Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předkladateli, jsem rád, že jsem se konečně po půlhodině faktických poznámek a vyřizování si historických účtů dostal ke slovu.

Já snad rozdělím svůj projev na dvě části. Jedna je víceméně čistě formální, ale chci jenom poukázat na jistou míru absurdity vládnutí vlády v demisi, a posléze bych se dostal k návrhu zákona jako celku.

Ministr Pelikán tady v tuto chvíli není, ale jestli si všichni vzpomenete, tak bylo řečeno i ve zprávě pana zpravodaje, že vláda zaujala k věci souhlasné stanovisko s tou drobnou pochybností, že pravděpodobně je návrh zákona protiústavní. Mně přijde toto naprosto, naprosto absurdní a nebývalé. Já chápu, že vláda je politický orgán, který se rozhoduje jako celek. Nechápu ovšem, proč se staví vláda, která se ani nesnaží o to, aby získala důvěru, a posílá Sněmovně nějaká stanoviska, která pak jsou stanoviskem hnutí ANO nebo dokonce jeho aktuální vládní většiny.

Pokud si ministr spravedlnosti vyžádá stanoviska tří resortů k návrhu, a to Ministerstva kultury, Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti jako svého vlastního resortu, Ministerstvo kultury mu řekne: Prosím, vážený pane ministře - a mohl bych to citovat, ale já to raději zparafrázuji - ten návrh je blbost, nic takového, prosím, nedělejte, jedná se o náhradu za věci, které nebyly vydané... Ministerstvo financí řekne: No samozřejmě by se nám hodilo do státní kasy vybrat nějaké peníze více na daních, ale upozorňujeme, že ten návrh je protiústavní... A Ministerstvo spravedlnosti se pro jistotu nevyjádří vůbec, protože se nenajde nikdo, kdo by podepsal na tom resortu: Já souhlasím s tím, že má být tímto retroaktivním způsobem zdaněno něco, co bylo dohodnuto jako výplata a slíbeno státem... A na základě toho ministr spravedlnosti navrhne vládě souhlasné stanovisko, tak se pak ptám, proč tady takovou vládu máme. Pak nám takové stanovisko má sdělit vedení, předsednictvo politické strany nebo politického hnutí ANO. Je to naprosto legitimní, jako ho sdělí kdokoli z nás za svou politickou stranu, ale pak to není žádné stanovisko vlády, neřídí se žádnými odbornými názory, které na té vládě zazněly, neřídí se tím, co jí doporučí jednotlivé resorty. Řídí se jenom politickým hlasováním. Potřebuju-li získat v Poslanecké sněmovně, musím si holt ty komunisty naklonit. Já vás všechny velmi varuji. Komunisty si tady nakláněl už kdekdo v historii a vždycky to s těmi lidmi dopadlo velmi špatně. Vzpomeňme si na Fierlingera, Plojhara a mnohé další, kteří si je nakláněli taky a jak pak skončili. Takže je to velmi nebezpečné zahrávání si a myslím, že bychom touto cestou jít neměli.

Pokud se tady povede nějaká debata o tom, co vláda má, a nemá dělat, jedna z věcí, kterou budu navrhovat, aby nedávala stanoviska k poslaneckým návrhům zákona, pokud jsou tímto způsobem zpolitizovaná a ta vláda nemá důvěru. Nemá cenu, abychom chtěli odborné vyjádření od ministra spravedlnosti, který odborné vyjádření nahrazuje svým politickým názorem. Tolik k té proceduře projednávání.

Nyní bych se chtěl vrátit k návrhu zákona jako takovému a k tomu, co nám zde bylo předloženo. Celkem oceňuji vystoupení pana místopředsedy Okamury, který přiznal, že o případném zdanění by se mělo uvažovat jenom u nějakých neoprávněných zisků. Já myslím, že v průběhu druhého čtení mu můžu velmi přesvědčivě doložit, že o žádné neoprávněné zisky nejde, a věřím tomu, že se pak přikloní k tomu, že žádné zdanění existovat nemá. Ale chápu, že jako nové politické hnutí, zejména SPD, nemá úplně představu o tom, co se tady kolem církevních restitucí odehrávalo.

