou české veřejné finance vzpomínat ještě mnoho let. A výsledek? Ten jsme se dozvěděli minulý týden v Událostech České televize. Inkaso mimořádné daně u bank za rok 2024 bylo směšných 470 milionů korun, tedy ještě méně než v roce 2023. Ještě větší daňové fiasko, ještě větší škoda pro státní rozpočet. Já se proto ptám. Jak jste, dámy a pánové, s těmito výsledky svého ministra financí spokojeni? Hádáme se tady často o desítky nebo stovky milionů korun, a přitom si nyní bez zdvižení varovného prstu necháte utéct desítky miliard od zahraničních bankovních domů?
Chci vědět, jakou odpovědnost z tohoto selhání klíčového ministra vlády hodlá vyvodit premiér Petr Fiala a jakou tato Sněmovna. Znovu opakuji, jedná se o opakované a neřešené selhání, které bez přehánění představuje největší daňové fiasko v dějinách České republiky, a podle mého názoru dosáhlo parametrů mimořádné hospodářské škody. Poslanecká sněmovna by se mu proto měla neodkladně věnovat. Žádám proto o zařazení dalšího mimořádného bodu s názvem Windfall tax u bank jako mimořádná hospodářská škoda.
Teď k nezlevněným potravinám. Česká republika podle včera zveřejněné prognózy Ministerstva financí v loňském roce opět stagnovala. Podle nedávno zveřejněného indexu prosperity a finančního zdraví se propadla za necelé tři roky z příznivého devátého místa v rámci EU o šest pozic na místo patnácté. V dílčím ukazateli hodnotícím ekonomickou kondici dokonce na pozici číslo 23, tedy téměř na chvost. Situace je o to závažnější, že nejde o ojedinělý žebříček, ale o další v celé řadě mezinárodních srovnání a průzkumů, kde ztrácíme dech a propadáme se doslova jako lyžař zavalený ve sněhové lavině hlouběji a hlouběji.
A co hůř? Záchranáři jakoby místo kopání a pomáhání ještě na místo neštěstí přivezli a nechali sypat sněhová děla. Přesně tak totiž funguje daňový balíček, před kterým jsem vás v průběhu předminulého roku nesčetněkrát varovala. A zdaleka nejen já, ale také třeba nezávislá Česká národní banka, podle které v jeho důsledku mělo jen loni dojít ke snížení našeho HDP o 1,4 procenta HDP. Nebo Svaz průmyslu a dopravy, který spočítal, že jen škrty v energetické politice prodraží českému průmyslu vstupy v podobě elektrické energie nejméně na dvojnásobek.
Bohužel zadušením ekonomiky se logicky nedostavil ani kýžený efekt v podobě zlepšení veřejných financí, natož ozdravení ekonomiky.
Vláda Petra Fialy, která si ve svých slibech tolik zakládala na nutnosti zkrotit dluhy, zasekne za čtyři roky dluh ve výši 1 bilion 200 miliard korun. To je, dámy a pánové, 300 miliard ročně. A to znamená přesně třikrát rychlejší tempo zadlužování, než kterého dosahovali vládou tolik proklínaní ministři financí za hnutí ANO. Ministři, kteří na rozdíl od poškozování ekonomiky a tolerance daňových úniků a podvodů podporovali hospodářský růst, rovná pravidla pro všechny a omezování šedé ekonomiky. Postupovali tak podle toho nejlepšího a osvědčeného na uzdravení veřejných financí receptu, který je vyspělým ekonomikám znám už celá desetiletí a není potřeba ho znovu vymýšlet.
Teď bych ale chtěla mluvit o něčem daleko horším než jen špatném národohospodářském úsudku vlády. Myslet si, že restriktivní daňovou politikou v jedné z nejméně zadlužených zemí EU dosáhneme úspěchu, je legitimní omyl. Omyl se může přihodit každé vládě, byť většinou jenom jednou, protože za něj zaplatí u nejbližších voleb. Co ale legitimním omylem není, je trestuhodná chyba, která nepřinese ani úsporu, ani růstový impuls, zkrátka nic dobrého pro nikoho, s výjimkou několika silných lobbistických skupin. Takový krok není jen chybou, ale zaslouží si vstoupit do učebnic jako příkladné a nefalšované setkání. Ne sektání, ale selhání.
Takovou chybu udělala vláda Petra Fialy kosmetickým snížením DPH na potraviny z 15 na 12 procent a definitivně to bohužel potvrdila čísla o prosincové inflaci, která zveřejnil Český statistický úřad.