Já už jsem to tady jednou citoval v minulosti. Pan premiér rád používá větu o tom, že církevní restituce jsou předražené o 54 mld. Ta věta je bohužel naprosto nesmyslná. Ta věta pochází z roku 2008. Použil ji Vlastimil Tlustý ve válce tehdy s Mirkem Topolánkem a ve snaze rozbourat církevní restituce a poukazoval právě na problematiku, jestli byly, nebo nebyly přeceněné zejména zemědělské, ale také lesní pozemky. V roce 2008 to byla poměrně legitimní debata, i když, jak tady citoval už pan předseda Kalousek, tehdy jsme měli posudky z auditorských firem z velké čtyřky, které říkaly: Ano, to ocenění je správné. Minimálně od té doby do schválení uplynulo dalších pět let. Ale právě proto, že jsme věděli, že tady tato pochybnost existuje, tak po roce 2010, kdy vznikla nová vláda v Poslanecké sněmovně, ve které byly zastoupeny Věci veřejné - dej jim Pánbůh věčnou památku - tak byl právě požadavek, musíme církevní restituce udělat nějakým jiným způsobem. A bylo řečeno - ano, aby přestala tato pochybnost, zda nejsou přeceněné zemědělské a lesní porosty, tak tyto zemědělské a lesní porosty prostě vydáme. Pak je úplně jedno, jestli ten odhad je 46,50, 22,30 nebo jestli má být 4,30. Pokud je vydáme, tak se možná vydá majetek za menší než odhadovanou částku, těch 81 mld. majetku, která byla vydávána. Ale v tom případě se jedná o majetek, který byl vydávaný, a ta náhrada se platí za nevydávaný majetek, nikoliv za majetek vydávaný, takže pak nemá smysl tato čísla dávat. A já už jsem na to předsedu vlády upozorňoval. Říkat, že je přeceněno něco o 54 mld., když celková částka je 59 mld., no to snad nemůže myslet opravdu vážně nikdo. To by bylo takové přecenění, které jsme snad v historii českých zemí nezažili.

Takže jenom k tomuto, proč se domnívám, že částky, které jsou vyplácené, jsou vyplácené správně a spravedlivě. A já teď nebudu zabíhat do toho, že vám to nepochybně ústavní soud, pokud by se tady taková většina našla, zamítne, protože ta legitimní očekávání, která zde vznikla a která byla potvrzena i smlouvami, jsou jiného charakteru.

Nyní bych se chtěl ještě krátce vyjádřit k vystupování zejména představitelů komunistické strany, počínaje panem místopředsedou Filipem, který nás tady bil po hlavě přílišnou liberalizací církevního prostředí. Tak já bych ho jenom rád upozornil, že Listinu základních práv a svobod v roce 1991 schválilo Federální shromáždění, ve kterém on byl přítomen. Jestli se nepletu, tak hlasoval tehdy pro Listinu základních práv a svobod. A ta stanovila neutralitu státu vůči církvím a náboženským společnostem - všem, a řekla ona pravidla - každý může vyznávat podle své vůle a svého mínění a budeme posléze uznávat církve. Jeden z důvodů, proč se tolik spěchalo na to, abychom dokončili církevní restituce v roce 2012 kromě toho, že tady tehdy nebyli, jak připomněl Ondřej Benešík, lidovci - když tady jsou lidovci, tak se to schválit nedá, tak tehdy tady nebyli, tak byl jediný čas a šance nějaké rozumné vyrovnání schválit - tak jeden z podstatných důvodů byl, že dobíhala desetiletá lhůta pro možnou registraci druhého stupně, která začala v roce 2002, a že byla velmi výrazná obava, co se stane za situace, kdy si např. Ústředí muslimských obcí požádá podle do té doby platného zákona o financování církví a náboženských společností z roku 1949, o spolufinancování ze státního rozpočtu a jak budeme řešit tyto situace vstupu církví a náboženských společností z úplně jiných kultur bez tradice v České republice, které bychom reálně museli začít platit. A to byla jedna z podstatných věcí, kterou jsme chtěli vyřešit. Odvažme to, co udělal komunistický režim, že platí všechny církevní představitele všech církví, které uzná. A náhradou za ten jím ukradený majetek je bude celoživotně platit. A my jsme chtěli: Prosím vás, pojďme už od tohoto pryč, přestaňme platit další a další církve, zejména z těch okruhů, které jsou nám řekněme nábožensky vzdálenější nebo jejíž teologii nerozumíme a mnohdy s ní mnozí z nás i hluboce nesouhlasí.

Proto jsme šli onou cestou, že dojde v tomto směru k odluce státu a církví, k tomu, že dojde k oddělení financování ze státního rozpočtu, hospodářského zabezpečení církve, platů duchovních. Proto se do toho zákona dostalo nejenom ono vyrovnání za nevydaný majetek, který nebylo možné vydávat, ale dostala se tam také ona kompenzace nově vzniklým církvím, které žádný majetek v roce 1948 neměly a kterým se rozhodla dobrovolnou dohodou, uzavřenou, jak už tady bylo také zmíněno, mezi všemi sedmnácti registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a Federací židovských obcí, dobrovolnou dohodu o rozdělení toho, že se katolická církev jako samozřejmě nejmasivnější vlastník v roce 1948 vzdá části svých náhrad a umožní jejich postoupení ostatním církvím, a to některým opravdu vzniklým až po roce 1989. A tam to byla neuvěřitelná velkorysost představitelů katolické církve, kteří měli zájem na tom, aby k té celkové dohodě došlo a došlo k vyrovnání, že řekli i těmto církvím, které vznikly až po roce 1989 a byly uznány právě na základě Listiny základních práv a svobod, o které jsem tady již mluvil, že pan místopředseda Filip ji podpořil, tak těmto církvím se dá také něco do začátku, aby měly šanci přežívat, aby pro ně nebyl takový šok, pokud dojde k onomu ukončení financování ze státního rozpočtu.

Já si myslím, že jsou to všechno velmi podstatné věci. To, co tady rozehrávají zejména představitelé Komunistické strany, je prostě normální stará třídní nenávist. Jinak to nazvat neumím. Jsou to ti papaláši církví, kteří jsou příliš bohatí, kterým jsme se rozhodli něco vracet, tak se do nich musíme pustit a musíme jim něco sebrat. Je to podobně nesmyslné, jako když se tady prosadilo zdanění náhrad poslancům. Pokládal jsem to za stejnou hloupost.

Poslední poznámka, kterou bych rád ještě přičinil k tomu návrhu a k tomu, proč se domnívám, že má být zamítnut a proč jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud by ho náhodou Poslanecká sněmovna schválila, tak bude rozhodně odmítnut Ústavním soudem. Pan místopředseda Filip tady řekl takovou prapodivnou větu, nikdy nebylo řečeno, co bude vydáno. Věta zdánlivě pěkná, zajímavá, ale ono samozřejmě bylo řečeno, co bude vydáno. Jenom to bylo řečeno tak, jak to zákony mají říkat na základě obecných kritérií, co bylo zabráno po roce 1948, co vlastní stát nebo obce nebo, a to je ta poslední věta, která, myslím, že musí zaznít, co bylo po roce 1991 protiprávně v rozporu s tehdejším zákonem o půdě převedeno na jiné subjekty, přestože tehdejší zákon o půdě, protože se právě čekalo, až budou přijaty církevní restituce, jednoznačně řekl, že majetky církví, které byly ve vlastnictví církví a náboženských společností do roku 1948, jsou blokovány. A jestli je někdo v průběhu těch dalších dvaceti, pětadvaceti let ukradl, a jinak se to nedá nazvat, pokud ten majetek byl blokovaný a on v nějaké spolupráci s nějakými státními orgány ho převedl na sebe, no tak pak je samozřejmě možné takové žaloby dělat a o tom jsou ty spory. Já do nich samozřejmě nevidím detailně, dílčím způsobem. Netuším, kdo má pravdu, netuším, kdo je vyhraje. To uvidíme, ale jedná se přesně o tento typ majetku, o kterých se bavíme.

A samozřejmě nebylo řečeno, co bude vydáváno. To byl vždycky požadavek zejména komunistů - vypište čísla parcel, která se budou vydávat. Už jednou se tak stalo právě v tom zákoně Federálního shromáždění, kterým se vydával zlomeček, ne větší část sakrálních budov, zlomeček budov na začátku 90. let v roce 1991 a už tehdy víme, že právě v tom výčtovém zákoně došlo k chybám. A celé řadě chyb, protože napsat do zákona všechny parcely, které mají být vydány, je nesmírně obtížné a asi si všichni trochu pamatujete na diskusi o provozní budově Národního divadla, jestli byla vydána oprávněně, nebyla vydána oprávněně, co se tam děje. Současně z té druhé strany, že existují kláštery, kterým vydali zeď bez šesti metrů, protože se prostě na ten jeden pozemek zapomnělo a těch šest metrů se tam muselo pak nějak složitě řešit, ty už samozřejmě nikdo nezná, protože nejsou tak populární jako říkat, církev dostala něco neoprávněně.

Ale právě proto, že jsme věděli, jak složité a nepřesné jsou výčtové zákony, tak jsme vždycky říkali, bude tam jenom obecný princip, na základě kterého se vydává a nebudeme dělat výčtový zákon. Tolik jenom k tomu, co říkal pan místopředseda Filip. Ano, obecné principy tam samozřejmě jsou, na základě těchto obecných principů je možné žalovat a uvidíme, jak to dopadne u soudu.

A poslední poznámka ještě k panu kolegovi Grospičovi, který zase použil takovou krásnou formulaci - nepoměr s restituovaným majetkem, nepoměr s tím, co bylo vydáváno v roce 1991 - 1993 podle zákonů nejprve o obecné restituci a posléze o restituci zemědělského půdního fondů. Tam za prvé upozorňuji, že bylo fyzicky vydáváno, že bylo vydáváno před 25 lety, kdy opravdu ty ceny byly úplně jiné. A jestli si všímáte, tak dnešní snaha, trvající snaha Pozemkového úřadu vyplácet ceny z roku 1990 trvale naráží na rozhodování Ústavního soudu, který říká: toto není možné, není možné si hrát s cenami z roku 1990. Je nutné tam, kde jste nebyli schopni vydat pozemky za restituce ze začátku 90. let, vyplácet plnou hodnotu odpovídající dnešní ceně a ne nějakou obskurní cenu z roku 1990 navyšovanou možná o inflaci.

Tak tolik snad k vystoupení. Doporučuji, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Je to opravdu hluboký nesmysl, který pokud bude schválen, tak nepochybně bude zrušen Ústavním soudem a budeme se tím jenom zdržovat a je to jenom snaha naklonit si komunisty a doporučuji vám, nesnažte se naklánět komunisty. Děkuji za pozornost.