Všichni si pamatujeme, jak Petr Fiala při loni prosazovaném snížení DPH na potraviny prohlašoval, že dojde ke snížení cen potravin. Hnutí ANO okamžitě varovalo, že tento krok ke zlevnění potravin nepovede, ale zůstane plně v maržích zahraničních obchodních řetězců. Před tím samým byl ministr financí Zbyněk Stanjura veřejně varován jak generální ředitelkou Finanční správy, tak dokonce, a čest jim za to, i samotnými zástupci českých supermarketů a hypermarketů. Bohužel vláda tato varování nevyslyšela a tímto kosmetickým snížením DPH připravila naše veřejné rozpočty o 13 miliard korun ročně, a to úplně zbytečně.
Statistická data hovoří jasně oproti prosinci 2023 potraviny nezlevnily ani o promile, naopak zdražily. Přesto se stát snížením DPH z 15 procent na 12 procent z každé tisícikoruny utracené za potraviny v supermarketech napříč naší zemí každou vteřinu připravuje o 30 korun, aniž by to mělo jakýkoliv přínos pro naše občany.
Tímto chybným krokem připravila naše veřejné finance vláda o více peněz, než vybere zvýšením daně z nemovitých věcí, odvodů pro OSVČ i dohodářů dohromady. A protože DPH je sdílená daň, připravila o peníze také města a kraje. Třináct miliard korun, o které svým nepochopitelným krokem navzdory varování svých kompetentních podřízených připravil Zbyněk Stanjura občany České republiky, mohlo být použito na investice do vědy a výzkumu, digitalizaci státní správy nebo na budování dopravní infrastruktury. Mohlo být, a obracím se na TOP 09, využito na rozvoj fakultních nemocnic, kvantových technologií nebo na adaptaci umělé inteligence. Mohlo být, obracím se na STAN, moc jich tam není, využito na zlepšení podmínek pro policisty, hasiče nebo na zlepšení podmínek pro investory v Česku. Mohlo být, obracím se na KDU-ČSL a kolegů je tam ještě méně, využito na podporu modernizace českého zemědělství, stavbu přehrad nebo ekologické projekty a zlepšení životního prostředí. Místo toho těchto 13 miliard korun navzdory varování opozice, navzdory varování kompetentních úředníků resortu financí, dokonce i navzdory varování samotného byznysu, který z tohoto kroku profitoval, zamířily do bilancí zahraničních obchodních řetězců.
Dovolte mi proto požádat o zařazení dalšího mimořádného bodu s názvem Účet za 13 miliard korun, které Zbyněk Stanjura věnoval obchodním řetězcům.
A nyní k vyhodnocení rozpočtu na rok 2024. Zmiňované problémy se pochopitelně podepisují do každodenní rozpočtové reality v České republice. A je trestuhodné, že jsme se ve Sněmovně dosud nevěnovali skutečnému vyhodnocení rozpočtového roku 2024. Moc mi není jasné, jak pak chcete rozhodovat o věcech souvisejících s rozpočtem na rok letošní. 333 miliard korun, právě takový je reálný výsledek loňského hospodaření státního rozpočtu. K oficiálně vykázanému deficitu 271,4 miliardy je totiž potřeba připočítat jak mimorozpočtové půjčky za 25 miliard korun, které uměle zvýšily příjmy, bude je nutné splatit i s úroky, ale nepromítají se do deficitu tak končící a nesystémový příjem z windfall tax ve výši 36,7 miliardy korun.
Uvážíme-li, že v roce 2020, kdy byla po většinu roku zcela uzavřena drtivá většina ekonomiky a stát napumpoval do pomoci firem a domácností astronomických 283 miliard, byl deficit 367 miliard korun. Považujeme od pondělí 6. ledna jakékoliv další debaty o ozdravování veřejných financí pod Fialovou vládou za zcela bezpředmětné. Výsledky hospodaření za rok 2024, kdy už vláda nikomu nepomáhala, ale naopak rekordně zvyšovala daně, odvody a ceny energií průmyslovým podnikům jsou naprostým debaklem hospodářské politiky Petra Fialy a jeho vlády.
Škodlivý daňový balíček a neuvážené škrty v energetické politice podřezaly hospodářský růst a ten proti předpokladům schváleného rozpočtu klesl z očekávaných 2,3 % na pouhé 1 %. Včera to bylo opraveno Ministerstvem financí 1,1 %. Jinými slovy, proškrtili jsme se k propadu růstu o šokujících 56 %. Více než polovina možného růstu naší ekonomiky zmizela jako pára nad hrncem. Nominálně to je, dámy a pánové, 104 miliardy korun. Právě o tolik je náš hrubý domácí produkt nižší.
Doslova studenou sprchou pro Zbyňka Stanjuru je pak pohled na inkasa klíčových daní - DPH, daň z příjmů právnických osob nebo sociálního pojistného. Tam všude dohromady oproti plánu - plánu Ministerstva financí, zdůrazňuju - zeje díra astronomických 35 miliard korun. Politika podpory šedé ekonomiky, fenomén BUS neboli bez účasti státu a odevzdaného přístupu k řízení rezortu financí připravila Českou republiku jen v loňském roce o dvojnásobek rozpočtu Ministerstva zdravotnictví a sama o sobě by měla vést k okamžitému odvolání ministra financí.
Třetí příčinou tristního hospodaření a záporné konsolidace je explozivní nárůst provozních výdajů státu. Ty v roce 2024 narostly oproti roku 2021 o neobhajitelných 16 miliard korun. A letos už se vláda odbrzdila úplně. Provozní výdaje bez platů ve srovnání s našimi rozpočty, tedy rok 2021 versus 2025, vyskočí o neuvěřitelných 50 miliard korun, což dělá nárůst o 70 %. A nejnovější informace o tom, jak Ministerstvo financí v loňském roce pohořelo s inkasem spotřební daně z lihu, svědčí o tom, že v nedaleké Letenské 15 je opravdu něco shnilého. A bohužel to má vliv i na letošní hospodaření.
Prosím v této souvislosti o zařazení dalšího mimořádného bodu, a to s názvem Vyhodnocení pokladního plnění za rok 2024.
A nyní bych se ráda podívala na penzijní systém. Tento týden jsem absolvovala twitterovou přestřelku s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou ohledně retroaktivních změn ve třetím pilíři. Jak víte, řešila se situace 230 tisíc střadatelů ve třetím pilíři důchodového systému, které vláda postavila od 1. července minulého roku do nezáviděníhodné situace. Buď si budou muset dál několik let spořit bez státní podpory, nebo přijdou o všechny dosavadní státní příspěvky. V horším případě ale přijdou úplně o všechno včetně vlastních vkladů. Ano, slyšíte správně, včetně vlastních vkladů. Kdyby si takto dovolila zachovat se soukromá firma, okamžitě by byla označena za finančního šmejda - a právem. Přesto Ústavní soud stejný krok provedený vládou Petra Fialy posvětil. Nepovažuje jej za protiústavní, přestože stát svým občanům změnil pravidla v průběhu hry a znemožnil jim volně nakládat s jejich vlastním majetkem. Respektujeme názor Ústavního soudu. Pokud si občané spoří ve státem podporovaném produktu kvůli státnímu příspěvku, oprávněně věří, že stát nebude své sliby měnit v jejich neprospěch, natož tak, aby celé roky nemohli nakládat se svým majetkem a úsporami vůbec. Fialova vláda tuto důvěru zničila.
Protože stát tedy nedrží své slovo a chytá vlastní občany do finanční pasti, hazarduje s důvěrou, která je pro soukromé penzijní spoření klíčová, bohužel má jasné dopady do celého systému. Podívejte se na dobrovolné úložky našich občanů v produktech takzvaného třetího pilíře.
Statistiky třetího pilíře jsou zdrcující. Dobrovolně si spoří o 800 tisíc lidí méně, než si spořilo před deseti lety, a o více než 400 tisíc méně, než na konci roku 2021, kdy Ministerstvo financí přebíral současný ministr. Tyto znepokojující statistiky by rozhodně neměly vládu, která se staví do role reformátora penzijního systému, nechávat klidnou.
Pokud nám jen za poslední rok ubyl počet lidí ve třetím pilíři o čtvrt milionu, očekávala bych alespoň nějaké vyvození závěrů odpovědnosti a především strategie. Tou změnou strategie ale rozhodně nebyl takzvaný DIP neboli dlouhodobý investiční produkt. Tento nový způsob ukládání peněz určený především mladším ročníkům totiž bohužel také doplatil na pověstné pracovní nasazení - nenasazení šéfa státní kasy. Takže znalost DIPu je téměř rok po jeho zavedení naprosto zoufalá. Podle Ipsosu o DIPu nikdy neslyšelo 62 % občanů. A to už chce opravdu velkou dávku nečinnosti, aby byl takovýmto způsobem komunikačně zlikvidován perspektivní produkt připravovaný již naší vládou.
Ze všech těchto nastíněných důvodů bych chtěla požádat Poslaneckou sněmovnu o zařazení dalšího mimořádného bodu s názvem Nečinnost ministra financí v oblasti důchodů a rapidně klesající zájem o penzijní produkty v jeho gesci.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
